Filmuje se NERUDA
Jan Richtera
Filmuje se NERUDA
Po Mrštících a Mahenovi objevili naši filmoví výrobci vděčný filmový námět u Jana Nerudy, tohoto z největších českých spisovatelů devatenáctého století, rozmarného humoristy a lyrika tragických tónů, kreslíře drobných arabesek a pravdivého epika, velkého člověka podivuhodně statečného, přímého a ryzího srdce. Jeho Trhani jsou jen drobnou literární prací, skicou, která předchází jeho nejzralejší prozaické dílo, „Malostranské povídky”; mají však při tom velký význam jednak svým realismem, jednak odvahou, se kterou se Neruda se vzácným smyslem pro skutečnost odvážil sestoupiti až na společenské dno. Trhany nazývá autor dělníky na stavbě dráhy, tuto sociálně ubohou vrstvu, a líčí tu jejich všední každodenní život s jich malými radostmi a velkými strastmi, bolestmi, zoufalstvími, bídou. Podle této novely natáčí náš nový filmový režisér Jan Wasserman film, který chce ukázati utrpení a úsilí lidí, kteří stavěli příštím pokolením lepší životní podmínky: tři tisíce dělníků, pracujících na úseku trati ve Ztratenské dolině v srdci Nízkých Tater, proslulých „barabů”.
Eman Fiala a Slávka Doležalová
Film Wassermanův chce býti umělecky viděnou a dějově skloubenou sociální reportáží. Je tomu už na pětašedesát let, co napsal Neruda svoje Trhany, ale co se na světě za tu dobu změnilo k lepšímu? Trhani minulého století — to jsou „barabové” dneška. Stále bydlí železniční dělník v zemních děrách, pod několika prkny, pokrytými mechem a chvojím, stále převažuje bída, ubohost a hoře světlejší okamžiky života. — Wasserman vybral si pro svůj film pozoruhodné prostředí, a i jeho způsob kolektivní výroby filmu si zaslouží pozornosti.
Kinorevue 23/1936 (377)
v původním jazyce a stylistiky
