Časová přímka

1896 Díky svému otci, který byl český vlastenec a divadelní ochotník. „Už jako pětiletý kluk si poprvé Vlastimil stoupl na jeviště. Objevil se v roli cikáněte v představení Dráteníček.“ Vladimír Just                                                            

1909 / 1910 První vystupování (1909 – 1910) V přátelských kruzích začíná předvádět nejrůznější parodie a imitační čísla, která si sám vymýšlí (převážně ve fotbalové šatně Clubu Slavoj) – kde vznikali čísla jako „Italská opera“ a „Řeckořímský zápas se židlí“. Následuje k prvnímu divadelnímu angažmá, které se datuje kolem roku 1910 v předměstském kabaret U Deutschů v Libni. Vlasta zpívá „Operu“ všude, kde je nějaké publikum: Kantýny fotbalových klubů, předměstské hospody, kabaret U Deutschů v Libni, U Kuřího oka na Vinohradech, Montmarte na Starém Městě. Samozřejmě s velkým úspěchem.                                                                 (Pokračování textu…)

1912 – Vlasta Burian: Box – /boxer/;  vystupuje:  Kantýny fotbalových klubů, předměstské hospody, kabaret U Deutschů v Libni, U Kuřího oka na Vinohradech, Montmarte na Starém Městě                                                                 (Pokračování textu…)

1914 – Vlasta Burian, Dalibor Pták: Italská opera /zpěvák/;  vystupuje: U kuřího oka, Montmartre, Rokoko, Červená sedma, Lucerna, Varieté + nesčetná zájezdová pódia v letech 1914 – 1925 a 1950-1962. * V roce 1914 se seznamuje s Daliborem Ptákem, který mu pomohl z dokonalit „Italskou operu“. Do té doby Burian sám sebe doprovázel pískáním a celé vystoupení bylo poněkud beztvaré a bezbřehé sólové číslo.                                                                 (Pokračování textu…)

1916-1919 – kabaret Rokoko –  první profesionální působení v Rokoku a zároveň začátek jeho velké éry herecké kariéry.                                                             (Pokračování textu…)

1916 – Vlasta Burian: Národy /zpěvák/;  vystupuje: v Rokoku a jiné kabarety…                                                             (Pokračování textu…)

1916 – Vlasta Burian: Muž s penkalou /muž s penkalou/;  vystupuje: v Rokoku a jiné kabarety…                                                                 (Pokračování textu…)

1916   V kabaretu Rokoko se prvně seznamuje s E. A. Longenem, který s Burianem v příštím období (1916-1925) prošel všechny významnější pražské scény zábavných podniků – jako herec – režisér – autor – dramaturg – šéf. Od roku 1925 – se situace obrací a Burian zaměstná svého učitele.                                                            

16. ledna 1917 – Vlasta Burian: Parodie kolegů /parodista/;  vystupuje: v Rokoku                                                             (Pokračování textu…)

1918 – Vlasta Burian: Na vysokém dubě čili Svatební košile /recitátor/;  vystupuje: v Rokoku, Červená sedma, Lucerna                                                             (Pokračování textu…)

16. ledna 1918 – Vlasta Burian: Hrůzy z válka /vypravěč/;  vystupuje: v Rokoku                                                             (Pokračování textu…)

16. května 1919 – František Hvížďálek: Snoubenci /milenec/;  vystoupení: Červená sedma                                                             (Pokračování textu…)

1920 Založen E. A. Longenem kabaret Bum – Divadlo pěti komiků, které sídlilo v hotelu Adria na Václavském nám. (E. A. Longen, Vlasta Burian, Ferenc Futurista, Saša Rašilov, Eman Fiala – později Josef Rovenský). Trvání kabaretu pouze dva měsíce – kdy se rozpadl za příčiny vzájemného obviňování z krádeží vtipů a veřejnému vzájemnému skandalizování.                                                            

16. září 1920 – Karel Hašler aj… : Černá ruka /padouch/;  vystoupení: Lucerna                                                             (Pokračování textu…)

1. listopadu 1920 – Vlasta Burian: Burian boxuje /boxer/;   vystoupení: Lucerna                                                             (Pokračování textu…)

17. března 1921 – Vlasta Burian, Karel Hašler: Vdovec /vdovec/;  vystoupení: Lucerna, Rokoko                                                             (Pokračování textu…)

22. května 1921 – Vlasta Burian: Veřejná soutěž pro filmování /vypravěč/;  vystoupení: Revoluční scéna                                                             (Pokračování textu…)

19. června 1921 – Johann Nepomuk Nestroy: Lumpacivagabundus (inzerováno též: Zlý duch Lumpaivagabundus aneb Ludrácký trojlístek) /švec Kneip – Knejp/;  režie: E. A. Longen – hráno: Revoluční scéna – hostování: Holešovické Uranii, 4.7.1921 smíchovská Aréna, 26.7.1921 v přírodním divadle v Šárce a jinde…                                                             (Pokračování textu…)

25. června 1921 – Hloupý Honza v Princgavské republice /Honza/;  režie: E. A. Longen – hráno: Revoluční scéna                                                             (Pokračování textu…)

17. července 1921 – E. A. Longen: Don Quijot de la Mancha /Don Quijote/;  režie: E. A. Longen; hráno: Revoluční scéna v přírodním divadle v Šárce. Ve hře vystupoval Karel Noll /Sancho Panza/, E. A. Longen /Rosinanta/…                                                             (Pokračování textu…)

října – prosinec 1921 – F. a P. Schönthan: Únos Sabinek /ředitel šmíry/;  hráno: Švandovo divadlo                                                           (Pokračování textu…)

4. října 1921 – Paul, Vlasta Burian: Svěcení praporu /Škrdle, veterán, skaut/;  hráno: Variéte Parisien (mezinárodní podnik v hotelu Centrál) * Jedná se o první představení, kde přestala hrát Červená sedma (od 3.10.1921) a Vlasta Burian byl do konce roku ředitelem a spolu s Daliborem Ptákem hlavní atrakcí kabaretu.                                                             (Pokračování textu…)

10. června 1922 – Eugen Labiche: Slaměný klobouk /Fadinard/ –   hráno: Národní divadlo                                                             (Pokračování textu…)

1. ledna 1923 – umělecký ředitel kabaretu Rokoko –   od 1.1. 1923 ředitelem divadla Rokoko, kde angažuje sám sebe. Jedná se o důsledek, kdy byl odmítán v ostatních divadlech. Jednalo se o následek, kdy Vlasta Burian kvůli, své vášni – fotbalu – nestíhal představení, které nasliboval. Proto se ředitelé divadel sjednotili, že nebudou angažovat Vlastu Buriana. Ale po zákazu se poptávka po Vlastovi ještě více zvýšila a toho využil plukovník Josef Roja (nájemce divadla Rokoko a později 20 let hospodářský šéf Burianova divadla), který se souhlasem majitele objektu Jana Červeného obešel zákaz tím, že nabídl provinilci místo ředitele. Vlasta nabídku přijal a vydržel až do 29. května 1925.                                                             (Pokračování textu…)

24. ledna 1923 -Václav Menger: Ubohý Feďa /Feďa/ –   hráno: Rokoko                                                             (Pokračování textu…)

1. února 1923 – Vlasta Burian: Burian v ráji /přednášející/ –   hráno: Rokoko                                                             (Pokračování textu…)

16. března 1923 – Dáma v bílém klobouku /detektiv/ – hráno: Rokoko                                                             (Pokračování textu…)

leden 1924 – Egon Ervín Kisch: Vyzvědačská aféra obršta Rédla /arcivévoda Viktor Salvátor/ – hráno: Rokoko; režie: E. A. Longen * 12.12.1924 inzerováno 175 repríza                                                           (Pokračování textu…)

duben 1924 – Ladislav Stroupežnický: Naši Furianti /švec Habršperk/ – hráno: Švandovo divadlo                                                           (Pokračování textu…)

8. dubna 1924 – František Zavřel: Mrtvý – hráno: Rokoko                                                           (Pokračování textu…)

4. července 1924 – Eugen Labiche: Slaměný klobouk /Fadinard/  – hráno: Stavovské divadlo; výprava: Josef Čapek; režie: V. Novák                                                             (Pokračování textu…)

4. července 1924 – František Zavřel: Boxérský zápas /Továrník Rot/  – hráno: Stavovské divadlo                                                             (Pokračování textu…)

24. října 1924 – Johan Paul Richter, Jára Sedláček: Burianův zdravý nemocný (uvedeno také jako C. a K. marodka, Jak se nám to mašíruje, Eins, zwei, drei!) /ošetřovatel na marodce (Werter)/  – hráno: Rokoko * hrálo se patrně denně, 30.1.1925 inzerováno 100 repríza; Burianův „švejkovský saniťák“, zkoušející na sobě projímavé účinky, se stal i později jedním z nejhranějších silvestrovských výstupů Burianova divadla                                                           (Pokračování textu…)

22. prosince 1924 – Jaroslav Hašek, Egon Ervín Kisch: Z Prahy do Bratislavy za365 dní /Mikulášek/ – hráno: Rokoko; režie: E. A. Longen * hráno denně, 23.1.1925 inzerováno již 40. repríza                                                           (Pokračování textu…)

1. dubna 1925 – Eugen Burg, Louis Taufelstein, Rudolf Kautský: Děti v notesu /baron/ – hráno: Rokoko * námět k filmu Baron Prášil (1940); poslední představení v Rokoku bylo 29.5.1925                                                             (Pokračování textu…)

1. září 1925   Burianovo divadlo v Adrii 1. září 1925 otvírá své vlastní divadlo „Burianovo divadlo“ v přízemním a později zemním sále hotelu Adrie na Václavském náměstí v č. 26. Divadlo mělo otáčivé hlediště, které umožňovalo v létě hrát na zahradě. V lednu 1927, pro zvýšení kapacity, byly v divadle restaurační stoly nahrazeny divadelními sedadly. Nemohl udělat nic rozumnějšího než „peníze vydělané svými vlastními ústy, strkat též do své vlastní kapsy„. Od roku 1925 – 1944 provozuje vlastní divadlo „Burianovo divadlo“. Vlasta Burian byl pověrčivý, miloval horoskopy a dal i na čísla. V šatně mu vysela podkova pro štěstí a číslo jeho šatny byla sedmička – jeho šťastné číslo. Za svůj nejlepší den považoval pátek, proto se všechny premiéry konaly v tento den, a na konec pracovního dne odkládal i důležitá rozhodnutí. Od sezóny 1936/37 změnil název na „Divadlo Vlasty Buriana“. V Adrii působí Burianovo divadlo do 20. května 1928, kdy se stěhuje do Švandova divadla na Smíchově.                                                                 (Pokračování textu…)

15. září 1925 – Egon Ervín Kisch: Pasák holek /Pepík Sladký/ – hráno: Burianovo divadlo v Adrii; režie: E. A. Longen; (hráno s – Neviditelný Vlasta Burian)                                                             (Pokračování textu…)

4. listopadu 1925 – S. Vegesack: Člověk v kleci /opice/ – hráno: Burianovo divadlo v Adrii; režie: Vlasta Burian; výprava: A. V. Hrstka                                                           (Pokračování textu…)

20. listopadu 1925 – Luigi Pirandello: Člověk, zvíře a ctnost /milenec/ – hráno: Burianovo divadlo v Adrii; (hráno s hrou: Ich Melde)                                                           (Pokračování textu…)

22. prosince 1925 – E. A. Longen: Kasta pro sebe čili Travičská aféra nadporučíka Hofrichtera /nadporučík/ – hráno: Burianovo divadlo v Adrii; režie: Jaroslav Marvan * námět k filmu Pobočník Jeho Výsosti (1932) – Adjutant seiner Hoheit (1933)                                                           (Pokračování textu…)

12. února 1926 – Bill, E. Feigel, Walter Tschuppik: Princ Schwindelgrätz /princ Schwindelgrätz/ – hráno: Burianovo divadlo v Adrii; režie a výprava: Jiří Halla (Jiří Dréman)                                                             (Pokračování textu…)

5. března 1926 – E. A. Longen: Za pět minut dvanáct /Slombihoudek/ – hráno: Burianovo divadlo v Adrii; * hráno do konce března, kdy v repertoáru nahrazeno obvyklým večerem aktovek či skečů, jako byly Ich melde, Dezertér z Volšan apod.; * Podle cenzurních protokolech, před touto premiérou nepovolila cenzura 25.2.1926 Burianovi hru Arthur Schnitzler: Deset dialogů                                                             (Pokračování textu…)

30. dubna 1926 – E. A. Longen: Karlovarská internacionála /tlumočník/ – hráno: Burianovo divadlo v Adrii; režie: E. A. Longen                                                               (Pokračování textu…)

12. května 1926 – E. A. Longen, Vlasta Burian: Čuba baskervillská (parodie) /Šuksla, detektiv/ – hráno: Burianovo divadlo v Adrii                                                               (Pokračování textu…)

12. června 1926 – Schönthan F. a P.: Skandál v divadle (Únos Sabinek) /Švehla, ředitel šmíry/ – hráno:  Burianovo divadlo v Adrii                                                                 (Pokračování textu…)

21. října 1926 – Walter Tschuppik: Major Semič /majoj Semič/ – hráno:  Burianovo divadlo v Adrii                                                               (Pokračování textu…)

16. listopadu 1926 – Hans Regina von Nack: V páře (taky jako V parní lázni) /hlavní role (?)/ – hráno:  Burianovo divadlo v Adrii; překlad: Otto Rádl                                                                 (Pokračování textu…)

30. listopadu 1926 – František Zavřel: Dědečkem proti své vůli /hlavní role (?)/ – hráno:  Švandovo divadlo                                                                   (Pokračování textu…)

31. prosince 1926 – Vlasta Burian, E. A. Longen: Nehoupej mě! (hráno také jako Pimtertone, nehoupej) /Pimperton/ – hráno:  Burianovo divadlo v Adrii; režie: Vlasta Burian, E.  A. Longen                                                                   (Pokračování textu…)

leden 1927 Burianovo divadlo v Adrii – odstranil stolové zařízení a tím se snažil změnit kabaret v divadlo.                                                          

9. ledna 1927 – Vlasta Burian: Pohádky pro dospělé /vypravěč/ – hráno:  Radiopalác (nedělní cyklus) * hráno ještě dvakrát 16. a 23. ledna 1927                                                                   (Pokračování textu…)

únor 1927 – Alexandre Bisson: Kontrolor spacích vagonů /kontrolor/ – hráno: Švandovo divadlo; překlad: Olga Fastrová                                                                     (Pokračování textu…)

17. března 1927 – E. A. Longen: Osud trůnu Habsburkého /kníže Fichtenberg/ – hráno: Burianovo divadlo v Adrii, režie: E. A. Longen                                                                     (Pokračování textu…)

23. května 1927 – Oskar Blumenthal, Gustav Kadelburg: U bílého koníčka /Václav Bartoníček, továrník/ – hráno: Burianovo divadlo v Adrii, překlad a úprava: P. Nebeský                                                                     (Pokračování textu…)

26. září 1927 – Alexander Roda Roda: C. a K. /arcivévoda z Vicenzy/ – hráno: Burianovo divadlo v Adrii; úprava: I. Ješka * uvedeno znovu 6.3.1933, celkem 88 repríz                                                                     (Pokračování textu…)

9. listopadu 1927 – Karel Želenský: Tažní ptáci /ředitel Kostečka/ – hráno: Burianovo divadlo v Adrii                                                                     (Pokračování textu…)

26. listopadu 1927 – William Somerset Maugham: Viktorie – hráno: Burianovo divadlo v Adrii; hrali: Andula Sedláčková * 15 repríz; hrálo společně s fraškou Jiřího Sedláčka a Čeňka Šlégla XIII. Přikázání aneb Nebudeš nikdy strkati hlavy své kam nemáš                                                                   (Pokračování textu…)

31. prosince 1927 – Vlasta Burian aj.: Napříč Prahou /průvodce/ – hráno: Radiopalác                                                                     (Pokračování textu…)

24. února 1928 – E. A. Longen: Princ Schanzenberg u pumpy /Princ Artur Schanzenberg/ – hráno: Burianovo divadlo v Adrii                                                                     (Pokračování textu…)

13. dubna 1928 – F. Anger: Překvapení v posteli /Joachim Matějíček, továrník/ – hráno: Burianovo divadlo v Adrii * hráno do 20.5..1928, kdy se konalo poslední představení Burianova divadla v Adrii.                                                                     (Pokračování textu…)

17. srpna 1928 – Josef Štolba: Mořská panna /?/ – hráno: Burianovo divadlo ve Švandově divadle na Smíchově * zahajovací představení                                                                     (Pokračování textu…)

15. září 1928 – Vojtěška Baldessari Plumlovská, Vlasta Burian: Honza v zakletém zámku /Honza/ – hráno: Burianovo divadlo ve Švandově divadle na Smíchově * zahájení pravidelného nedělního cyklu dopoledních pohádek, někdy se hrály i v sobotu odpoledne                                                                   (Pokračování textu…)

2. listopadu 1928 – Margareth Mayo: Nemáte děti na prodej? Aneb Naše miminko /Jimmy Jinks/ – hráno: Burianovo divadlo ve Švandově divadle na Smíchově; režie: E. A. Longen                                                                     (Pokračování textu…)

24. květná 1929 – Müller-Schlösser Hans, E. A. Longen: Už mne vezou /Šorfšic, Špulka/ – hráno: Burianovo divadlo ve Švandově divadle na Smíchově * Burianovým partnerem v roli Kačaby Jaroslav Marvan; hráno do konce sezóny – 28.6.1929 * námět pro film Anton Špelec, ostrostřelec (1932)                                                                     (Pokračování textu…)

1. září 1929 – E. A. Longen: C. k. polní maršálek /Šebastián Katzelmacher c. k. setník v. v./ – hráno: Burianovo divadlo ve Švandově divadle na Smíchově * námět pro film C. a K. polní maršálek (1930) a K. und K. Feldmarschall (1930)                                                                       (Pokračování textu…)

31. prosince 1929 – Alfréd Savoir, Jasques Théry, Max Maurey, Régis Gignoux: Nezralé ovoce /Lord Steeple/ – hráno: Burianovo divadlo ve Švandově divadle na Smíchově * opět pokus s Andulou Sedláčkovou (její hra), uvedeno pouze jako silvestrovské představení                                                                       (Pokračování textu…)

11. dubna 1930 – Lamp, Jacoby: Sonny boy /Radůz Hacafán, majitel domu/ – hráno: Burianovo divadlo ve Švandově divadle na Smíchově; překlad a úprava: Josef Šváb Malostranský                                                                         (Pokračování textu…)

19. září 1930 – ranz Robert Arnold, Ernst Bach: Hulla di Bulla /Papendekl, filmový statista/ – hráno: Burianovo divadlo ve Švandově divadle na Smíchově; výprava a úprava: E. A. Longen; režie: E. A. Longen                                                                         (Pokračování textu…)

1930 Při návratu Burianova divadla do centra Prahy – opět proběhla petice a protesty konkurence. Jediný kdo se petice nezúčastnili byli konkurenti Jiří Voskovec a Jan Werich se svým Osvobozením divadlem.                                                          

19. prosince 1930 – Hugo Vavris, Karla Lažanská: To dokáže Lemlíček /Lemlíček, dvojník krále/ – hráno: Burianovo divadlo v paláci Báňské a hutní; režie: Jan Sviták * nové divadlo v paláci Báňské a hutní společnosti Lazarská 7; premiéru zahajoval proslovem Jindřich Vodák * námět pro film Lelíček ve službách Sherlocka Holmese (1932)                                                                       (Pokračování textu…)

10. května 1931 – Emil Kavánek: Mluvící nemluvňata /Hazuka drogista/ – hráno: Burianovo divadlo v paláci Báňské a hutní; režie: Jan Sviták                                                                     (Pokračování textu…)

23. října 1931 – Vlasta Burian, E. A. Longen: Hajný v lese usnul /Hundršmonc, hajný/ – hráno: Burianovo divadlo v paláci Báňské a hutní; režie: E. A. Longen                                                                     (Pokračování textu…)

31. prosince 1931 – Georges Courteline: Četník je neúprosný – hráno: Burianovo divadlo v paláci Báňské a hutní; režie: Vlasta Burian                                                               (Pokračování textu…)

7. května 1932 – Antonín Sandtner: Jak Kašpárek v jednom hradě strašil krále na zahradě /Kašpárek/ – hráno: Burianovo divadlo v paláci Báňské a hutní * sobotní odpolední představení pro děti, reprízováno o dalších sobotách                                                                   (Pokračování textu…)

5. října 1932 – Ralph Arthur Roberts, Franz Friedmann-Frederich, E. A. Longen: V tlamě velryby /Eman Vovísek a strýc Jonáš (dvojrole)/ – hráno: Burianovo divadlo v paláci Báňské a hutní; režie: Čeněk Šlégl * odložená premiéra z původně ohlášené na 30.září 1932 * námět pro film Nezlobte dědečka (1934); (Strýček Jonáš)                                                               (Pokračování textu…)

31. prosince 1932 – Julius Horst: Poslušně melduju, že rukuju (pravděpodně totožné s: Ich melde, Vojno povol.. Hej rup! A Fajfka Petržel) /dvojrole/ – hráno: Burianovo divadlo v paláci Báňské a hutní; režie: Čeněk Šlégl * silvestrovská předpremiéra hry, pravidelně reprízované od 27.ledna – 23. února 1933; (některé prameny uvádí další autory: Richard Havelka: Ich melde, Vojno povol … hej rup! a Fajfka Patržel; Čeněk Šlégl: Klíček od bran ráje aneb, Poslušně melduju, že rukuju)                                                             (Pokračování textu…)

7. dubna 1933 – Theo Holton, Hans Reimann, Bedřich Novák: Generál Babka /generál Babka/ – hráno: Burianovo divadlo v paláci Báňské a hutní                                                               (Pokračování textu…)

7. prosince 1933 – Wilhelm Lichtenberg: Komu Bůh dá úřad… /Rampada, kancelista/ – hráno: Burianovo divadlo v paláci Báňské a hutní; režie: Julius Lébl; výprava: J. M. Gottlieb                                                                 (Pokračování textu…)

31. srpna 1933 – Paul Schurek: Ulice zpívá /Emil Beruška, lidový harmonikář/ – hráno: Burianovo divadlo v paláci Báňské a hutní; režie: Julius Lébl  * Burianovým partnerem v roli Rozchudy Jaroslav Marvan a v roli Lory Marie Rosůlková střídavě s Blankou Waleskou a Jarmilou Švábíkovou * po cca 100 reprízách znovu nastudováno 14. listopadu 1941 a hráno až do 11. července 1942, celkem přes 300 repríz * námět pro film Ulice zpívá (1939)                                                                 (Pokračování textu…)

1. března 1935 – Gustav Davis, Miloš Kareš: Mušketýři z katakomb /oficiál Bohrman/ – hráno: Burianovo divadlo v paláci Báňské a hutní; režie: Julius Lébl  * námět pro film Katakomby (1940)                                                                   (Pokračování textu…)

25. října 1935 – Miloš Kareš: Ryba a host třetí den… /Bolehlav Píďalka, berní kontrolor v.v., oběť restrikace/ – hráno: Burianovo divadlo v paláci Báňské a hutní; (Host do domu); režie: Julius Lébl; výprava: V. Titellbach * po 100 reprízách několik desítek na zájezdech                                                                 (Pokračování textu…)

28. srpna 1936 – Miloš Kareš, Hans Regina von Nack: Ruce vzhůru! /Bořivoj Čilimník, čsl. vystěhovalec/ – hráno: Burianovo divadlo v paláci Báňské a hutní; režie: Julius Lébl                                                                 (Pokračování textu…)

28. srpna 1936 – Jiří Verner: U pokladny stál /Kryštof Rozruch, pojištěnec/ – hráno: Divadlo Vlasty Buriana v paláci Báňské a hutní; režie: Julius Lébl * po cca 130 reprízách znovu nastudováno 1. dubna 1938 pro cyklus zájezdových her, hráno až do 6. července 1938 u příležitosti sokolského sletu – celkem přes 160 repríz * námět pro film U pokladny stál (1939)                                                               (Pokračování textu…)

26. února 1937 – Leo Lenz, Ralph Arthur Roberts: Manželství po kapkách /manžel/ – hráno: Divadlo Vlasty Buriana v paláci Báňské a hutní; režie: Julius Lébl * Burianovou partnerkou Meda Valentová                                                               (Pokračování textu…)

3. září 1937 – Rudolf Zoulek: Případ revizora Kožulína /Sverin Kožulín, vrchní oficiál a vlakový revizor/ – hráno: Divadlo Vlasty Buriana v paláci Báňské a hutní; režie: Julius Lébl                                                                 (Pokračování textu…)

30. října 1937 – Franz Robert Arnold, Ernst Bach: Ahoj na neděli (Aj, aj, aj!) /Rada Šušlar/ – hráno: Divadlo Vlasty Buriana v paláci Báňské a hutní; režie: Julius Lébl * i ze sezóny 1929/1930 odehráno celkem přes 310 repríz                                                                 (Pokračování textu…)

25. listopadu 1938 – Emil Synek: Navoněná primadona – dvojrole /oficiál Červíček /brankář Pírko/ – hráno: Divadlo Vlasty Buriana v paláci Báňské a hutní; režie: Julius Lébl * přes 150 repríz, původní verze s názvem „Až potud – a dost!“ neprošla cenzurou                                                                 (Pokračování textu…)

1. září 1939 – Branislav Nusič: Za peníze všechno /Jovan Jakotič, bohatý obchodník/ – hráno: Divadlo Vlasty Buriana v paláci Báňské a hutní                                                                   (Pokračování textu…)

17. října 1940 – František Ferdinand Šamberk: Palackého třída 27 /Muchomír Kulíšek, mistr obuvnický/ – hráno: Divadlo Vlasty Buriana v paláci Báňské a hutní; režie: Julius Lébl * přes 133 repríz                                                                   (Pokračování textu…)

6. prosince 1941    – rozhlasová skeč Hvězdy nad Baltimore V.B. – účinkuje jednou v roli Jana Masaryka – role mu bylo udělena rozkazem (donucen) – výkon špatný Na sklonku roku 1941 přišel Český rozhlas s „novinkou“ – politickými skeč. Hvězdy na Baltimore byli první z nich. Vysílal se v sobotu 6. prosince 1941 a v tisku byl inzerován „satira na židovskou panamerickou konferenci a na sociální poměry demokratické Ameriky“. Nelze dnes zjistit, na čí rozkaz Burian přijal toto účinkování. Jisté je jen tolik, že rozhlasovému režisérskému oddělení byl pro toto účinkování přidělen. Rozkaz mohl udělit buď intendand Thürmer nebo německý „Sendenleiter“ Horst Pabel. (dopis dr. M. Ocadlíka z 8. října 1945, adresovaný veřejnému žalobci u mimořádného lidového soudu v Praze)                                                            

7. srpna 1942 – Anton Hamik: Prodaný dědeček /dědeček/ – hráno: Divadlo Vlasty Buriana v paláci Báňské a hutní; režie: Julius Lébl; výprava: Josef Lada                                                                     (Pokračování textu…)

24. listopadu 1943 – Bedřich Smetana: Prodaná nevěsta: /principál komediantů/ – hráno: Národní divadlo * reprízy: 29. listopadu 1943 – 16. prosince 1943 – 6. ledna 1944 * po 9.5.1945 bylo Divadlo Vlasty Buriana závodní radou přeměněno na Divadlo kolektivní tvorby – pod vedením Zdeňka Podlipného („Brodského“) * Vlasta Burian řadí tuto roli za svojí nejlepší. (hrdý, že si ji mohl zahrát).                                                             (Pokračování textu…)

24. května 1945 – 21. února 1950 – Zákaz veřejného vystupování –                                                                 (Pokračování textu…)

21. února 1950 – Zrušení hereckého zákazu  – Předsednictvo 21. Svazu ROH: „uneslo se vyhověti žádosti vzhledem ke skutečnosti, že V. Burian svým prohlášením otevřeně přiznal svoji chybu, kterých se dopustil, a že chce svojí prací dokázat sounáležitost s lidem, kterého vyšel a kterému chce sloužit.“ * O návrat na divadelní prkna se zasloužili: Jindřich Plachta, Jiří Frejka a Jan Werich. * Zákaz trval skoro celých 5 let od roku 1945. * První hry po zákazu: Šamberk: Palackého třída 27 /Muchomír Kulíšek, mistr obuvnický/ Městské divadlo Kladno.; Angažmá v Karlínském divadle ve hře: Voskovec a Werich: Nebe na zemi /Horácius Darda/ re: Jiří Frejka                                                           (Pokračování textu…)

21. prosince 1950 – Jiří Voskovec, Jan Werich: Nebe na zemi /Horácius Darda/ – hráno: Divadlo v Karlíně; režie: Jiří Frejka * angažmá v Hudebním divadle v Karlíně až do roku 1957                                                              (Pokračování textu…)

leden 1951 – Vlasta Burian: Na nádraží /cestující/ – hráno: zájezdy                                                               (Pokračování textu…)

7. prosince 1951 – Josef Kajetán Tyl, Václav Trojan: Paní Marjánka, matka pluku /Sekáček, šikovatel/ – hráno: Divadlo v Karlíně; režie: Jiří Frejka   *  „Jako by ta písnička o poslední spravedlnosti, co zpíval jako Sekáček v Paní Marjánce, matce pluku, byla napsaná o něm. A když ji zpíval, byl dojatý. Zůstane pro mě hercem, který dával divadlu život.“   Jaroslava Adamová, herečka (Pavel Bár – Hudební divadlo Karlín – 2016)                                                       (Pokračování textu…)

18. října 1952 – Johann Nestroy: Zlý duch Lumpacivagabundus /krejčí Jehlička/ – hráno: Divadlo v Karlíně; režie: Alfréd Radok                                                                     (Pokračování textu…)

16. října 1953 – Jaroslav Zrotal: Zavinil to Ferkl /Florián Ferkl/ – hráno: Divadlo v Karlíně; režie: Karel Konstantin; hudba: Oldřich Flossman                                                                     (Pokračování textu…)

prosinec 1953 – Vlasta Burian: V orcinaci psychiatrově /pacient/ – hráno: zájezdy; spolu s Frantou Černým                                                                     (Pokračování textu…)

1957 – konec angažmá v Hudebním divadle v Karlíně  – Poslední jeho divadelní role v angažmá nejen v Karlíně, ale ve stálém angažmá vůbec, se stal odpůrce zemědělského združstevňování Florián Ferkl v neúspěšné opeře o kolektivizaci vesnice Zavinil to Ferkl? (1953). Burian přesto zůstal v angažmá až do roku 1957, kdy jej tehdejší karlínský ředitel a někdejší Burianův zaměstnanec Julius Lébl musel s těžkým srdcem propustit. Ale zůstala mu možnost vystupovat v estrádách a zájezdových programech. V angažmá v Hudebním divadle v Karlíně byl 7 let od roku 1950.                                                           (Pokračování textu…)