13.02.1935 – od EDISONOVA kinetoskopu k metropoli světového filmu

Od Edisonova KINETOSKOUPU k METROPOLI SVĚTOVÉHO FILMU

Karel Smrž

V nakladatelství Družstevní práce vyšlo loni velké dílo, Smržovy „Dějiny filmu”, zachycující gigantický vývoj této osmé světové velmoci od nejstarších počátků až po naše dny. Otiskujeme z této knihy zkráceně kapitolu, léčící vznik a vývoj amerického filmu.

Koncem XIX. a počátkem XX. století byl kinematograf stále ještě jen zajímavou atrakcí, varietní podívanou, která se sice těšila velké přízni obecenstva, do budoucnosti však prozatím nic neslibovala.

 Ani obchodně neukazovaly její perspektivy možnosti trvalého zakotvení.

 Mnoho náhodných filmových výrobců, kteří po úspěchu Lumièrových představení v Paříži — a potom i v jiných větších městech evropských — se objevují téměř na celém světě, uvádělo ovšem na trh různé zábavné filmy, aktuality, přírodní snímky i anekdoticky krátké vymyšlené děje, z jejichž předvádění nebo prodeje jim prozatím kynul slušný zisk.

 Tito lidé však filmu příliš nevěřili. Pokud se sami nezúčastnili práce na vývoji a zdokonalování nového vynálezu, jako Lumièrové, Gaumont, Pathé, Méliès a mnoho dalších podnikavých hlav, přišli ke kinematografii z jiných oborů, přivábeni možností rychlého zbohatnutí, a byli připraveni kdykoli zase odejít, až zájem o tuto novinku poklesne.

 Také vývoj amerického filmu, který se stal později doslova střediskem osmé světové velmoci, jež z této nenáročné hračky vyrostla, se podobá počátkům filmového podnikání v kterýchkoli jiných zemích.

 Francie měla Lumièry, Amerika Edisona.

 Přišel dokonce dříve, poněvadž již roku 1893 uvedl svůj kinetograf, přístroj, kterým bylo lze filmy natáčeti, a kinetoskop, který sloužil k přímému pozorování ožívajících fotografií jediným divákem.

 Kinetoskopy měly nečekaný obchodní úspěch, takže se záhy rozletěly po celém světě, a Edisonův ateliér Černá Máry — prvé americké filmové studio, nemluvíme-li o Muybridgeových ateliérech na pohybové fotografie zvířat, které byly vybudovány již v osmdesátých letech XIX. sto letí — vyrábělo sta malých filmových kotoučků, kterými vynálezce pečoval o bohatost a pestrost programu svého přístroje.

 Všechny tyto snímky, předvádějící různé slavné zápasníky, boxery, tanečnice a ekvilibristy, byly velmi krátké. Nemohly být ani delší, poněvadž v kinetoskopu běžel film tak, že jeho začátek a konec byly slepeny, takže tvořil nekonečný pás, vedený řadou malých válečků. Rozměry skřínky by větší délku ani nepřipustily.

 Tanečnice Annabella, filmová sensace z roku 1895 měřila pouhých pětatřicet stop.

 Edison byl spokojen s kinetoskopem v jeho původní formě a netoužil proto po projekci filmových pásů.

 Tuto práci přenechal jiným vynálezcům, kteří měli svůj úkol značně usnadněný tím, že ke svým pokusům měli k disposici spoustu Edisonových filmů, jež byly volně na prodej.

 Víme již, že na příklad Le Roy promítal v Americe filmy jako doplněk divadelních představení již před slavným rokem 1895, ve kterém bylo dne 28. prosince v Grand Café v Paříži prvé veřejné předvádění Lumièrova kinematografu, Latham pak konal prvá filmová představení v únoru téhož roku, používaje k projekci svého eidoloskopu. Řada dalších vynálezců uváděla stále častěji a častěji na projekčním stinítku výsledky své práce, zejména po obrovském úspěchu projekcí Lumièrových, když už kinematograf zahájil svou vítěznou cestu po celém světě. Prvé stálé kino vzniklo však v Americe až roku 1902 v Los Angeles, trochu později pak také v New Yorku.

 V tomto období se také dostává založením jakéhosi kina k filmové práci Adolf Zukor, muž, který se stal později jedním z pilířů mocenského postavení Ameriky ve světovém filmu.

 V New Yorku byl tehdy kout, v němž se soustřeďovaly rozličné pouťové atrakce. Říkalo se mu Penny-Arkade — Šestákové podloubí — poněvadž všechny pamětihodnosti a sensace tohoto lidového zábavního parku měly jednotné vstupné, přizpůsobené hubeným kapsám nejširších vrstev.

 Loutka věštkyně, provedená v životní velikosti, obdařila po vhození mince návštěvníka jeho horoskopem a planetou, jinde byly různé siloměry a elektrisační přístroje, fonografy, které byly tehdy ještě velkou vzácností, předváděly po vhození mince písně, nebo výstupy rozličných populárních zpěváků a komiků — a konečně tu byla atrakce nejpřitažlivější, spousta skřínek Edisonových kinetoskopů.

 Tady stávalo nejvíce návštěvníků, kteří netrpělivě přešlapovali, než na ně došla řada. Tohoto zájmu si všiml právě Zukor, investoval do Penny-Arkade asi tři tisíce dolarů — a již příštího roku se tu objevila nová, neobyčejně přitažlivá atrakce, plátěná bouda s velkým nápisem Comedy Theatre.

 Pestré plakáty, zobrazující divoké honby za lupiči, vlaky, řítící se do propastí z demolovaných mostů, hořící lodě a jiné vzrušující— nebo občas i milostné scény, naznačovaly, co všechno lze uvnitř viděti.

 Dole se pak P. T. obecenstvu oznamovalo, že se pořádají v Comedy Theatre kinematografická

představení.

 Slovo kinematograf nebylo už neznámé. Ve Francii vyrábělo tehdy několik malých firem série krátkých, vzrušujících nebo veseloherních filmů, takže o úspěch tohoto pouťového biografu i o zásobu programů bylo dostatečně postaráno.

 Ředitelství Penny-Arkade otevřelo pak kino také v prvém patře domu, který sousedil s plátěnou boudou Comedy Theatre. Tento podnik prosperoval stejně dobře, jako prvé stálé kino v Los Angeles, kde po výtěžku 25 dolarů z prvého představení stoupl příjem druhý den již na 82 dolarů — a již měsíc po zahájení neklesl pod tisíc dolarů týdně.

 Edison prodával v této době patentové licence na používání svých přijímacích přístrojů, a tato okolnost dala vznik několika společností, z nichž jmenujeme alespoň Vitagraph, Lubin, Selig a Essanay.

 Wiliam Selig z Chicaga, který se vývoje kinematografu zúčastnil i jako vynálezce přístroje, nazvaného polyskop, se stal prvým výrobcem westerns — filmů z divokého západu, které se tak dlouho těšily neutuchajícímu zájmu obecenstva. Angažoval jakéhosi farmářského dozorce z Oklahomy a obecního strážníka Toma Mixe pro režii i hereckou interpretaci jednodílných thrillers, čili filmů rozechvívajících, útočících na nervy diváků. Tyto prvé cowboyské filmy byly natáčeny v okolí Chicaga. Podobný druh filmového zboží pomohl ke značnému jmění také G. Spoorovi a M. Andersovi, kteří založili společnost Essanay. Lubin byl usazen ve Filadelfii.

 V této době se však probouzel filmový průmysl — správněji snad systematičtější filmová výroba — také v Evropě, hlavně ovšem ve Francii. George Kleine, chicagský obchodník s čočkami a optickým zbožím, založil si výnosný a dobře prosperující obchod dovážením francouzských filmů do Ameriky. Některé z nich, zejména různé módní aktuality, budily v puritánské Americe často pohoršení. Mimo toho založil vlastní výrobní společnost, nazvanou Kalem.

 Z bývalé American Mutoscope Company vznikla společnost Biograph, která získala nový typ aparátu a patentová práva na projekční aparáty Lathamovy a Armatovy. Velmi záhy soustředila kolem sebe mnoho biografů a stala se tak vážným konkurentem koncernu Edisonova.  

(Pokračování příště.)

Karel Smrž – Kinorevue 25/1935 (490-492)

v původním jazyce a stylistiky