První snímky ULIČNICE

První snímky z „ULIČNICE”

 KDYŽ SE NATÁČELO „NA SVATÉM KOPEČKU”, plácali se výrobci do kolen a libovali si: objevili jsme filmovou dvojici, na kterou postavíme řadu filmů a nebojíme se, že na tom nevyděláme: Svozilovou s Peškem. Filmoví výrobci totiž vždy rádi „objevuji”, a objevují to znova a znova, i když to třebas bylo už dávno objeveno. Potom na to stejně pravidelně při napínavých Partiích v „Urbance” zapomínají, ale to už je vedlejší věcí. Tak se stalo, že až po dvou letech vidíme v „Uličnici” opět spolu Světlu Svozilovou s Ladislavem Peškem, dva herce vrozeného hereckého nadání, vyspělé kultury jevištního a filmového výrazu a komiky vybraného a jemného stupně. Obstarávají komický živel tohoto filmu s mnohonásobným happy-endem, tato plavovlasá sekretářka Zachová (Světla Svozilová), a tento bývalý filmový herec Petr Holub Leonard, kterého připravil zvukový film o jeho filmovou popularitu: Petr totiž koktá a Zachové dá mnoho práce, nežli ho této vadě odnaučí. Ale má nejen nebeskou trpělivost, ale i srdce plné lásky a odhodlanosti: neustane dříve, pokud Petr nemluví dokonale jak klasický řečník.

 ŘEKLIBISTE, že je to scéna z francouzského společenského filmu; a usuzovali byste na tuto situaci: Paní Yvetta byla přistižena svým manželem Gastonem v situaci, která nepřipouštěla pochybností: oblečena do vzdušných bílých organdi šatů s kabátkem, které jí tolik slušely, sedíc na okraji květovaného křesla před stolkem, na němž výmluvně stály dva poháry šampaňského, obrážejíce ztlumená světla stojací lampy. Vedle na stojánku láhev, „ve které bylo ještě před chvílí šampaňské. Zatím, co neočekávaný Gaston s ironickým úsměvem, plným zloby, nepřestávaje být pánem situace, zahrnuje svou choť, ustrnuvší v trochu vzdorném pohledu před sebe, stojí ON, sličný Alfred, pod jehož šedým krásným frakem s brilantovým řádem bije statečné mužné srdce, bez pohnutí, stahuje už v duchu jednu ze svých bílých rukavic a vrhaje ji v tvář Gastonovu . . . Ale uklidněte se: nejste svědky žádné manželské tragédie a neuvidíte prolévati krev v souboji: je to nevinná scéna z české filmové operety „Uličnice”, zfilmovaná režisérem Vladimírem Slavínským podle stejnojmenné operety s hudbou Benešovou. Ukazuje nám Helenu Bušovou v úloze Bessy Vydrové spolu s jejími partnery Oldřichem Novým, který hraje podvodného hraběte Antonia Morettiho, a Františkem K. Veselým, který přijel na Barrandov až ze svého bratislavského divadelního působiště, aby nám po prvé ve filmu ukázal svůj sympatický zjev v úloze Bobíka Dudlovského, mladého muže, jenž se přestrojí za sluhu, aby vyhrál svoji sázku, že se dovede sám uživiti.

 DIVADLO A FILM stýká se v postavách těchto dvou hlavních představitelů „Uličnice”: Jiřího Dohnala a Věry Ferbasové. Dohnal dostal se po úspěšné venkovské činnosti k pražskému Národnímu divadlu, kde již vytvořil několik zajímavých Postav. V naší nouzi o filmové milovníky dostal se brzy i k filmové práci, aniž tím pomohl sobě neb českému filmu. Neboť přináší do filmu zcela jevištní filmový výraz, plný falešné divadelnosti, sentimentality a pathosu. Odříkává nejprostší věty s tragickou závažností a nesestupuje nikdy s kothurnů. To je Věra Ferbasová zcela jiného ražení: bůhví, jak se dostala k filmu, na její dikci, nezkušené, primitivní, poznáte, že nikdy nepřišla do styku s divadlem, a na způsobu, kterým na ni reaguje divák, můžete bezpečně zkoumati na jeho inteligenci a kulturu. Ale dosáhla dík obratnému forsírování jisté popularity a dovedla vzbuditi u filmových výrobců pověru, že si naše biografové obecenstvo na nikoho tolik nepotrpí, jako na ni. Proto ji vidíme po mnoha jiných úlohách nyní v úloze „uličnice” Věry Janákové, tedy v téže roli, kterou vytvořily na pražských divadelních prknech Slávka Tauberová a Slávka Procházková. Je to vděčná úloha a dočká-li se film takového lidového úspěchu, jakého dosáhly Benešovy písně z téže operety, budou výrobci jistě spokojeni. Dohnal hraje tu slavného letce-akrobata Jiřího Málka, a vedle něho a shora zmíněn ch herců uvidíte ještě Plachtu, Baldovou, Járu Kohouta, St. Neumanna a mnoho jiných oblíbených herců.

Kinorevue 1936/47 (396)

v původním jazyce a stylistiky