Ferdinand Hart

 Jako herec začínal v německých divadlech, kde se herecky skvěle vyvinul v dramatického umělce. Učiteli mu byli režiséři Max Reinhardt a Erwin Piscator, kteří mu svěřili některé klíčové titulní postavy ve světových dramatech („Vilém Tell“, „Loupežníci“ a v shakespearovských hrách „Zkrocení zlé ženy“ a „Macbeth“).

 Po návratu do Prahy (ještě před neblaze proslulým nacistickým pučem) na začátku třicátých let se pokoušel o trvalé angažmá v seriózních kamenných divadlech. Místo toho hrál pouze pohostinsky ve Vinohradském divadle („Neřestná žena“) a v Národním divadle (jako Adam Brant v dramatu „Smutek sluší Elektře“ v sezóně 1934 / 1935). Na jaře roku 1935 se na krátkou chvíli stal uměleckým šéfem Nového divadla. Krátce před smrtí získal trvalé angažmá ve Vinohradském divadle. Bohužel předčasná smrt mu zhatila další umělecký vývoj a kariéru. Na divadle se kromě hraní na jevišti uplatnil také jako divadelní režisér.

 Jeho divadelní a filmové postavy se vyznačovaly Hartovou neuvěřitelně vysokou, hřmotnou, boxerskou a ramenatou postavou. Také zvláštním obličejem, zajímavě tvarovanou lebkou (široké spánky, zvláštně klenuté a vysoké čelo), pronikavýma očima, hustým obočím, ústy, bradou a výrazně i jímavě pronikavým pohledem, který znamenal značnou část jeho hereckého projevu.

 Ještě za svého působení v Německu se objevil ve dvaceti různě žánrových německých němých a zvukových snímcích. Poprvé zřejmě jako Maler Tschakoff v němém dramatu DIE KÖNIGIN DES WELTBADES (1926). Hrál však bohužel malé a různorodé postavy (DAS GRÜNE MONOKEL, DIE LETZTE KOMPANIE, DREYFUS, DANTON, PANIK IN CHICAGO, IN GEHEIMDIENST, GEHETZTE MENSCHEN aj.). Naposledy nejspíš jako Kanako Hilo ve filmu DIE BLUME VON HAWAII (1933).

 Do československé kinematografie vstoupil již jako zkušený filmový herec. Poprvé se v českém filmu objevil v německé verzi českého filmu ŠTVANÍ LIDÉ (1932) jako žena s plnovousem v panoptiku. O rok později si ve stejné roli zahrál i v české verzi. V letech 1932 – 1936 již vystupoval pouze v českém filmu pravidelně. Vytvořil v něm na čtrnáct postav.

 Hrál: podskaláka Lopatu v melodramatu V TOM DOMEČKU POD EMAUZY (1933), Antona Hubera v německé verzi předchozího snímku, padělatele peněz Ralpha Morrisona ve Fričově a Haasově komedii ŽIVOT JE PES (1933), prezidenta republiky Paranás dona Eduarda de Gonzalese v komedii ŽENA, KTERÁ VÍ, CO CHCE (1934) režiséra Václava Binovce, bankéře v komedii Voskovce a Wericha HEJ – RUP! (1934) v režii Martina Friče, hosta Remingtona v další Fričově a Haasově komedii AŤ ŽIJE NEBOŽTÍK (1935), státního zástupce v melodramatu PRVNÍ POLÍBENÍ (1935) Vladimíra Slavínského, správce v melodramatu JANA (1935) režisérů Emila Synka a Roberta Landy a rovněž francouzského plukovníka v životopisném dramatu Jana Svitáka MILAN RASTISLAV ŠTEFÁNIK (1935).

 Hart vytvořil tři postavy, které jsou dodnes hodnoceny, jako jeho nejvýznamnější a nejznámější: roztomilý a dojemný sedminásobný vrah, který se navenek zdá jako necitelná vraždící hora masa, ale ukáže se, že i on má cit a že se pod hrubiánskou slupkou skrývá jemná a útlocitná duše v Haasově a Fričově komedii MAZLÍČEK (1934), agitující komisař Tajožný v Binovcově válečném dramatu JÍZDNÍ HLÍDKA (1936) – tuto postavu si již předtím zahrál na divadelních prknech, a konečně role obávaného hliněného Golema v česko – francouzském dramatu Juliena Duviviera GOLEM (1936). Tato role ho proslavila po celém světě, a mohl v ní uplatnit zejména své fyzické vlastnosti, než ty herecké. Opravdu velké role, hodné jeho talentu, se již však nikdy nedočkal a nedožil.

 Spolupracoval také s rozhlasem. Ferdinand Hart zemřel náhle 12. ledna 1937 v Praze ve věku pouhých nedožitých čtyřiceti čtyř let. Jeho smrtí odešel náš postavou nejoriginálnější a nejzvláštnější herec.

(CSFD / Jaroslav "krib" Lopour)

 Pro dějiny světové kinematografie zůstane jedním z golemovských představitelů díky titulní úloze hlíněného obra v Duvivierově dramatu Golem (1936).