17.10.1934 – Víte, že máme v Praze filmové museum…?
Spojení dvou slov, filmové a museum, zní trochu nepravděpodobně. Vždyť na film jsme se naučili dívat jako na nejdnešnější, nejmodernější složku života, kdežto v pojmu museum je. Cosi letitého, páchnoucího plísní vzdálených věků, cosi vzdáleného, co spíše souvisí s dobou našich předků než s životem našich dnů.
A přece i kinematografie a film mají své řádné dějiny, sahající — ať to zní sebe paradoxněji — do velmi dávných dob. Nedivme se proto, že v mnoha velkých městech nalezneme v museích zvláštní, někdy hodně rozsáhlá oddělení, věnovaná jen sbírkám dokumentů z vývojové dráhy kinematografie a filmu.
Datum 28. prosince roku 1895, kdy bratří Lumièrové po prvé promítali za vstupné několikráte denně v malém podzemním sálku Grand Café na pařížském Boulevardu des Capucines několik prvých kratičkých filmů, je oficielním letopočtem vynálezu kinematografu.
Ale ožívající obrázek je starší.
Na tomto problému pracovala řada badatelů a vynálezců ve všech koutech světa již před Lumièry a jejich kinematografem.
Francouzský vynálezce Émile Reynaud promítal svým praxinoskopem ožívající obrázky — ovšem kreslené — již od 28. října 1892 v pařížském Museu voskových figurin (Musée Grévin), a tyto Světelné pantomimy se těšily obrovskému zájmu obecenstva.
Ale již před tím byly na hračkářském trhu různé kouzelné bubny, stroboskopy, mutoskopy, choreutoskopy — a jak se jmenovaly všechny ty přístroje, které probouzely ke kratičkému, klamnému životu mrtvou kresbu.
Všechny tyto předchůdce dnešního kinematografu nalézáme dnes v kinematografických museích.
Některé tyto hračky jsou dnes dokonce neobyčejně vzácné, poněvadž nadobro zmizely se světa, a patří často mezi unikáty, po nichž se sběratelé horlivě pídí.
Také Praha má své filmové museum v kinematografických sbírkách Technického musea čsl. na Hradčanech, o jejichž vybudování a neustálé doplňování má velkou zásluhu skromný a neúnavný sběratel Ing. Jindřich Brichta.
Najdete tu bohaté kolekce thaumatropů Dr, Pärise, stroboskopických kotoučů, mezi nimiž jsou neobyčejně cenné zejména původní, ve Vídni litografované kotouče prof. Stampfera, kterých nemá ani museum vídeňské, kouzelné bubny, mutoskop a spoustu dalších přístrojů, které tvoří vývojovou dráhu kinematografu.
Práce francouzskéhó fysiologa J. E. Mareye, který po prvé zachytil pohyb fotograficky, je tu zastoupena početným souborem snímků, které tento badatel zachytil při studiích pohybu fotografickou ručnicí.
Mezi nejvzácnější filmové relikvie patří nesporně kus původního obrazového pásu, z něhož promítal své Světelné Pantomimy Émile Reynand. Vynálezce totiž, když po vítězném tažení Lumièrova kinematografu byl nucen pro nezájem obecenstva svůj podnik roku 1900 zavřít, naházel všechny své přístroje i „filmy” do Seiny, takže tento obrázkový pruh je téměř světovým unikátem.
Historie českého filmu je tu zachycena různými dokumenty již od svých počátků. Najdete tu původní Lumièrův přijímací a zároveň projekční přístroj, kterým roku 1898 natočil pro Výstavu architektury a inženýrství, jež byla tehdy v Praze pořádána, arch. J. Kříženecký prvé české filmy, sedmnáctimetrové „veselohry” Dostaveníčko u mlýnice a Výstavní párkář a lepič plakátů, přírodní snímek Žofínská Plovárna a „monomim” Smích a pláč. Scenaristou, autorem, režisérem a hvězdou těchto prvých českých filmů byl zvěčnělý nestor českých filmových herců, humorista Jos. Šváb-Malostranský, z jehož pozůstalosti se dostalo našim filmovým sbírkám mnoha dalších cenných dokumentů.
Zvědavé luštitele filmových triků bude tu zejména zajímat model krajiny s vlakem, který byl postaven pro filmování srážky vlaků do Burianova filmu Funebrák.
Mohli bychom ještě spoustu papíru popsat líčením, co všechno lze v našem filmovém museu vidět.
Ale bude lépe, odkážeme-li naše čtenáře/ aby se tam sami šli podívat.
A nejen to. Aby uvažovali, nemohou-li naše kinematografické sbírky něčím rozhojnit. Možná, že někde na půdě mezi starým haraburdím se válí nějaká hračka z jejich dětských let, která souvisí s vývojem ožívajícího obrázku i filmu. Technické museum Čsl. (Praha IV, Hradčanské nám.) bude jistě rádo kvitovat každý přírůstek kinematografických sbírek, který vystaví s udáním dárcova jména.
ksž.
Karel Smrž – Kinorevue 08/1934 (153)
v původním jazyce a stylistiky
„Dne 28. září 1910 otevřelo Technické muzeum pro veřejnost první expozice ve Schwarzenberském paláci na Hradčanech. Po vzniku Československé republiky v roce 1918 přijalo nový název – Technické muzeum československé. Díky veřejným sbírkám, darům a finanční pomoci státu byly shromážděny prostředky k výstavbě nové muzejní budovy na Letné. Z vypsané architektonické soutěže vyšel vítězně návrh Milana Babušky (viz DĚJINY BUDOVY). Stavba byla zahájena roku 1938 a dokončena 1941 již v Protektorátu Čechy a Morava a ihned zabrána okupační správou pro ministerstvo pošt. Současně musely sbírky Technického muzea, přejmenovaného 1939 na České technické muzeum, opustit Schwarzenberský palác a přestěhovat se do provizorních prostor Invalidovny v Karlíně, v níž nejprve vznikly malé expozice, ale v roce 1944 byla činnost muzea zcela utlumena.“ (…)
http://www.ntm.cz/muzeum/historie-muzea
