Kdo jsem?

Probuzení vášně k českému filmu

Jmenuji se Pavel Stříbrný (*1981) a český film mě provází už od mých patnácti let. Fascinují mě především filmy pro pamětníky, zejména období první republiky – doba, která v sobě nese jedinečnou atmosféru elegance, humoru i lidskosti.

K mým oblíbeným hercům patří Vlasta Burian, Adina Mandlová, Nataša Gollová, Oldřich Nový, Theodor Pištěk nebo Antonie Nedošínská. Z filmů mě dodnes okouzlují snímky jako Kristián, Eva tropí hlouposti nebo Ulice zpívá.

Miluji černobílý obraz starých filmů, jejich poetiku i řemeslnou kvalitu. Obdivuji práci tvůrců, jako byli Gustav Machatý, Otto Heller nebo Václav Jírů, kteří dokázali zachytit atmosféru své doby způsobem, jenž nás oslovuje dodnes.

Profesní cesta

Profesně působím od roku 2011 ve společnosti ARRI Rental v Praze jako elektrotechnik v oblasti osvětlovací techniky. Každodenně se tak pohybuji přímo ve světě filmu a televizní tvorby, kde mám možnost sledovat, jak vzniká obraz dneška.

Předtím jsem pracoval ve společnosti Rental Panther v Praze, která se rovněž věnovala osvětlovací technice a později se stala součástí ARRI Rental. Tato zkušenost mi dala pevné technické zázemí a hlubší pochopení filmového řemesla – nejen z pohledu historie, ale i současné praxe.

Právě propojení techniky a historie filmu považuji za jeden z klíčových pilířů mé práce.

Vznik DFArchiv.cz

Základy Domácího filmového archivu (DFA) vznikly už kolem roku 2000. Tehdy jsem si začal zapisovat poznámky o filmech, vytvářet vlastní rejstříky a postupně shromažďovat dobové materiály. Už na samém začátku jsem si začal psát zkratku DFA (Domácí Filmový Archiv).

Z jednoduchého osobního archivu se postupně stal projekt, který dnes nese název DFArchiv.cz – Divadlo Film Archiv (www.dfarchiv.cz).

V roce 2019 jsem projekt rozšířil o iniciativu Svět českého filmu, jejímž cílem je oslovit širší veřejnost, propojovat nadšence a systematicky budovat prostor pro sdílení informací o české kinematografii. Tehdy vznikli i webové stránky a e-shop, který by měl pomoci financovat moje projekty.

Můj cíl

Mým cílem je vytvořit místo, kam se budou lidé rádi vracet. Místo, kde najdou přehledné a ověřené informace o českých filmech, medailonky herců a tvůrců, digitalizované materiály a inspiraci k dalšímu objevování.

Chci, aby český film nezůstal jen vzpomínkou, ale stal se živou součástí dnešní kultury.

Jak vnímám film?

Film totiž není jen příběh nebo prostředek k odpočinku. Je to komplexní umění, které v sobě nese myšlenku, dobu i odkaz svých tvůrců.

Člověk zpravidla začíná film vnímat jako zábavu. Postupně se však učí chápat jeho obsah, následně informace, které přináší – a teprve časem přichází na to nejdůležitější: pochopení myšlenky a uměleckého odkazu.

Film se dá vnímat ve třech rovinách: zisk (zábava), informace (poznání) a umění (myšlenka a odkaz).

Důležité je také uvědomit si, v jaké době a za jakých podmínek film vznikal. Každý snímek je odrazem své doby.

To, že vás nějaký film na první pohled neosloví, neznamená, že je špatný. Možná jen ještě nenastal ten správný čas ho pochopit.

Šířit to dál?

Myslím si že ano, že to má smysl tohle vnímání předávat dál – především mladší generaci. Chci ukázat, že film není jen rychlá zábava, ale kulturní hodnota, kterou je potřeba objevovat, chápat a uchovávat.

Společně za zachování filmového dědictví

Dlouhou dobu jsem na této cestě kráčel sám. Dnes už na to nejsem sám – k projektu se přidali další: Jaromír Farník, Petr Kreibich a Vítezslav Tichý.

Naším cílem je propojit fanoušky, sběratele i badatele, vytvářet prostor pro sdílení zkušeností a pořádat setkání, besedy a projekce.

Proč to děláme

Stále častěji narážíme na situace, kdy se ztrácí vzpomínky pamětníků, neudržované hroby osobností nebo soukromé sbírky bez pokračovatelů.

Proto chceme sbírky evidovat, digitalizovat, uchovat v souvislostech a zpřístupnit veřejnosti i badatelům.

Vize do budoucna

Představte si místo, kde se potkává minulost s přítomností: kino, kavárna, knihovna, badatelna, diskusní prostor, výstavy a muzeum českého filmu.

Myšlenky z počátků...

„Je lehké zhlédnout film, ale je těžké ho pochopit.“

„Čím je film starší, tím má větší hodnotu.“

„Co člověk, to názor – proto je důležité mít ten vlastní.“

„Film nejsou jen pohyblivé obrázky, ale zdroj zábavy a především poznání.“

Co závěrem?

Domácí filmový archiv není jen projekt. Je to dlouholetá vášeň, která postupně získává konkrétní podobu. Věřím, že má smysl uchovávat to, co by jinak mohlo zmizet.