Jana Dítětová se narodila 7. října 1926 v Plzni. Jejím otcem byl Antonín Dítě, hostinský a  uznávaný číšník. Od dětství měla Jana blízko k divadlu a pohybu. Hrála na jevišti v otcově hostinci, navštěvovala baletní školu primabaleríny Dörflerové a objevovala se v dětských rolích v operetách a pohádkách na plzeňské scéně. Výrazně ji podporovala matka, která měla sama k divadlu blízko.

Po přestěhování rodiny do Prahy (1936) navštěvovala Gymnázium Elišky Krásnohorské. Od roku 1939 studovala hereckou školu E. F. Buriana, kde získala systematičtější průpravu a přiblížila se profesionálnímu divadlu. Už krátce poté začala pravidelně hrát.

Do profesionálního divadla vstoupila velmi mladá. V letech 1941–1943 působila v Městském divadle v Kladně, poté následovalo Intimní divadlo v Praze, Městská divadla pražská a po válce soubor E. F. Buriana. Krátce byla spojena i s divadelními scénami československého filmu.

Zásadní zlom přišel v roce 1951, kdy nastoupila do Realistického divadla v Praze. Tato scéna se stala jejím hlavním profesním domovem na téměř čtyři desetiletí. Z rolí mladých dívek postupně přešla k výrazným charakterovým a psychologicky náročným postavám.

Patřily mezi ně Lída Matysová v Takové lásce, Raněvská ve Višňovém sadu, Desdemona v Othellovi, Maryša, Curleyová v O myších a lidech, Alice v Tanci smrti, Anda v Možná je na střeše kůň nebo Irma Pištorová v Obrácení Ferdyše Pištory. V Realistickém divadle zůstala až do roku 1990 a právě zde vytvořila největší část svého divadelního odkazu.

Před kamerou debutovala už v roce 1942 ve filmu Karel a já, kde hrála Boženku, dceru drožkáře. Ve čtyřicátých letech rychle následovaly další snímky, mimo jiné U pěti veverek, Šťastnou cestu, Jarní píseň, Prstýnek, Bludná pouť nebo Předtucha.

V poválečných letech hrála například ve filmech Divá Bára, Zocelení, Dovolená s Andělem, Anna proletářka a Psohlavci. Za výkon ve filmu Zocelení získala v roce 1951 Státní cenu I. stupně a roku 1967 titul zasloužilá umělkyně.

Výraznou pozdější rolí byla Helena Zemánková ve filmu Žert. V sedmdesátých a osmdesátých letech se stále častěji objevovala v charakterových rolích a stala se známou i mladším divákům. Připomínají ji například filmy Jak vytrhnout velrybě stoličku, Jak dostat tatínka do polepšovny, Babičky dobíjejte přesně! nebo S čerty nejsou žerty, kde ztvárnila Annu Máchalovou.

Jana Dítětová byla dvakrát vdaná. Prvním manželem byl režisér Vladimír Vlček a druhá herec Josef Vinklář, s nímž měla syna Jakuba Vinkláře. I po rozpadu jejich manželství oba dál působili v Realistickém divadle, takže jejich osobní a pracovní život zůstával dlouho propojený.

Kolegové na ni vzpomínali jako na výraznou, přímou a někdy tvrdou osobnost, která však dokázala být velmi solidární a pečující. Herečka Ilona Svobodová například připomínala, že se o ni Dítětová při jejím příchodu do Realistického divadla starala a spolu s Jiřinou Štěpničkovou jí pomohla i pracovně.

Velmi silný byl její vztah k synovi Jakubovi. Divadlo pro ni přitom nebylo jen zaměstnáním, ale také důležitým životním prostředím. Jana Dítětová zemřela 9. listopadu 1991 v Praze ve věku 65 let. Její život a osobnost později připomněl syn Jakub Vinklář v knize Jana Dítětová – Vzpomínky z lásky.

Pomozte nám doplnit život a tvorbu Jany Dítětové
Na filmografii a především na soupisu divadelních rolí Jany Dítětové stále pracujeme. Řada jejích divadelních rolí, hostování a představení dnes není snadno dohledatelná.

Máte doma divadelní program, fotografii, výstřižek z tisku, plakát, vzpomínku nebo jiný materiál, který se k Janě Dítětové vztahuje? Budeme velmi rádi za každou informaci, která nám pomůže její hereckou dráhu co nejúplněji zdokumentovat.

Pomozte nám společně zachovat její filmový a především divadelní odkaz.