Karel Smrž – NORMALIZACE DO DŮSLEDKŮ III.
V podzemních chrámech je svědkem mystických bohoslužeb před obrovskou sochou šklebícího se Budhy. Spoután, vysílen marným zápasem se smečkou Číňanů a omámen dýmem válí se bezmocně v kamenné kobce s tajnými dveřmi, jež se stisknutím knoflíku samy otevírají. V těchto strašidelných zámcích je ukryta celá romantika laciných detektivních románů s jejich nezbytnými rekvizitami vlčích jam, padacích dveří, rozsvěcujících se příšerných skulptur a ostrých dýk, které se při neopatrném doteku nezasvěcencově vymršťují ze stěn.
Indie patří do exotické oblasti filmových prostředí.
Zazní-li z amplionů nebo objeví-li se na titulku slovo Indie, můžeme s jistotou očekávati, že se v nejbližších několika vteřinách objeví na projekční stěně věžičky, sloupky, arkády a orientální plastiky residence nějakého indického maharadži a trochu později prostorné haly s fontánami, vodotrysky, schodišti, sloupy, perskými koberci, vzácnými kožišinami a nezbytným kádrem mlčelivých domorodých sluhů a graciésních závojových tanečnic, produkujících se před všemocným vládcem tohoto světa.
Obraz by byl ovšem neúplný, kdyby chybělo několik dobráckých slonů, kteří — bohatě zdobeni — jsou nejúčinnější rekvizitou všech dvorních slavností.
Pod věčně modrým nebem Hollywoodu, v Neubabelsbergu u Berlína, v Joinville le Pont za Paříží i v londýnském Elstree se spotřebují tisíce vagonů sádry, cementu, písku a dřeva, metrické centy hřebíků a kilometry juty na tyto kašírované kopie normalizované skutečnosti.
Průmysl potřebuje normalizace, poněvadž normalizace otvírá hranice ostatních států.
Filmový průmysl jí potřebuje tím spíše, že jeho odbytištěm je celý svět.
Škoda, že se ještě nepodařilo normalizovati také lidské mozky.
Normalizace diváků by totiž filmoví producenti potřebovali nejvíce …!
(Konec.)
Karel Smrž – Kinorevue 1935/52 (509)
v původním jazyce a stylistiky