9. dubna 1891 – čtvrtek Josef Vlastimil Burian Narodil se v Liberci /Reichenberg/ – Rakousko-Uhersko – krejčímu, vlastenci a ochotníkovi Antonínu Burianovi. Matka: Marie Škaloudová – Burianová (Picková) – pradlena Sestra: 27.6.1884 – Marie Picková – Myšáková – vyučená švadlena (otec: Vincenz Picek – krejčí) (Pokračování textu…)
9. dubna 1891 Liberec, Zillergasse č.p. 39/2 bydlí v Liberci v rodném domě: v Zillergasse, dnešní Lucemburské ulici č.p. 39/2. (dům již nestojí), do roku 1893, kdy se stěhuje do Perlgasse (Perlova ulice). (Pokračování textu…)
1893 Liberec – Perlgasse č.p.6 v roce 1893 se stěhje do Perlgasse (Perlova ulice) 6, zvané Na ladech v Liberci, kde je do roku 1900. (Pokračování textu…)
1896 Díky svému otci, který byl český vlastenec a divadelní ochotník. „Už jako pětiletý kluk si poprvé Vlastimil stoupl na jeviště. Objevil se v roli cikáněte v představení Dráteníček.“ Vladimír Just
1898 „… asi jako sedmiletý hrál malou roli ve Fidlovačce.“ Vladimír Just – ochotnicky
1900 Liberec – Wiener Strasse č.p.357/17 v roce 1900 se opět stěhuje do Wiener Strasse (Vídeňské – později Moskevské) 357/17 v Liberci, kde je do roku 1901. (Pokračování textu…)
5. května 1901 Praha – Žižkov, Riegerova ulice stěhování do Prahy na Žižkov – Krásovy a posléze Riegerovy ulice (dnešní Bořivojova) – do roku 1908. (Pokračování textu…)
1905 – člen cyklistického oddílu D. K. Vinohrady
1905 Dokončil obecnou školu a nastupuje do Obchodní školy v Praze, kterou nedokončil. Následovali: Elektro technický závody Firmy Jeřábek v Žitní ulici – nedokončil Vopálkově textilním obchodě na Perštýně na obchodního příručího – nedokončil.
8. dubna 1912 Emílie Burianová – Kristlová Narození nemanželské dcery Emílie Burianové – Kristlové z poměru s Ančí Pírkovou – tanečnicí subretou ze Smíchovské arény, kde se pravděpodobně seznámili. „S matkou jsem se nestýkala. Od útlého dětství mě vychovávali Burianovi. Nejdřív, ještě jako malou, děda s babičkou, později pak otec.. Kde? V Riegrovce, na Žižkově. Táta tam bydlel s námi do mých osmi let.“ (Emílie Kristlová – O. Suchý: Vlasta Burian – komik století, 1991) (Pokračování textu…)
1914 – 1918 Mělník Ukrývá se před rakouskou policií v domě č.p. 9 u svého přítele, mělnického obuvníka Antonína Řehořka. Odmítá nastoupit do vojenské služby. (Pokračování textu…)
1916 V kabaretu Rokoko se prvně seznamuje s E. A. Longenem, který s Burianem v příštím období (1916-1925) prošel všechny významnější pražské scény zábavných podniků – jako herec – režisér – autor – dramaturg – šéf. Od roku 1925 – se situace obrací a Burian zaměstná svého učitele.
1917 – 1918 Vlasta Burian je odveden na vojnu. Ale nenastoupil u své jednotky (zběhl), ale nemohl být bez publika proto společně s Daliborem Ptákem vystupovali mimo prahu v různích restauracích a hotelích. Domů do Prahy se vracel jen tehdy, když se musel schovat, nebo přivezl domů jídlo či peníze. V květnu spadla klec – zatčen – trestné komando – simulace v nemocnici – vojenská kapela – o dovolených zpět do Rokoka (podzim 1917 – leden 1918).
1918 Přestává hrát profesionálně fotbal a věnuje se herecké kariéře.
4. října 1919 Nina Červenková – Burianová po půl roce známosti se oženil s Františkou Červenkovou – Burianovou. Burian ji oslovoval láskyplně „Nino“. Jako svědek na svatbě byl Emil Artur Longen. Rychlým sňatkem bylo těhotenství s Ninou, které skončilo potratem a s trvalým následkem bez možnosti znovu otěhotnět. Získává v ní celoživotní oporu. (rodné jméno Františka Červenková – 12.6.1893 v Praze) (Pokračování textu…)
1921 8 dní vězení podmíněně pro „karikování církevních obřadů a parodie na symboly katolismu“ společně s Karlem Hašlerem.
3. října 1921 – ředitel mezinárodního podniku Variéte Parisien; (mezinárodní podnik v hotelu Centrál). – Paul, Vlasta Burian: Svěcení praporu /Škrdle, veterán, skaut/ – Jedná se o první představení, kde přestala hrát Červená sedma (od 3.10.1921) a Vlasta Burian byl do konce roku ředitelem a spolu s Daliborem Ptákem hlavní atrakcí kabaretu. (Pokračování textu…)
1. ledna 1923 – umělecký ředitel kabaretu Rokoko – od 1.1. 1923 ředitelem divadla Rokoko, kde angažuje sám sebe. Jedná se o důsledek, kdy byl odmítán v ostatních divadlech. Jednalo se o následek, kdy Vlasta Burian kvůli, své vášni – fotbalu – nestíhal představení, které nasliboval. Proto se ředitelé divadel sjednotili, že nebudou angažovat Vlastu Buriana. Ale po zákazu se poptávka po Vlastovi ještě více zvýšila a toho využil plukovník Josef Roja (nájemce divadla Rokoko a později 20 let hospodářský šéf Burianova divadla), který se souhlasem majitele objektu Jana Červeného obešel zákaz tím, že nabídl provinilci místo ředitele. Vlasta nabídku přijal a vydržel až do 29. května 1925. (Pokračování textu…)
1. září 1925 Burianovo divadlo v Adrii 1. září 1925 otvírá své vlastní divadlo „Burianovo divadlo“ v přízemním a později zemním sále hotelu Adrie na Václavském náměstí v č. 26. Divadlo mělo otáčivé hlediště, které umožňovalo v létě hrát na zahradě. V lednu 1927, pro zvýšení kapacity, byly v divadle restaurační stoly nahrazeny divadelními sedadly. Nemohl udělat nic rozumnějšího než „peníze vydělané svými vlastními ústy, strkat též do své vlastní kapsy„. Od roku 1925 – 1944 provozuje vlastní divadlo „Burianovo divadlo“. Vlasta Burian byl pověrčivý, miloval horoskopy a dal i na čísla. V šatně mu vysela podkova pro štěstí a číslo jeho šatny byla sedmička – jeho šťastné číslo. Za svůj nejlepší den považoval pátek, proto se všechny premiéry konaly v tento den, a na konec pracovního dne odkládal i důležitá rozhodnutí. Od sezóny 1936/37 změnil název na „Divadlo Vlasty Buriana“. V Adrii působí Burianovo divadlo do 20. května 1928, kdy se stěhuje do Švandova divadla na Smíchově. (Pokračování textu…)
1927 Hrdý titul Král komiků – tento titul mu přidělil v roce 1927 Emil Artur Longen, autor knižní biografie.
1930 Plánované turné v USA Chicago, New York, Klivlend pro naše krajany. Vzpomínka Václav Wassermanna: Turné se nikdy neuskutečnilo. „Klauna můžu dělat všude“ – cituje Vlastu Buriana.
1930 – 1944 – Burianovo jeviště – Přestávka Divadla Vlasty Buriana – Program Burianova divadla – Ozvěny Vlasty Buriana – Program – to jsou časopisy – měsíčníky – programy Divadla Vlasty Buriana, které začaly vycházet pravidelně od sezóny 1930/31 do konce divadla do roku 1944. Časopis či program se v průběhu let proměňoval. * šéf redaktoři: (1931-1932) Ladislav Kolda; (1932-1933) Vilém Szpyk; od roku 1934 – Karel Konrád do se zóny 1942/43 – známý komunistický novinář a básník, kterého Vlasta Burian zaměstnával a před nacisty skovával až do května 1945. (Pokračování textu…)
1930 Při návratu Burianova divadla do centra Prahy – opět proběhla petice a protesty konkurence. Jediný kdo se petice nezúčastnili byli konkurenti Jiří Voskovec a Jan Werich se svým Osvobozením divadlem.
19. prosince 1930 – Burianovo divadlo – nová budova – Palác Báňská a hutní společnost, Lazarská ul. 7. Nové divadlo se mohlo pochlubit s 850 sedadly – tím se přiblížil ke stejnému počtu k Osvobozenému divadlu, které sídlilo nedaleko. K divadlu patřilo kino, které promítalo nepřetržitě žurnály/ aktuality, které měnilo v průběhu let název: Kinema – Cinema – Vlasta. Palác pod Vedením Burianova divadla provozoval mnoho dalších aktivit: pravidelná sportovní utkání (boxerské zápasy, cyklistické závody ve šlapání na bicyklech na scéně, šermířská klání, módní přehlídky pod patronací Niny Burianové, osvětové přednášky, besedy, výstavy atd… Ale Divadlo Vlasty Buriana mělo větší ohlas. Působil zde až do 1. září 1944, kdy všechna divadla zavřeli Němci. (Pokračování textu…)
22. června 1934 Oznámení Národní politiky: „Vlasta Burian věnoval pražské zoologické zahradě potřebnou částku na zakoupení lachtanů.“ Jmenovali se Hýta a Batul.
1936 Emil Artur Longen Umírá jeho společník a přítel E. A. Longen. Sice se k sobě chovali jako věčně rozhádání manželé, jeden bez druhého ale nemohli být. „EMIL ARTUR LONGEN BYL GENIÁLNÍ, I KDYŽ PĚKNĚ VYŠINUTÝ. S VLASTOU BURIANEM SE ALE PĚKNĚ NADŘEL.“ – herečka Erna Červená. Longen skutečně v Burianovi objevil divadelní talent, na nějaký čas se stal dramaturgem a režisérem v jeho divadle, dokonce i navrhoval výpravu a maloval kulisy. Longen píše Burianovi hry přímo na tělo. Burian, který se běžně pohřbům vyhýbal, protože je špatně snášel, svému příteli na obřad přišel. Když kondoloval jeho ženě Marii, usedavě přitom plakal, tolik pro něj Artur znamenal. (Pokračování textu…)
1936 – 1944 – Divadlo Vlasty Buriana – Od sezony 1936/37 se Burianovo divadlo přejmenovalo na Divadlo Vlasty Buriana, zřejmě v souvislosti s blízkou scénou divadla E. F. Buriana – D34, která také sídlila v Jungmannově ulici. různé příspěvky do divadelního programu Divadlo Vlasty Buriana
1937 – 1945 Jaromír Trejbal Od roku 1937 zaměstnává osobního kuchaře Jaromíra Trejbala, který byl Mistr svého oboru ve vyhlášeném pražském lahůdkářství Lippert. (Pokračování textu…)
6. prosince 1941 – rozhlasová skeč Hvězdy nad Baltimore V.B. – účinkuje jednou v roli Jana Masaryka – role mu bylo udělena rozkazem (donucen) – výkon špatný Na sklonku roku 1941 přišel Český rozhlas s „novinkou“ – politickými skeč. Hvězdy na Baltimore byli první z nich. Vysílal se v sobotu 6. prosince 1941 a v tisku byl inzerován „satira na židovskou panamerickou konferenci a na sociální poměry demokratické Ameriky“. Nelze dnes zjistit, na čí rozkaz Burian přijal toto účinkování. Jisté je jen tolik, že rozhlasovému režisérskému oddělení byl pro toto účinkování přidělen. Rozkaz mohl udělit buď intendand Thürmer nebo německý „Sendenleiter“ Horst Pabel. (dopis dr. M. Ocadlíka z 8. října 1945, adresovaný veřejnému žalobci u mimořádného lidového soudu v Praze)
1942 Státní cena Získání státní ceny (Pokračování textu…)
1942 Absolvoval kurz pro mezinárodní rozhodčí a úspěšně ho závěrečnou zkouškou na rozhodčího ukončil. Soudcování rozdělil na mládežnická a přátelské zápasy.
29. ledna 1942 Rozhlasová skeč Obchod je obchod 29. ledna 1942 – odmítá dopisem další vystupování v rozhlasových skečích, činí tak po prvním vystoupením ve skeči Hvězdy nad Baltimore. Kde se vysvětluje své onemocnění larygintidou, a její ohrožení na večerní vystupování a na to mu bylo odňato právo jízdy autem a dlouhý pobyt v přeplněné tramvaji při jízdě ze vzdálené Hanspaulky by určitě zhoršil jeho stav, trvale ohrožovaný nepříznivým počasím.. (dopis V.B. adresovaný Čs. rozhlasu) – František Kožík
1. září 1944 Zavření divadel Němci , včetně Divadla Vlasty Buriana. To ovšem netušil, že už nikdy své divadlo neotevře. * po skončení sezóny 1943/1944 se uzavírá Divadlo Vlasty Buriana jako i ostatní divadla. Po 9. květnu 1945 bylo Divadlo Vlasty Buriana přeměněno na Divadlo kolektivní tvorby – pod vedením Zdeňka Podlipného („Brodského“)
24. května 1945 – 21. února 1950 – Zákaz veřejného vystupování – (Pokračování textu…)
24. května 1945 Vlasta Burian zajištěn do vazby u trestního soudu na Karlově náměstí.
24. května 1945 – Zahájen soudní proces – Obžalován z kolaborace z Němci – herecký distanc a znárodnění jeho divadla a většina jeho majetku. Vazba – u trestního soudu na Karlově náměstí, ale na základě lékařského vysvědčení , že trpí zdravotními potížemi, byl z vazby propuštěn, s tím, že bude dále vyšetřován na svobodě. Spustilo to lavinu nesouhlasu, že se jedná o protekční rozhodnutí – za této situace byl znovu zadržen. „První proces“ – obviněn podle velkého dekretu 19.černva 1945, č.16 Sb. o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jiných pomahačů a o mimořádných lidových soudech. – osvobozen (soudce JUDr. Miroslav Vlk) Tři soudní procesy (1. přihlásil se k německé národnosti; 2. Propagoval nacismus; 3. Společensky se stýkal s Němci) a. ve skeči Hvězdy nad Baltimore sehrál hanlivou roli Jana Masaryka; b. ve své vile v Dejvicích přijímal a hostil německé okupanty, mezi nimi i K. H. Franka; c. využitím německé protekce dosáhl toho, že mohl vystoupit v Národním divadle v úloze principála ve Smetanově Prodané nevěstě; d. bylo mu dovoleno používat osobního automobilu, ačkoliv všem ostatním osobám to bylo zakázáno; e. zdravil nacistickým pozdravem (zdviženou pravicí) (Pokračování textu…)
5. července 1945 Přemístěn na Pankrác do vazby.
září 1945 Propuštěn z pankrácké vazby. Soudce neshledal důvod ke stíhání ve smyslu velkého dekretu.
9. října 1945 Potvrzení o zastavení trestního řízení proti V.B. , ježto neshledal důvodů ku jeho stíhání ve smyslu dekretu přes. Republiky č.16/45 Sb.
leden 1946 V lednu byl oficiálně Disciplinární radou českých filmových pracovníků vyloučen z činnosti ve filmu.
8. července 1946 Druhý soudní proces – obviněn podle malého dekretu z 27. října 1945 (zákon č. 138/1945 Sb.) – pozastavuje Tři soudní procesy (1. přihlásil se k německé národnosti; 2. Propagoval nacismus; 3. Společensky se stýkal s Němci) 8. července 1946 v malém sále Městské knihovny v Praze – soudní proces před trestní nalézací komisí č. 50 tehdejšího Ústředního národního výboru hlavního města Prahy. (předseda komise Miroslav Kučera) Jedná se o znovu projednání na základě dopisu z 14. května 1946, v němž se „ministr Nosek nechává dotazovat, proč proti bývalým filmovým hercům A. Mandlové a V. Burianovi nebylo zakročeno podle malého dekretu“. Jedná se o nový dekret prezidenta republiky z 27. října 1945 (zákon č. 138/1945 Sb.), který měl dosáhnout na všechny, kteří „proklouzli“ Mimořádnými lidovými soudy. Malým retribučním dekretem byli postihováni lidé, kteří svým nepřístojným chováním, urážejícím cítěním českého nebo slovenského lidu, vzbudili veřejné pohoršení. (Fakta a svědectví – Miroslav Šiška 12/2012
podzim 1946 – svědectví, že na podzim 1946 pracoval na dole v Mostě, na dole Julius II. (Jožka David), kde vážil vagony s uhlím, pracoval jako vážný – asi tak tři čtyři měsíce. Bydlel v táboře „70“ za železničním mostem směrem na Litvínov. (Jiří Suchý – Obžalovaný 3/3 svědectví Ing. Zd. Pavlíčka)
3. května 1947 Třetí soudní proces ve velkém sále Městské lidové knihovny – odsouzen po zásahu STB – odsouzen k pokutě 500 000,- Kč, veřejnému pokárání, 3 měsíce ve vězení (které si odseděl v zajišťovací cele) a k zákazu veřejného vystupování. Tři soudní procesy (1. přihlásil se k německé národnosti; 2. Propagoval nacismus; 3. Společensky se stýkal s Němci) Jeho nesporným proviněním bylo, že vystupoval v rozhlasové skeči Hvězdy nad Baltimore, zesměšňující členy londýnské vlády (V.B. parodoval Jana Masaryka). (předposlední den platnosti retribučních dekretů) Nový předseda Miroslav Houska – přišel novými trumfy: – trvrzení svědků obžaloby, že obviněný „pokaždé zdravil Němce nacistickým pozdravem zdviženou pravicí“. – Burian připustil, že „někdy takto sám v divadle zdravil“ ale hájí se, že vždycky „takto činil ze žertu, nikdy ne vážně“, Užívání pozdravu mimo divadlo naprosto popíral. – Proti dalšímu „svědectví“ byl však bezmocný. Houska vyrukoval s výpovědí vězněné herečky Lídy Baarové, někdejší Burianovy filmové i divadelní partnerky. (protokol ze 13. června 1946 … končící slovy: „Celý život a chování Vlasty Buriana v době okupace a jeho protičeské vystupování, kupříkladu účinkování ve skeči Hvězdy nad Baltimore, vyplynuly z jeho přátelských styků s okupanty a ze snahy zavděčit se jmi každým způsobem… Všichni musí podle pravdy potvrditi, že Burian v době okupace nechoval se jako dobrý Čech a spolupracoval dobrovolně s okupanty, s jejichž významnými činiteli se velmi přátelil.“) – výpověď byla vynucena pod nátlakem. Na základě výpovědi L. B. byl V.B. odsouzen. K pokutě 500 000,- Kč a trestu vězení na tři měsíce (do vězení nenastoupil – odseděl si to ve vazbě v r. 1945).
22. prosince 1948 V.B. se pokouší o odvolání – dopis, ve kterém se znovu obhajuje a dovolává se spravedlnosti. (sepsal je spolu s právníkem JUDr. Jaromír Vojtíšek), zaslán kulturnímu referentu města Prahy, členu ÚNV Václavu Jarošovi, obsahuje dvanáct číslovaných bodů.
1949 Hříběcí bouda v Krkonoších oficiálně byl přijat jako s tím, že bude na okolních loukách pást krávy. Někdy obsluhoval hosty, procházel se po okolí a dokonce tu i vystupoval. Strávil tu část roku 1949 se svou ženou Ninou a její sestrou Emou Erbenovou. (Pokračování textu…)
21. února 1950 – Zrušení hereckého zákazu – Předsednictvo 21. Svazu ROH: „uneslo se vyhověti žádosti vzhledem ke skutečnosti, že V. Burian svým prohlášením otevřeně přiznal svoji chybu, kterých se dopustil, a že chce svojí prací dokázat sounáležitost s lidem, kterého vyšel a kterému chce sloužit.“ * O návrat na divadelní prkna se zasloužili: Jindřich Plachta, Jiří Frejka a Jan Werich. * Zákaz trval skoro celých 5 let od roku 1945. * První hry po zákazu: Šamberk: Palackého třída 27 /Muchomír Kulíšek, mistr obuvnický/ Městské divadlo Kladno.; Angažmá v Karlínském divadle ve hře: Voskovec a Werich: Nebe na zemi /Horácius Darda/ re: Jiří Frejka (Pokračování textu…)
1952 Plavecký mariáš Václav Wasserman mu nabízí roli starého nahluchlého voraře Šindeláře. Burian nabídku zvažuje do té doby než Nina podotkne: „Jak myslíš Vlastíčku, jenomže seš až druhej!“ Tahle věta rozhodla, že Vlasta nabídku odmítnul. Nakonec roli zahrál Jiří Plachý. (Pokračování textu…)
16. září 1952 Rozhodnutí o konfiskaci majetku dle dekretu č. 108/45 sb. – „konfiskuje bez náhrady veškerý jeho majetek, který vlastnil ku dni 30. října 1945, pokud podle §2 téhož dekretu není z konfiskace vyloučen a nabyl již podle jiných zákonů nebo nařízení právoplatně konfiskován.“
1957 – konec angažmá v Hudebním divadle v Karlíně – Poslední jeho divadelní role v angažmá nejen v Karlíně, ale ve stálém angažmá vůbec, se stal odpůrce zemědělského združstevňování Florián Ferkl v neúspěšné opeře o kolektivizaci vesnice Zavinil to Ferkl? (1953). Burian přesto zůstal v angažmá až do roku 1957, kdy jej tehdejší karlínský ředitel a někdejší Burianův zaměstnanec Julius Lébl musel s těžkým srdcem propustit. Ale zůstala mu možnost vystupovat v estrádách a zájezdových programech. V angažmá v Hudebním divadle v Karlíně byl 7 let od roku 1950. (Pokračování textu…)
31. ledna 1962 – umírá na plicní embolii – Vlasta Burian hrál do „posledního dechu“, aby se uživil, musel vystupovat na estrádách i v nemoci. Poslední představení odehrál s těžkým zápalem plic. Umírá na plicní embolii, doma, v blízkosti své ženy Niny Burianové. O devět týdnů později (10. dubna 1962) umírá. Svůj odpočinek oba nalezli v rodinné hrobce paní Niny na Vinohradském hřbitově až do 8. února 2002, kdy jsou oba převezeny na Vyšehradský hřbitov. „Ležel, přestal mluvit, točil se čelem ke zdi a tak umřel.“ – Stella Zázvorková – Ondřejovi Suchému (Pokračování textu…)
10. dubna 1962 umírá manželka V.B. Nina Burianová. – necelé tři měsíce po Vlastovi Burianovi.
1985 Bronzová busta od sochaře Otakara Švece v Malém divadle – (Jaromír Farník). Nikdo neví kde se tam přesně vzala, údajně byla majetkem sbírky Waldemara Matušky, který byl obdivovatelem Vlasty Buriana. Podle ní pak nechali vytvořit bustu na hrob na Vyšehradě – kterou ukradli a dnes místo ní jsou tam Vlastovi ruce. Existuje fotografie, kde Vlasta Burian stojí Švecovi při práci modelem.
listopad 1989 po listopadu 1989 Rozsudek z roku 1947 byl zrušen a uznán za protizákonné.
duben 1990 – rehabilitace – JUDr. Miroslav Vlk, člověk s mimořádným smyslem pro čest a spravedlnost. A jediný vyšetřující soudce, který byl od první chvíle, kdy se v roce 1945 dostal k „případu Vlasta Burian“, přesvědčen o nevině Vlasty Buriana. Pokouší dosáhnout úplné oficiální rehabilitace pro Vlastu Buriana. (Pokračování textu…)
duben 1994 – veřejně rehabilitován – Tři roky trvala velká cesta k úplné oficiální rehabilitaci Vlasty Buriana. Když v roce 1990 usilovně začal JUDr. Miroslav Vlk, člověk s mimořádným smyslem pro čest a spravedlnost. A jediný vyšetřující soudce, který byl od první chvíle, kdy se v roce 1945 dostal k „případu Vlasta Burian“, přesvědčen o nevině Vlasty Buriana. Opakovaně a vytrvale žádal na Generální prokuratuře a Ministerstvu vnitra ČR nic než spravedlnost. Později si přivzal k podpoře Ondřeje Suchého a později i PhDr. Vladimíra Justa, který už dříve usiloval o totéž, svůj boj za očištění památky Vlasty Buriana po třech letech vyhrál. „Burian byl veřejně rehabilitován v dubnu 1994. 8. března roku 1996 opouštěl JUDr. Miroslav Vlk ve věku 82 let tento svět s pocitem, že dosáhl svého a že neodchází od „rozdělaného případu“.“ Ondřej Suchý /Vlasta Burian na cestě do 21. století – 2001/ “ Teprve po roce 1994 byl Vlasta Burian na základě rozhodnutí ministerstva vnitra občansky a právně rehabilitován odsuzující rozsudek z r. 1947 (jenž nabyl právní moci od r. 1949), byl totiž dodatečně anulován, čímž nabyl právní moci předchozí osvobozující rozsudek z r. 1946.“ Vladimír Just /Mystérium smíchu – 1991/ DĚKUJEME! (Pokračování textu…)
1997 Vzniká nezisková nadace k uctění památky Vlasty Buriana.
8. listopadu 1998 Odhalení pamětní desky na Burianově vile v Dejvicích. Autorem: akademický sochař Josef Nálepa.
25. listopadu 1998 Pojmenování pasáže v Divadle Komedie (dříve Divadlo Vlasty Buriana) na Pasáž Vlasty Buriana a ve foyeru odhalena busta.
říjen 2000 Ve Voskovém muzeu odhalena jeho vosková figurína v převleku C. a K. polního maršálka.
8. února 2002 – Vyšehradský hřbitov (Slavín) – přenesení jeho ostatků společně s jeho ženou Ninou z Vinohradského hřbitova na Vyšehradský hřbitov (Slavín). (Pokračování textu…)
30. září 2010 Odhalení busty v historické radnici v Liberci, kterou vytvořil akademický sochař Jiří Gdovin.
2011 odhalení pamětní desky v pražské Zoologické zahradě u pavilónu lachtanů jako poděkování za darování dvou lachtanů Hýta a Batul v roce 1934 a stal se tím jejich mecenášem.
