05.12.1934 – V cizím revíru

(K pražské premiéře.)

 Ať žije svoboda!

 15. července t. r. zahřmělo nočním tichem brněnského Špilberku několik výstřelů. Patřily neznámému vězni, jehož touha po svobodě byla tak mocná, že dovedl nejen vylámati železné mříže, ale dovedl i přímo akrobatickým způsobem opustit svoji kobku a v dešti střel zmizeti v blízkých houštinách. Tímto útěkem zahájeno bylo prakticky natáčení českého filmu „V cizím revíru“.

 Haló, zde Karlovy Vary!

 Je všeobecně známo, že okolí Karlových Varů oplývá nádhernými přírodními sceneriemi a zákoutími, které takřka lákají, aby byly zfilmovány. Proto velká část extérierů byla pořízena v těchto končinách, kde české slovo je někdy až vzácností. V karlovarském hotelu Imperial natáčeno bylo několik scén z odpoledního čaje, při čemž naši filmaři zachytili významné lázeňské hosty, maharadžu, diplomaty a j.

 Je libo si zapytlačit?

 Kde je pytlák, tam musí býti i zvěř. Tento problém byl ve filmu rozřešen čistě americky. Část lesa byla ohrazena, a celé stádo srnek a jelenů přivezeno v autech. Jeden z těchto podivných pasažérů – mladický kolouch – se cestou ztratil. Byla vypsána odměna 50 Kč na dopadení uprchlíka, spíše pro reklamu, neboť zvěře nebyl nedostatek. Jaké však bylo překvapení našich filmařů, když nazítří přineslo malé děvčátko v náručí koloucha.

 Noví lidé!

 Byla vypsána soutěž, jejímž úkolem bylo nalézt sedm nejsličnějších Moravanek. Z 362 přihlášených bylo skutečně vybráno 7 nejhezčích a ty také ve filmu účinkují. Film natočen byl ve versi české a německé. Proti ustálenému zvyku hrají i v německé versi čeští herci. Jsou mezi nimi Marketa Krausová, bývalý člen vídeňské a mnichovské opery (známá z filmu „Žena, která ví, co chce”), Oskar Marion a režisér Zemského divadla v Brně František Šlégr. Tento vytvořil „V cizím revíru” nový typ Českého herce, takže je nazýván druhým Heinrichem Georgem.

 Letadla na lesní mýtině.

 Při filmování některých nočních scén v brněnském okolí bylo třeba bouře, vichřice a deště. Letadlo dopravené obtížnými lesními cestami na místo filmování dovedlo svými motory způsobit opravdovou vichřici. Byla to opravdová bouře. A také stála. Přes 100 tisíc KČ. Bažiny, které režisér filmu potřeboval byly uměle udělány rašelinou, svezenou na 10 vozech.

Hudební film!

Synchronisace filmu byla provedena 52 hudebníky Pražského symfonického orchestru podle komposic Járy Beneše.

(FTK)

Kinorevue 15/1934 (289)

v původním jazyce a stylistiky