21.11.1934 – Nejmocnější filmový magnát – obecenstvo?

Nejmocnejší filmový magnát – OBECENSTVO?

KAREL SMRŽ

   Posledním a vlastně jediným konsumentem filmové produkce je — obecenstvo . . .

  Tato milionová armáda, plnící denně přepychové prostory velkoměstských kin, lesknoucí se zlatem — stejně jako jednoduché sály venkovských biografů a plátěné boudy kočovných elektrických divadel, platí si scenaristy, režiséry, operatéry, hvězdy i statisty a celý pestrý štáb všech, pod jejichž rukama se rodí stínová dramata.

 Jejich koruny, marky, franky, šilinky, dolary a ruble, odváděné u pokladen tisíců chrámů i kapliček moderního boha nesmrtelnosti, dávají život Hollywoodu i Elstree, filmovému Berlínu, Paříži, Praze, Kodani, Vídni i Moskvě.

 Tyto nepatrné krůpěje, protékající mezi prsty usměvavých pokladních, se slévají dohromady v mohutný, diktátorský tok zlata, který formuje smlouvy s hvězdami a režiséry, kalkulace proponovaných filmů, a uvádí do prudkého pohybu celou tu složitou mašinerii, hltající na jedné straně lidské myšlenky, aby je vracela na druhé straně jako statisíce kilometrů uzoučkého celuloidového pásku, do něhož vepsalo světlo pohyb a zvuk.

 Každý prozíravý podnikatel si svých zákazníků váží.

 Dobře ví, že prosperita jeho závodu roste nebo padá s jejich spokojeností.

 Vědí to velmi dobře především filmoví výrobci . . .!

 Naučili se znát svého zákazníka již od chvíle, kdy byl natočen prvý hraný film nebo se aspoň domnívají, že se ho naučili znát — a snaží se pracovati tak, aby byl spokojen a přišel po druhé zase.

 Miliony drobných, pestrých vstupenek, proměňovaných denně za dvouhodinový výlet do neskutečného světa stínových dramat, miliony malých papírků, procházejících rukama uvaděčů, jsou vlastně drobnými akciemi nejsilnějšího mezinárodního průmyslu — Světového Filmu.

 Neboť všechny ty firmy honosných jmen, která plní filmové magaziny všech řečí, všechny ty společnosti a trusty, které jsou na světovém trhu ostrými konkurenty, tvoří vlastně dohromady jedinou, nesmírnou, naprosto mezinárodní firmu, řízenou miliony těch drobných akcionářů, kteří si svými každodenními vklady zajistili právo, rozhodovati o tom, co se bude vyrábět a jak se to bude vyrábět.

 Všemocní ředitelé, před nimiž se sklánějí všichni tvůrcové světelných dramat, počínajíc nejjasnějšími hvězdami a končíc posledním osvětlovačem v atelieru, se chvějí před tímto neznámým, tajemným, anonymním kolektivem, jehož záliby a vkus rozhodují o zisku i ztrátách.

 Jeho smysly posuzují šéfové scenaristických oddělení vybírané náměty.

 Jeho fantasií vymýšlejí režiséři vrcholné body své inscenace.

 Jeho očima posuzují agenti půjčoven předváděné filmy, aby mohli pronésti své ano nebo ne.

 A jestliže není spokojeno několik lidí — žel že jejich tak mulo — kteří chtějí mít z filmu čisté umění, je to zase tato milionová armáda drobných akcionářů Světového Filmu, společnosti s ručením velmi obmezeným, na jejíž bedra se kladou všechny hříchy, které byly spáchány proto, že se koketovalo jejím vkusem.

 Je tento vkus špatný?

 Tvrdí se, že ano!

 Řada filmů, přinášejících nové umělecké hodnoty, propadla na celé čáře. A byly mezi nimi i takové, jež svým námětem a pojetím dávaly naději, že zvítězí.

 Nezapomeňme však, že stejně slavilo skvělé úspěchy mnoho filmů, které byly uměleckými díly a nesnažily se, aby se lacino vlichotily do přízně obecenstva. Vzpomeňte jen Východu slunce, Žluté knížky, Potěmkina, Batalionu, Bílých stínů — chceme-li mluvit o věcech dávno minulých — a mnoha jiných.

 Snad by bylo správnější říci, že vkus té milionové armády je nevypočitatelný!

 Zní to ovšem trochu paradoxně. Charakter každého kolektiva se dá přece alespoň přibližně zjistit. Pan Müller může být sebe povrchnější — a přece se ví, že jsou Němci houževnatí a důkladní. Pan Smith může být nejvzteklejším člověkem na světě — a o Angličanech proto nikdo neřekne, že jsou horkokrevní! Pan Li-Chang-Si může být nejlínějším člověkem, jakého kdy nosila země, aniž by tím poškodil pověst Číňanů jako úžasně pracovitého národa, a ať je slečna Margot sebe šerednější a nevkusnější, mají Pařížanky právem pověst nejrozkošnějších a nejvkusnějších žen.

 Proč by se nedaly zjistiti i zákony vkusu obecenstva? — ptáte se.

 Je rozhodně lepší, než se domnívají mnozí, žel, že tak mnozí filmoví tvůrci!

 Škoda, že je prozatím tak nevyzpytatelný!

 Kdyby se někdy objevil člověk, který by dovedl bezpečně říci, co bude mít ve filmu úspěch a co propadne, stal by se docela jistě světovým filmovým Mesiášem — a k tomu milionářem přes noc . . .!

(„Nesmrtelné celuloidové mládí.”)

Karel Smrž – Kinorevue 13/1934 (241-242)

v původním jazyce a stylistiky