26.12.1934 – Filmové Defilé

J. L. Šmejkal:

Každý začátek je těžký.

I začátek filmu byl těžký. Na sklonku příštího roku (1935) bude tomu teprve 40 let, co se konaly prvé veřejné projekce kinematografem, vynalezeným bratry Lumièry. Prvé filmy vyrobil od snímků až ke konečné úpravě Luis. Sám je natáčel, sám vyvolával, kopíroval i promítal. Prvá soukromá představení se konala jen pro zvláště zvané hosty ze světa vědeckého.

 Němý film.

V polovici r. 1896 bylo konáno první kinematografické představení i v Praze. Účastník vypravuje: „Dobře se pamatuji na dojem, jaký způsobil v obecenstvu příjezd vlaku na plátně. Mnozí diváci vyděšeně vstávali, aby se vyhnuli vlaku, který se domněle řídil do hlediště. Kdo se zúčastnil představení, byl nadmíru udiven, a kde koho známého potkal, vedl jej na představení kinematografu.“ Již r. 1896 se konala občasná představení kinematografu ve většině hlavních měst celého civilisovaného světa. Od toho roku se pak datuje velký rozvoj pohyblivých obrázků – němého filmu.

 Počátek zvukového filmu.

První premiéra zvukového filmu byla uspořádána již v r. 1903 – tedy dlouho před světovou válkou – v Berlíně. Vynálezcem byl Němec Oskar Messter. Přístroj byl ovšem tak nedokonalý, že vynálezce s ním musel pohořet. Přesto bylo tehdy nadšení publika obrovské. To byl prvý nesmělý krůček k zvukovému filmu. Ale tak dlouho se někdo pokouší, až to udělá. Nu, a potom nastoupil zvukový film svou vítěznou cestu světem; nastala nová éra filmu a jeho rozvoje.

 Muž, jehož slávu stvořil němý film.

Jeho jméno: Charlie Chaplin. Chtěl se státi řádným řemeslníkem, neboť v jeho mládí ještě řemeslo mělo zlaté dno – a přece dal přednost „lajdáctví“, jak nazývali jeho přátelé divadelní umění. Od kabaretu k filmu byl jen krůček, a přece byl jeho talent objeven jen čirou náhodou. Této náhodě vděčí němý film za svého největšího tvůrce. Představuje typ člověka, který se ocitl ve velmi nepříjemné, proto však komické situaci. Chaplin se o tom vyjádřil: „Případ, že někomu uletěl klobouk, není ještě směšný. Směšné jest hledět na to, jak majitel klobouku za ním běží s větrem rozcuchanými vlasy a odlétajícími šosy.“ A to je podstata jeho komiky, jeho slávy, příjmů a blahobytu.

 Sláva hvězd roste, potřebuje však zahradníka.

Jistě jste četli v novinách podobné zprávy: Dolores del Rio spáchala sebevraždu, protože se zaběhl pes – Greta Garbo byl unesena – Vilma Banky skládá šlágry – Douglas Fairbanks holduje Moskvě – Ramon Novarro jde do kláštera – Buster Keaton se stal melancholickým – Harrold Lloyd bude hrát krále Leara – atd. atd.

Skutečnost? Kdepak! Všechno rozšiřuje tzv. publicityman, rozsévač slávy a reklamní šéf v jedné osobě. Nedělá to však zadarmo. Dá si to pořádně zaplatit od hvězd i společností. Musí to být, aby vás občas váš žurnál takto „informoval“ o tajnostech dám a pánů z filmového světa, neboť: reklama je hybnou silou i pro slávu a úspěchy.

 Oběti kouzla projekčních pláten.

Není to absurdnost. Jsou. Vždyť ženy – někdy i muži – se těmito kouzly opájejí. Je to mnohdy jejich jediné rozptýlení. Mají svůj ideál mezi hvězdami Hollywoodu, nebo prostě filmu. Napodobují je, třeba nesmyslně a hloupě. Ale, bože, berte ilusi a romantiku mládí, ženě! Obléká se jako „ona“, vyhodí poslední úspory na úpravu vlasů podle poslední originální fantasie zbožňované herečky. Obočí, řasy, rty – vše barví a upravuje do nemožných tvarů – jen aby se jí podobala. Tohle dělají ženy celého civilizovaného světa. V Americe říkají přátelé těchto bláznů: „Tak hezká dívka bude mít jednou jistě štěstí u filmu.“ Snad se však nikdy nenajde příležitost, aby se dostala do Hollywoodu, kde tisíce „tak hezkých „dívek živoří v pětidolarových pensionech a čekají, že snad přece…. Ale to už tak bývá v životě: mnoho povolaných a málo vyvolených!

 A na konec příhoda z Hollywoodu.

Ředitel k neodbytnému kandidátu kinoherectví: „Chcete u nás hrát? To se nám právě hodí!“ (Kandidát v duchu zajásá a zjasní líc.) „Hledáme muže, který s úsměvem na rtech skočí do řeky mezi dva staré krokodýli. Když z toho dobře vylezete, dostanete takový honorář, že z toho budete moci do smrti žít. A ovšem bude z vás hvězda našeho filmu! Well?“

J. L. Šmejkal – Kinorevue 18/1934 (345-347)

v původním jazyce a stylistiky