21.11.1934 Hovoříme s lidmi od filmu

VLADIMÍR SLAVÍNSKÝ o svých začátcích a o „Matce Kráčmerce“

Požádali jsme rež. Slavínského, aby nám něco vypravoval o svých filmových začátcích a o novém filmu „Matka Kráčmerka”. Docela volně, bez stereotypních otázek při interviewech.

„Je mi letos čtyřiačtyřicet a je tomu právě dvaadvacet let (řekl bych zrovna půl mého života, kdyby to neznělo tak neskromně), co jsem zkusil své štěstí u filmu.

 Bylo to r. 1912. Dostal jsem se po dlouhém putování jako herec z venkova do Prahy a našel si místo korektora v tiskárně. Psal jsem již předtím verše, které jsem předčítal alespoň svým známým, než jsem napsal první filmové libreto. Libreto jsem dlouho nosil v kapse, až jednoho krásného dne jsem se seznámil s velmi seriosně vypadajícím pánem, který říkal, že je od filmu. Ten si vzal mé libreto — a od té chvíle jsem neviděl libreto ani pána. Zato jsem viděl za tři měsíce film, podle mého námětu natočený. Byl z toho přirozeně spor, který jsem vyhrál a dostal docela slušný honorář. Napsal jsem pak a prodal ještě jedno libreto, načež ještě téhož roku jsem byl angažován jako režisér společnosti Kinofa, která však, než jsem mohl ukázat co dovedu, zastavila činnost.

 Uplynuly pak celé tři roky, když 1915 jsem měl pro Illusionfilm režírovat veselohru Lékař srdcí. Z filmu však sešlo pro mou neústupnost při obsazování úloh. Ale už tu byla druhá skupina a s tou jsem podepsal smlouvu na film Láska šla kolem, který byl sice natočen — ale nikdy nevyšel.

 V letech 1917—1918 měl jsem trénink jako lehký atlet; běhal jsem totiž s dvěma novými librety, která jsem napsal. Měla stejný osud: nikdo je nechtěl. Byla to Divoká Maryna a Láska

je utrpení.

 A přece to byly pak dva největší úspěchy českého filmu v tehdejší době. První film se hrál tři týdny, druhý dokonce měsíc v premiéře v bio Passage.

 Roku 1919 jsem začal jako scenarista, režisér a hlavní představitel v jedné osobě s kapitálem Kč 8000,- — vyrábět filmy vlastní produkce. Filmy, které jsem v té době natočil, byly: Sněženky, Zlatá žena, Děvče ze Stříbrné hranice a j. Všechny měly úspěch — a přece po všech těch úspěších přišlo deset let, ve kterých jsem natočil pouze tři filmy. Bylo to v letech 1922—1932.

 A teprve v těch 10 letech, po která jsem byl bez příčiny vyřízen a vyřazen z aktivní práce, jsem poznal své skutečné přátele …

***

 Historie Matky Kráčmerky je už mnohem kratší a jednodušší. Šest producentů chtělo se mnou Matku Kráčmerku točit. Ale teprve s Juliem Schmittem, který mi zaručil volnost při zpracování románu pro film, jsem se dohodl. Scenario je tedy volnou adaptací románu, z něhož bylo mnohé vypuštěno — i mnoho změněno. A tak milionová výhra — v románu jen malá episoda — je hlavní událostí filmu, okolo které se všechno točí.

 Vyšel jsem totiž z předpokladu, že každý chudák, který si kupuje los, si v každém případě koupil alespoň poukázku na krásnou naději, neboť v té blahé naději žije až do okamžiku tahu. A proto také Matka Kráčmerka je film o chudých lidech, kteří se celý život dřeli, aby na konec vyhráli: ne peníze — nýbrž spokojenost na stará kolena.

 A právě rozvinutí tohoto námětu bude největším překvapením nového zpracování Matky Kráčmerky, která se vůbec liší celkovým pojetím od němého, před lety natočeného filmu.

 Hlavní role tu ovšem zase hrají Antonie, Nedošínská a Theodor Pištěk, párek, který se tak dobře osvědčil už v němém zpracování tohoto populárního románku Popelky Biliánové. O tom, že shodou okolností prvá filmovaná scéna byla i prvou scénou scénáře, a že se točila na stejném místě v Bráníku, jako ve starém filmu němém, bylo už dost psáno.

 A abych nějak skončil, tak vám prozradím, že budu mít před premiérou podobné pocity, jako majitel losu před tahem: také se těším, že vyhraju.“

Vladimír Slavínský – Kinorevue 13/1934 (250-251)

v původním jazyce a stylistiky