HANA VÍTOVÁ

 Hana Vítová vlastním jménem Jana Antonie Lašková se narodila v Praze 24. ledna 1914 v rodině pěvce Hanuše Laška  a Vlasty Laškové-Václavkové , a bylo zřejmé, že půjde v jejich stopách. Její otec byl v mládí učitelem v Plasech u Plzně, uměl několik jazyků a zpívat. Svojí dceru k tomu vedl odmalička a přihlásil ji na hudební konzervatoř, kde ji pro mladiství vzhled nevzali. Přesto na konzervatoř nastoupila, ale do dramatického oddělení - to se psal rok 1928.

 Roku 1930 ve druhém ročníku konzervatoře v Emauz, se objevili Jaroslav Ježek a Karel Ančerl (kapelník Osvobozeného divadla) a hledali do Osvobozeného divadla pro novou hru mladou herečku, která také zpívá. Jednalo se zrovna o silný ročník, kdy s Hankou studovali: Vlasta Fabianová, Blanka Waleská, Jiřina Stránská - žádná z nich ale neuměla zpívat, až na Hanku. Pozvali ji na hlasovou zkoušku, kterou se jí podařilo absolvovat a získat roli Sirael ve hře "Golem" v Osvobozeném divadle.

Aby neměla problémy na konzervatoři, poprosila Voskovce a Wericha aby jí našli jméno ryze české - žádné světové, a že to nechá na nich. Svoje jméno se dozvěděla až na plakátech, kde stálo, že roli Sirael hraje v "Golemovi" nějaká Hana Vítová. Teprve po letech, kdy Osvobozené divadlo slavilo dvacáté páté výročí založení ve Filmovém klubu, se dozvěděla jak ke svému pseudonymu přišla.

 "Podívej se, tady ses narodila. My jsme tu tenkrát s Voskovcem seděli a přemýšleli, co bychom ti dali za jméno, a támhle o pár stolečků dál seděl Nezval a cpal se indiánky. On jich dokázal zpocívat i deset až patnáct najednou, však to byl na něm také znát. A Voskovec se na něj díval a najednou povídá: Vít - Vítězslava - Vítek - Vítková - Vítová ... koukej, budeme jí říkat Vítová! A bylo to." /Jana Werich - vzpomínka Hanky Vítové v knize Ondřeje Suchého Neznámá známá Hana Vítová (2013)/

 O rok později 1931 opouští konzervatoř aby nastoupila do stálého angažmá v Osvobozeném divadle. Její první role je Onomatopoe v "Ceasarovi".

 Rok 1932 byl pro Hanku velký zlomový rok. Začala filmovat, poprvé se divákům objevila ve filmu Načeradec, král kibiců, která měla premiéru 12. února 1932. Sedm dní na to 19. února 1932 měl premiéru film režiséra Josefa Boháče Děvčátko neříkej ne!, kde si zahrála svou první filmovou roli Olly coby komornou. Premiéru měl sice jako později, ale podle cenzury byl natočený dříve skoro o celý měsíc.

 Před kamerou stála už o rok dříve, kdy dostala nabídku od Jana Borůvky (John Gollwell) skladatele a textaře, aby natočila s ním takový videoklip za Týdeník, a že se jedná o takový pokus. Ta písnička se jmenovala "Já miluji jen vás a vaše oči šedé". Bylo to v době, kdy chodila často s Járou Pospíšilem (1. manžel) na zkoušky, které se konaly u skladatele Jana Borůvky. Která z dívek by tuto nabídku odmítla? Videoklip natočila, ale bez Járy Pospíšila, který v té době byl někde na zájezdě a svou repliku synchronizoval dodatečně.    

  V období 1932-1944 její hvězdná kariéra stoupala, jen v tomto krátkém období dvanácti let natočila 56 filmů, což je v průměru necelých pět filmů ročně. V tomto období natočila pouze dva německé filmy pod jménem Hanna Witt ("Der zweite Schuß" /Druhý výstřel/ - 1943 a "Freunde" /Přátelé/ - 1944).  Jeden film v roce 1945 nedokončila ("Jenom krok"), důvodem bylo nucení zastavit natáčení, protože hlavní představitel Oldřich Nový byl odvezen do nacistického internačního tábora. Po roce 1945 přišli jen čtyři filmy /"Znamení kotvy" (1947), "Pytlákova schovanka" (1948), "Muž v povětří" (1955) a "Das Haus in der Karpfengasse" /Dům v Kaprové ulici/ (1965)/.

 "Pytlákova schovanka" (1947) od režiséra Martina Friče byl jediný poválečný film, který vrátil Hanku na chvíli na výsluní. V roli Elén Hadrbolcové společně s Oldřichem Novým se rozloučili filmovým žánrem prvorepublikových filmů - kdy chudá dívka ke štěstí přišla. 

  CENY

1968 - Pamětní medaile k 70. výročí československé kinematografie udělena k 70. výročí československé kinematografie