22.05.1935 – Televise

Zpěvačka, vysílaná televisně z Bairdova studia v Londýně. Teď už bude i v rozhlase žádán nejen krásný hlas, nýbrž i hezká tvář. Zvuk se vysílá zároveň na jiné vlnové délce.

TELEVISE

František Pilát

 Tento rok je důležitým mezníkem ve vývoji elektrického vidění na dálku — televise. Televise opouští již laboratoře továren a dostává se před širší veřejnost. Ovšem ve formě daleko dokonalejší nežli před několika roky, kdy se marně snažili zavésti televisi s hrubým obrazovým rastrem. Z několika světových továrních laboratoří se hlásí letos dobrá kvalita obrazů a praktické rozřešení všech hlavních problémů.

 Nebyly to malé problémy. Uvažme jenom, že při televisi se nevysílá celý obraz naráz, ale jeho jednotlivé body, postupně v řádcích, jako určitá obdoba čtení. Aby obraz neblikal, je třeba nejméně 24—25 obrázků za vteřinu. Každý jednotlivý obrazový prvek znamená proudový impuls. 240 řádkový obraz při 24 obrázcích za vteřinu má přibližně maximální frekvenci I milion kmitů za vteřinu. Vyžaduje tedy nezkresleného zesílení v pásmu 200x širším, nežli je pásmo telefonní. A víme sami, že ani zesílení v úzkém telefonním pásmu nebývá vždy bez zkreslení. Kdyby se televise s uvedeným počtem obrazových bodů vysílala na obvyklém rozhlasovém pásmu vlnových délek, zaujala by jedna vysílací televisní stanice celé rozhlasové pásmo. Také z jiných důvodů zůstalo jediným východiskem pro vysílání televise pásmo ultrakrátkých vlnových délek, před několika roky naprosto neprobádané a neznámé. Ultrakrátké elektromagnetické vlny mají ovšem malý dosah, rovnající se přibližně viditelnosti z místa vysílací antény, nebo dosáhnou v intensitě, postačující dobré jakosti příjmu, vzdálenosti jenom o málo větší. Hodí se tedy jenom pro místní vysílání. Má-li se přenášeti televisní program na větší vzdálenost, je třeba užít celé sítě relačních vysilačů, u nichž se přijímá a opět znovu vysílá televisní program. Při těchto relačních vysílačích lze užíti směrových antén, majících v určeném směru zvýšenou účinnost. Na příklad plochu Anglie neobsáhne ani 10 vysílačů volených na vhodných místech, ale bylo by třeba vytvořiti ještě hustější síť. Konstrukce přijimačů a vysílačů pro ultrakrátké vlny zabrala hodně času a zdržela vývoj televise.

Velká Braunova kathodova trubice Bairdova, jaké se užívá v televisních příjímačích. Obraz se vytváří na kruhovém fluorescenčním stinítku.

 Dostatečná světelnost přijímaného televisního obrazu byla také jedním z důležitých problémů. Bylo nutno najíti intensivní světelný zdroj s malou proudovou spotřebou, který by sledoval bez setrvačnosti svojí světelnou intensitou proudové změny v řádu miliontin vteřiny, bez zkreslení, světlo musí zde býti ekvivalentní elektrickému proudu. Při tom je třeba počítati se ztrátami v zařízení, jež obraz zase z obrazových bodů skládá v celek. Na příklad při Nipkowovu kotouči se využívá při 240 řádcích jenom 1/ 70.000 světla světelného zdroje. Při Weilerově zrcadlovém kole a zrcadlové spirále jsou poměry daleko příznivější. Nejpříznivější jsou světelné poměry při Braunově kathodové trubici, kde se využívá celé intensity světla, bez jakýchkoli ztrát.

 Důležitou otázkou bylo vysílání scén za denního světla, přímo bez prostřednictví filmu. Podařilo se sice konstruovati televisní vysílač s nekonečným filmovým pásem, na nějž se světelně citlivá emulse nanese, obraz se exponuje, vyvolá a televisně vyšle v úžasně krátké době 15 vteřin a zase se emulse smyje, ale to je zbytečně složitý přístroj s drahým provozem. Pro přímé vysílání televise se nehodí žádný z mechanických způsobů vysílání. Jedině vyhovuje pro tento účel Braunova kathodová trubice v provedení Zworykinově, nebo Farnsworthově. Braunova trubice má v těchto dvou provedeních citlivost neporovnatelně větší nežli systémy mechanické. Zworykinův iconoscop, jak se tato trubice nazývá, má poměrně velmi jednoduchou konstrukci a jeho citlivost se rovná přibližně citlivosti filmové kamery se shodnou světelností fotografického objektivu. Obraz je totiž v iconoscopu také promítán objektivem a sice na destičku s velkým počtem fotocel, mosaikově uspořádaných, jejichž elektrický proud je rovnocenným světlosti na fotocelu promítaného obrazového bodu. U iconoscopu je možné panoramování filmované scény bez skutečného pohybu přístroje a také plynulá změna celkového záběru v detail, také elektricky, bez pohybu iconoscopu. Zkušební vysílání aktualit pomocí iconoscopu dopadla velmi dobře. Iconoscop umožňuje vysílání až 500 řádkových obrazů, jejichž ostrost se rovná přibližně ostrosti obrazu při projekci amatérského úzkého filmu.

 Současně s televisí se vynořila ihned otázka barevné a plastické televise. Bude to stejné jako u filmu. Barevná televise znamená velkou složitost přístrojů a vyžaduje trojnásob širokého frekvenčního pásma. Plastická televise vyžaduje dvojnásob širokého frekvenčního pásma a je proveditelná v přijimači ve formě známého stereoskopického kukátka, pro pozorování pouze jednou osobou, nebo při projekci pro pozorování zvláštními brýlemi.

 V přijimači se stejně jako ve vysílači uplatňuje stále více a více Braunova kathodová trubice, jež nemá mechanických pohyblivých součástí. Jedinou pohybující se hmotou je svazek kathodových paprsků-elektronů. Rozdělení světla na fluorescenčním stínítku je ideální a obraz je viditelný i při tlumeném denním světle. Při změně počtu obrazových bodů a při přelaďování na jiný televisní vysílač, dá se Braunova trubice velmi lehce přizpůsobiti. Pro provoz nevyžaduje velkých zesilovačů, jako jiné systémy. Je kompaktním celkem a výrobní cena není vysoká. Cena celého televisního přijimače se dosud pohybuje kolem 5000—6000 Kč a v dohledné době, i při výrobě přijimačů ve velkých sériích nebude o mnoho nižší. U televisního přijimače nebude nikdy existovati levné a jednoduché provedení, jakýsi krystalový přijimač, jelikož způsob příjmu nelze zjednodušit. Principielně se nemění způsob příjmu i vysílání televise již několik desítek let. Nějakých sensačních vynálezů nelze již očekávati. Jenom drobná zdokonalení a zjednodušení obsluhy, která již nyní není ani tak složitá, jako u přijimačů v první době radiofonie. Televisní obraz doprovází také zvuk, vysílaný na jiné vlnové délce. Pravidelné vysílání televise, a to aktualit i filmů, zavedli právě v Německu. Jedná se 0 180ti řádkový systém, a vysílač s dosahem asi 50 km. V Anglii zahájí se také vysílání v nejbližší době, po zprávě podané úředním komitétem pro televisi. Bursa je citlivým indikátorem v tomto směru, a akcie Bairdovy společnosti pro televisi, jež má akciový kapitál kolem 100 mil. Kč, stouply před měsícem na dvojnásobnou hodnotu.

Vysílací televisní zařízení německé poštovní zprávy. Vysílaná živoucí osoba je v uzavřené kabině na levé straně obrázku.

 V USA vysílá televisi zatím pokusně asi 20 vysílačů, stejně jako v SSSR.

 U nás se zatím v průmyslu na televisi nepracuje a pouze ministerstvo pošt sleduje bedlivě vývoj v zahraničí. Patentových přihlášek je u nás dosti a je obava, že vznikne podobná patentová blokáda v televisi, jako je ve zvukovém filmu a v radiofonii.

Kinorevue 39/1935 (241-243)

v původním jazyce a stylistiky

Pavel Stříbrný
administrátor stránek
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *