Karel Smrž: JAK NÁS KLAMOU

KAREL SMRŽ: Z filmových ateliérů: JAK NÁS KLAMOU

 Dne 17. února 1934 zahynul při natáčení leteckých scén do výpravného amerického filmu „Carioca” v troskách letadla náš krajan Jiří Strimpl, nejhledanější hollywoodský odborník na filmové triky, při nichž kombinací několika snímků se docílí dojmu nové, fantastické skutečnosti.

 V „Carioce” to byly scény girls, tančících (v ateliéru ovšem!) na křídlech letadel, kombinované se skutečnými leteckými snímky. Obrázky, doprovázející tento článek, ukazují nám jiný druh podobných triků, při nichž filmový výrobce ušetří obrovské částky, které by jinak byl nucen investovati do stavby venkovských dekorací.

 Princip všech těchto triků je na prvý pohled velmi jednoduchý: v ateliéru se postaví dekorace jen do takové výše, aby se v ní mohli pohybovat živoucí lidé, kdežto prostor nad jejich hlavami se doplní druhým snímkem přesně provedené kresby nebo miniaturního plastického modelu. Technicky (t. j. směrem a intensitou osvětlení obou dílčích snímků a pod.) musí být ovšem trik proveden tak dokonale a přesně, aby oba snímky měkce, bez jakýchkoli přechodů splynuly v jediný celek, poněvadž jinak by dělící linie divákům prozradila, jak byli oklamáni.

 Jiří Strimpl dosáhl skvělé zručnosti zejména v prvém způsobu těchto triků — doplňování kresbou — a jeho vlastní malé studio v Hollywoodu bylo proto vyhledáváno všemi výrobci, jejichž scenáristé si předepsali obrazy, těžko realisovatelné jakýmkoli jiným způsobem.

 Doplňování skutečné, v ateliéru postavené dekorace kresbou není však jediným řešením tohoto problému. Němec Schüfftan dal si patentovat již před mnoha lety svou metodu kombinovaných snímků, při níž se před objektiv kamery staví v úhlu 45° zrcátko, které má část zrcadlící plochy setřenou. Touto průhlednou ploškou zachycuje objektiv věci, které stojí před kamerou — tedy na př. dekoraci, postavenou v ateliéru do výše něco přes dva metry — kdežto zrcadlící ploška odráží do objektivu paprsky z miniaturního modelu, stojícího vedle kamery. Tento model doplňuje pak velmi přesně obrysy dekorace, takže lze v ateliéru velmi snadno natáčet scény odehrávající se před budovami nejfantastičtějších slohů, jejichž postavení ve skutečné velikosti by si vyžádalo závratných částek. Ve velkém rozměru bylo použito této zajímavé, vtipně propracované metody na př. ve fantastickém filmu režiséra Fritze Langa „Metropolis”, odehrávajícím se v jakémsi ultramoderním městě daleké budoucnosti.

 Jsou ještě další způsoby, jimiž filmová technika docílí nové zdánlivé reality kombinací dvou nebo i více různorodých — ale o tom zase někdy jindy.

Karel Smrž: Kinorevue 27/1936 (12)

v původním jazyce a stylistiky