31.10.1934 – ROZHOVOR: Jan Sviták

Dokud máš maminku – © Ufa (foto Ströminger)
Otomar Korbelář

Co vás, Pane režisére, přivedlo k námětu filmu „Dokud máš maminku”?


 Byl to především ušlechtilý motiv a pak možnost propagace státní myšlenky, v našem případě letectví. Filmu je dána možnost vniknout mezi nejširší vrstvy obyvatelstva. A té nesmí být zneužito, naopak využito právě k tomu, co jsem řekl na počátku: k ušlechtilému motivu a k propagaci jakékoli státní myšlenky. K tomuto poznatku jsem přišel, když vídávám cizí produkce, jak všude tam se snaží natáčet filmy tendenční — propagační.

Byla již v původní kostře libreta Propagace letectví?

 Ne. Úseky, které pojednávaly o letectví byly jen nepatrným zlomkem děje. A to právě mne přivedlo na myšlenku rozvinout tuto látku, neboť naše letectví považuji za záležitost státní.

A co svátek matek?


 Scény svátku matek považuji za vrcholné z celého filmu. To je právě ten ušlechtilý motiv, který sice nebyl v původní fabuli Hollého, na nějž mne však přivedl ohlas svátku matek ve všech vrstvách našeho národa. Vždyť máme všichni své maminky rádi, ale jen jeden den v roce se jim to neostýcháme projevit. A pak byla to také českost námětu, neboť —jak známo — svátek matek stejně jako mír Červeného kříže byl po prvé slaven u nás.

Jak jste vyjádřil tyto náměty ve filmu?

 Film nám dává možnost vyjádřit náměty situací, obrazově a dialogem. Snažil jsem se spravedlivě rozdělit celý děj na tyto tři složky. A k tomu ještě ve svátek matek připojuje se píseň s prostinkým motivem hudebním i textovým, neboť, ,, … Dokud máš maminku svoji, největší poklad svůj máš …“ zpívají pouliční zpěváci, paní Barbora (Ant. Nedošínská) , matka s děckem, vojáci, námořníci a syn paní Barbory Karel (Ot. Korbelář).

Jak jste inscenoval letecké snímky?

 Použili jsme vesměs letadel čsl. státní aerolinie, která vyšla všem mým přáním po stránce režijní s nevšední ochotou vstříc i když se jednalo třeba o nebezpečný pád letadla. Ostatně uvidíte jej ve filmu.

Jak se vám pracovalo s herci?

 Nebylo by lépe otázat se herců, jak se jim pracovalo se mnou? V jejich očích jsem především divadelníkem, jaksi jejich kolegou — a tak nejlépe znám a chápu jejich bolesti a potřeby. Moje spolupráce se všemi byla nejradostnější. Vypočítávat je nechci. Neboť všichni by zasloužili být jmenováni na prvém místě. Jen mohu říci, že jsem měl k disposici herecký soubor nejpoctivější, nejpilnější a nejtrpělivější. Neměli jen trpělivost, měli svatou trpělivost, jak říká náš president Masaryk o politickém životě.

Vaše další plány?

 Jak víte, dokončil jsem již filmování Grandhotelu Nevada. Další mojí prací bude asi původní libreto od Otomara Schäfra, jehož námětem je krise inteligence a falešný stud vzdělaných vrstev před manuální prací. V tomto filmu chci využít dosud ladem ležících hodnot umění Pištěkova. Pak se zabývám myšlenkou zfilmovat Hilbertův Let královny. S prvním filmem jdu do atelieru v prosinci, s druhým v únoru. A oba budou uvedeny ještě v této sezoně.    

(FTK)

Kinorevue 10/1934 (188-189)

v původním jazyce a stylistiky

Tagy:
Pavel Stříbrný
administrátor stránek
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *