Kritiky týdne: Jánošík

Kritiky týdne: JÁNOŠÍK

 Filmové dílo, volně zpracované podle dramatu Jiřího Mahena. Režie Mac Frič. Umělecká a výtvarná spolupráce Karel Plicka a Josef Cincík. Kamera František Pečenka. Hudba Miloš Smatek. Hrají Palo Bielik, Zlata Hajdúková, Andrej Bagar aj. Světový monopol Lloyd-film. Premiéra kina Světozor a Juliš.

 Slovenský film Jánošík, vzniklý ze spolupráce spisovatele Jiřího Mahena s režisérem Macem Fričem a velkým znalcem Slovenska Karlem Plickou, mohl by býti považován za doklad vzestupné linie české filmové produkce. Ale je obklopen tolikerou prostředností a prázdnotou, že může býti vítán jen jako výjimečný, vzácný případ skutečného uměleckého tvoření a zdařilého úsilí několika odvážných a cílevědomých jedinců o povznesení českého filmu z ubohosti průměru a všednosti do vyšších uměleckých sfér. Čistotou a celkovou úrovní svého provedení připomene znamenité filmové zpracování Maryši, kterou však film o Jánošíkovi předčí ještě ideologickou silou svého revolučního námětu. Jinak byste marně hledali v poslední naší filmové produkci druhého filmu, který by se mohl Jánošíkovi rovnat svými snahami a svým provedením. Z tohoto filmu vane na rozdíl od ostatních zmrzených a lhostejně řemeslných výrobků našeho filmového průmyslu opravdová chuť k práci a poctivé umělecké úsilí. Z každého skoro metru cítíte tu, že se tady chtělo něčeho dosáhnout, že tady byla poctivá snaha nalézti cestu z nebezpečné průměrnosti, odvaha k boji proti nedůvěřivé, nejisté a reakční produkci, vůle k experimentu a důvěra v úspěch. A pak hlavně opravdová láska k filmové práci a radost z ní, jež se přenáší z plátna na diváky a strhuje je s sebou k silnému a radostnému zážitku.

 Ovšem: námět filmu, který tvoří krásné a stále mladé drama Jiřího Mahena, tohoto z nejsympatičtějších autorů naší moderní dramatické literatury, má lví zásluhu na úspěchu filmu. A je to námět k pohledání, kterého nám může cizina záviděti: neboť tento slovenský chlapec, který z odporu proti velkostatkářským útiskům stává se vůdcem zbojnické tlupy, jež chce napravovati sociální nespravedlnosti společenského řádu a rozděluje mezi chudé to, co uloupila bohatým, chlapec, který rozněcuje oheň vzpoury v zotročeném selském proletariátu, oheň, jehož ošetřování svěřuje nejmladším a který už nemá vyhasnouti, tento Jánošík je krásnou hrdinskou revoluční postavou, která ryzostí svého charakteru není ani zdaleka zastíněna mexickým Pancho Villou, jehož životní příběh jsme nedávno shlédli v dokonalém filmovém zpracování americkou produkční firmou. Znamenitý Mahen naplnil svou divadelní hru dravou životností a jeho filmová účast projevila silný a blahodárný vliv i na režiséra a scenáristy, kteří dovedli po poněkud roztrhaných prvních dílech dáti v dalším průběhu děje filmu stálý dramatický vzrůst a plynulost a vrcholným scénám až strhující umocněnost.

 Režisérem filmu byl Mac Frič, který je dnes nesporně (za trvajícího pobytu Machatého v cizině) nejschopnějším naším filmovým režisérem a který rovněž nesporně zůstal v posledním roce mnoho dlužen své pověsti oběma svými inscenacemi, ve kterých příliš nebezpečně dával na sebe působit reakčními produkčními činiteli a — zůstávaje pečlivým a korektním a nevybočuje nikdy do běžného veseloherního nevkusu — neprojevoval ani špetky temperamentu a tvůrčího zanícení a vytvářel filmy bez nálady a bez srdce. Ale inscenace Jánošíka odmyslíme-li si několik nešťastných úvodních scén, které lze snadno vysvětliti nedokončením filmování exteriérů v Tatrách vinou nepříznivého počasí — je pro něho úplnou a zdařenou rehabilitací a Frič tu po Hej Rupu mohl znovu potvrditi velikou sílu svého režisérského nadání, jež tkví v dokonalém propracování všech obrazů do vzácné technické čistoty, krásném filmovém zření a jemném citu, malířském ladění exteriérů a experimentování v záběru a sestřihu, znamenitém vedení herců a zejména v rytmickém vystupňování celého filmu až k jeho strhujícím závěrečným výstupům pobíjení v krčmě a tance pod šibenicí. Frič tu promluvil jasně a závazně; najde-li v sobě i napříště dosti síly k nesnadnému zápolení proti bojácným a zpátečnickým výrobcům, bude v něm míti evropský film nového schopného filmového režiséra. — Frič měl ovšem štěstí, že si objevil pro titulní postavu představitele tak dokonalého, jakým je skvělý slovenský P. Bielik, který svou přirozeností, svým strhujícím temperamentem, svou ukázněností a dokonalým prožitím role předčí všechny mladé herce, které jsme dosud v českém filmu viděli. Bielik je filmovým hrdinou, který opravdu spadl filmu z nebe a který přivádí diváky v nadšení od svého prvního objevení se na filmovém plátně. Také celé ostatní herecké provedení je prosto vad. Mladý Pečenka uvádí se svou prací u kamery jako operatér velkých schopností.

 Jděte se na Jánošíka podívat, uvidíte silnou a radostnou podívanou, kterou budete uchváceni.

Dr. B. R.

Kinorevue 23/1936 (392)

v původním jazyce a stylistiky