Točí se MARYŠA – Vladimír Vaněk

Točí se MARYŠA – VLADIMÍR VANĚK

Návštěvou u filmařů ve Vlčnově • Uherské Hradiště, červenec 1935

 Již týden točí společnost Monopolfilm s režisérem Rovenským bratří Mrštíků Maryšu.

 Nedalo nám to, abychom jejich činnost neshlédli a nevnikli tak pod pokličku, pod kterou se tvoří československý film.

 Ve středu 24. července byl slunný den vhodný pro práci. Beztoho několik dnů bylo sluníčko filmařům nepříznivo.

 Do Vlčnova jsme přijeli odpoledne. Zjistili jsme, že se pracuje poblíž „horní hospody” na poli s herci a komparsy.

 Krátkou cestou přes humno ochotné selky jsme se dostali do filmovacího prostoru.

 Je to delší lán žitného pole, zčásti pokoseného. Vidíme snopy naloženou fůru a kol ní se to hemží lidmi s kosami a filmaři s aparáty.

 Na fůře sedí bosá Maryša, podél ní jsou položeny kolejnice.

 Natáčí se odjezd z pole.

 Režisér Rovenský dává ještě poslední příkazy a jede se. Skutečně, ono to všechno jede. Maryša s fůrou, i kameraman se svojí kamerou … Po jízdnou aparaturou se zároveň přijímá i zvuk.

 A již nastupuje k další scéně Vávra s Lízalem. Kratičká scéna, ale notnou chvíli jsme si počkali, než byla uznána za dobrou.

 Sluníčko si však s filmaři zahrává, škádlí je tím, že se schovává za mráčky. Jako na zlost, jeden delší pluje zrovna ke slunci, jako by na celé obloze neměl místa.

 Filmařům se ve tvářích kupí mráčky rovněž. Leč nic nepomohou, jsou slunci odkázáni na milost a nemilost a mohou být vůbec rádi, že svítí alespoň tak.

 Takováto škádlení filmařů jsme zažili za naší přítomnosti nesčetněkráte. 

 Zatím, než slunce ukáže svoji laskavou tvář, připravuje Rovenský další scénu. Polední přestávku na poli.

 Připravuje se mikrofon, připravuje se scéna, kamera se umísťuje na vedlejším poli a zatím co se zkouší s komparsy oběd, měří se vzdálenosti a zjišťuje, zda v terénu není něco obrazově závadného.

 Slyšíme Rovenského: „Čí je tam to bílé auto na silnici?”

 Kdosi mu odpovídá, že to nebude vidět.

 Chvíli je ticho a za chvíli slyšíme: „To auto musí pryč, je vidět!”

 Zjistí se, že patří Dr. Ruttemu, který se o něco dohaduje s komparsy. Konečně auto je odstraněno, zase tam jede někdo na motocyklu a s levé strany silnice se hrne do filmovacího prostoru několik osob.

 Kdosi na ně běží.

 Konečně. Zkouší se scéna. Tetka přináší oběd, ženci pojídají. Kameraman zjišťuje, že mikrofon je špatně umístěn. Byl by vidět v obrázku.

 Přemísťuje se.

 S novým přemístěním není opět spokojen tónmixer Zora, neboť na mikrofon naráží vítr.

 Nové přemístění.

 Po delším zkoušení je scéna natočena. Vtom se připletl ke komparsům černý pes a má se k dědovi, který spokojeně pojídá na svazku povřísel trnkový vdolek. Hladí psíka a dává mu několik zlomků. Také jej si filmaři zvěčnili.

 Nyní, jak jsme později shledali, bylo přistoupeno k nejtěžší scéně odpoledne: zahájení práce po obědě. Než počnou, zazpívají si sekáči s odbíračkama dvouslokovou píseň.

 Zkouší se nejprve píseň. Dr. Rutte z Uh. Hradiště, jsa skrčen u žita, dbá, aby bylo zazpíváno správně. Načíná, ostatní se připojují. Mnohokráte se opakuje. Zpěv není dobrý. Tónmixer Zora je stále nespokojen. Zdá se mu, že by píseň mohli vzít o kapánek výš.

 Zkouší se to tedy o kapánek výš. Tak, teď to jde, myslíme si. Zora však bručí u svého aparátu: „Ted je to hotový zpěvokol!”

 Pak to zase zkouší kterýsi Vlčnovan.

 Začal to pěkně, ale tak vysoko, že za chvíli se zejména mužské hlasy zlomily a ustaly. Jen několik ženských hlasů se ještě ve výšce trápilo. Zora se drží za hlavu a spíná ruce k režisérovi — vtom ho však slyšíme, jak radostně volá: „Ta tetka má kultivovaný hlas — nechť zpívá druhou sloku sama.”

 My jsme ani nezpozorovali, že zatím přestali všichni zpívat po tomto pěveckém fiasku, a zpívá jen jediná osoba. A musíme přiznat, že opravdu zpívala pěkně.

 Zkouší se to tedy tak, že první sloku zpívají všichni, druhou ona sama.

 Začíná se točit. Ale jako naschvál, sluníčko opět filmaře šimrá.

 Zpívá se, sekáč proti kameře kosí obilí — a musí se přestat.

 Aby se scéna mohla dotočit, nastává posouvání komparsů i aparátu o kus dále. Něco obilí se však musí poséci.

 A nyní to jde znovu. Když konečně byla tato pracná scéna dokončena, režisérovi na chvíli vypověděly nervy. Více než hodinu trvalo natáčení této scény, než byla dobrá.

 Má se ještě točit odjezd Maryši s vozem.

 Na poli jest velký úklid a stěhování. Zvuková aparatura odjíždí.

 Vše jde rychlým tempem, neboť sluníčko, jak se zdá — již dokonale na filmaře zanevřelo.

 Den se chýlí ke konci.

 Vůz couvá zpět na pole. Herci a všichni ostatní jsou zřejmě unaveni. Rovenský utěšuje Maryšu na voze. „No, za chvíli si odpočineš.“

 Vše připraveno, operatér Karel Dégl dává znamení, že to může začít.

 Rovenský dává znamení, Dégl však ho zaráží, aby vzápětí opět dal znamení. Točí se. Zatím Rovenský vyčítá Déglovi: „Karle, co to děláš. Buďto řekni: ano, nebo ne, ale takhle mne ještě ty nepřipravuj o nervy.“

 Maryša zatím již jede s vozem po polní cestě, která se pak svažuje k silnici. Na svahu se dali koně do trysku, Štěpničková je nemůže zastavit. Poplach mezi filmaři. Jeden pádí závodním tempem v tragickém okamžiku.

 U výjezdu na silnici se však objevil člověk a rozjeté koně zastavil.

 Pozdě si vzpomněl Vlčnovan, že zapomněl „zašlajfovat”, omlouvaje se, že nevěděl, že se pojede s vozem až na silnici.

 Maryša se jistě v té chvíli zapotila nejvíce z celého dne.

 Doháníme Rovenského, který spěchá pěšinou do vesnice. Nechceme ho vyptáváním dlouho unavovat.

 Jest zatím s postupem prací spokojen. Věnuje Maryše všechny své schopnosti. Scenário s Vávrou napsal tak, aby neposkvrnil autory. Na filmování Maryši se připravoval dlouho a chce dát filmu vše, co Maryša zasluhuje.

 Tónmixer Zora podotýká, že je to jeho prvý český film, ve kterém používá pojízdné zvukové aparatury.

 Jaroslav Vojta, který představuje Vávru, jest rovněž spokojen a poznamenává, že podle jiných filmů, ve kterých účinkoval, věnuje se Maryše o mnoho více péče. Mimo to Rovenskému se podařilo skvělé herecké obsazení: Maryšu hraje Štěpničková, Francka Borský, dále jsou na filmu účastni Fr. Kovářík, pí M. Májová, Ella Nollová, M. Glaserová, H. Vojtová, Sperger, Menger, u kamery jest K. Dégl, hudbu komponuje J. Dobeš, pomocný režisér R. Stahl, tónmixer Zora. Velmi obětavě se filmu věnuje Dr. Rutte z Uh. Hradiště, který dbá zejména správného dialektu i folkloru, dále o čistotu krojů pečuje p. Zemek, poštmistr v. v. z Vlčnova. U zvukové kamery jest Jos. Střecha. Tato jména zaručují úroveň. Rovněž šéf produkce Ing. Waldmann má snahu dáti Maryše vše, co jí patří, a nelituje peněz.

 Jediné, co diváka, zvyklého vídati Maryšu na scénách v krojích klobouckých a v tamějším nářečí, udiví, je přesazení filmové Maryši do Vlčnova nejen kroji, nýbrž i dialektem.

 Producent byl nucen voliti toto prostředí, ačkoli měl úmysl filmovati na Kloboucku. Tam však již není krojů vůbec. A divadelní kroje nejsou již nikdy to, co původní.

 Jakmile byl děj přemístěn do Vlčnova, bylo třeba užíti i tamějšího nářečí. To potvrdili i slováčtí folkloristé. Dialekt podle scénáře upravil Dr. Rutte.

 Jinak nebylo lze odchylku překlenouti.

 Souhlasíme s rozhodnutím folkloristů a doufáme, že filmové Maryše nebude nijak na újmu. Jistě, že by trapně působilo kloboucké nářečí u čistokrevných Vlčnovanů.

 Doufejme, že Maryša se přiřadí k dobrým českým filmům a pronikne i za hranice.

Kinorevue 02/1935 (17-20)

v původním jazyce a stylistiky