FILMOVÉ ŽNĚ

aneb Jak český film nepřichází o iluze

 Český film ušel dalekou a trnitou cestu, aby mohl dnes vytvářet filmovou tvorbu, která může konkurovat ve světě. První paprsky českého filmu byly promítnuty v Rakousku-Uhersku a posléze - Československu (1. republika) - Protektorát Čechy a Morava - Komunistický režim - nakrátko Československo  - a současně Česko. Každé období přineslo do českého filmu novou podobu, ale především zkušenosti, které se přenášeli až po současnost. Proto mi dovolte uspořádat takové filmové "žně", abych mohl přiblížit nejen dobu, filmy, ale především osobnosti, které se staly nedílnou součástí historie českého filmu.

 Filmové žně nebo-li také ZLINNALE vznikly ve 40. letech ve Zlíně jako první český filmový festival, konali se 3. - 7. července 1940 ve Zlíně pod záštitou ministra průmyslu, obchodu a živností. Díky velké popularitě druhého ročníku 1941, byli nacisty ukončeny.

 Dovolte mi tímto se pokusit o jejich znovu zrození v trochu jiné podobě, ale především se stejným duchem: "ukázat filmovou úrodu za účelem probudit a rozšířit zájem o český film". 

  Jako poděkování za nákup v e-shoupu jsem pro Vás připravil "Filmové žně", kde se můžete podívat na filmové materiály, které se mi podařilo objevit a nasbírat.

Pro více informací pro vstup na "Filmové žně" najdete zde.

 

Otevření členské sekce

8.4.2023 15:38

Otvírám členskou skupinu pro fanoušky českého a slovenského filmu. Chtěl bych touto cestou přiblížit svět českého filmu, ať jsou to samotné filmy nebo propagace k nim. Stránky by měli sloužit k orientaci a existenci materiálu k němu.

Již dozrály paprsky černé a bílé

a změnily v zlaté se klasy.

Teď každý žnec z úrody nese si věnec

a záda zprudka narovná si.

 

Nese si věnec z chrp a máků

(ve zracích šedivé zklamání), nese si věnec z chrp a máků,

(ve zracích radostné uznání), 

 

každý si natrhal tak, jak si zasil

ze svého ducha a ze svého vtipu.

Pak královská jízda, král, poletí chvatem

a pentle je dostihnou rychlostí šípu.

 

Zastaví sám král si bělouše na kopci,

dobyl si údolí, dobyl si svět; 

ovšem jen na čas, ovšem jen nakrátko.

Na hlavu padne mu lipový květ.

 

(Kinorevue 1940 - Věra Lazanská)