26.9.1934 Filmový rekvizitář

Josef Kytka

 „Vnitřní zařízení nejrůznějších filmových pokojů, síní, divadel, hostinců, bufetů atd. má při výrobě filmu na starosti osoba, které se říká rekvizitář a jejímž úkolem jest všechny rekvizity v náležitém množství, tvaru a čase obstarati.

 Producent před započetím filmu uzavírá s ním smlouvu stejně jako s režisérem, operatérem nebo architektem. V ní se stanoví honorář i ostatní podmínky, za nichž budou dodány věci nutné k výpravě filmu.

 Úkol rekvizitářův jest neobyčejně složitý a odpovědný. Pro něho nesmí existovat žádná nemožnost, žádná nedosažitelnost. Co mu libretista nebo režisér předepíše, musí bezpodmínečně obstarati, ať to již vezme, kde chce.

 V jeho skladišti nalezneme všechno, nač si vzpomeneme: prádlo, límce, klobouky, čepice, hole, deštníky, kravaty, rukavice, pera, tužky, hodiny, mapy, obrazy, knihy nové, staré i pergamenové, svícny, nádobí všeho druhu a tvarů, umělé květiny, vázy, lampy, provazy, řetězy, telefony, gramofony, radia, nářadí hospodářské a kuchyňské všeho druhu, hudební nástroje, revolvery, šavle, dýky, pušky, starožitnosti, papírové i kovové peníze, ovšem falešné, dekorační předměty atd. atd. do nekonečna. A co nemá ve skladišti příručním, má buď ve skladišti hlavním nebo v případě potřeby musí si vypůjčit nebo koupit.

 Schůze správní rady velkého podniku musí být vybavena psacími podložkami pro každého člena, tužkami, bloky, telefony atd. Svatební tabule musí svítit nádherou příborů, skla a starožitných váz, obtížených  růžemi, školní světnice musí míti náležitý počet skutečných školních lavic, stahovací tabuli, na křídu a houbu, a na stupínku stolek a v něm třídní knihu, na stěnách mapy a obrazy z přírodovědy, v koutě umyvadlo, v tělocvičně najdeme koně, kozu, bradla, žebřík, šplhadla, kužely, v herně překvapí nás dlouhý stůl se skutečnou ruletou, hráči hrají s jetony, v bufetu lákají nás lahve nejrůznějších likérů a vín, mísy cukroví a ovoce, v divadle najdeme skutečné řady divadelních sedadel, v lóžích vykládaná křesla, ve venkovské hospodě rozviklané stoy a židle atd.

 Jednou z nejhlavnějších starostí rekvizitářových bývá obstarání nábytku. Obyčejně si jej vypůjčí od výrobců. Téměř neustále jezdí auta mezi atelierem a skladištěm nábytku. Z jednoho interiéru, kde již režisér natočil potřebné scény, nábytek se odváží, a pro jiné interiéry, které architekt staví, se nábytek přiváží. Podle předpisů scenária bývá takový nábytek velmi různý: moderní, kovový, rokokový, měšťanský, staročeský atd. Do salonu obyčejně bývá postaveno piano, po zemi jsou rozvinutu koberce všech druhů, velikostí a tvarů a ke stropu bývají zavěšeny lampy, ať už petrolejové, plynové, elektrické – nebo nádherné skleněné lustry. Nábytek musí odpovídati interiéru. Při tom každý interiér musí sám o osobě býti nový a jiný nežli kterýkoli z ostatních. Zajímavý úkol řešil rekvizitář spolu s architektem ve filmu Hudba srdcí, kde postavili a vypravili tři různé divadelní sály za sebou v jednom obraze. Školní síň jsme např. viděli ve filmu Před maturitou a uvidíme i v Posledním muž. Krásnou svatební hostinu předvedl Slavínský ve Zlaté Kateřině, bufet viděli jsme v Binovcově Ženě, která ví, co chce atd.

  S bufetem a hostinami jsou v souvislosti ovšem také otázky, týkající se jídel a nápojů. Také ty musí opatřiti rekvizitář. Jenže zde uplatňuje se staré pravidlo, že ve filmu má význam jenom to, co vypadá přirozeně. Z čeho se to skládá, zda jest to pravé či nikoli, na tom nezáleží. Mohli bychom se tak přesvědčiti, že ovoce na míse v saloně, nebo husa v troubě jsou kašírované. Ovšem kdyby se jednalo o to, že by bylo třeba je jísti, musilo by vše býti pravé. Ale i tak hledí rekvizitář z úsporných důvodů obstarati vše nejlevněji. Chlebíčky bývají pokryty bramborovým salátem s tenkým proužkem salámu, z lahví se šampaňským se nalévá jiskrná citronovka, ohnivý likér jest nahrazen méně ohnivou (spíše jen teplou) limonádou. Svého času, když točil režisér Medeotti ve staré Kavalírce Boží mlýny, opatřil mu rekvizitář pro chodskou svatbu asi 15 velkých, různě mazáním zdobených koláčů. Po filmování si dělnictvo velmi rychle koláče rozebralo, ale značně se v nich zklamalo. Neboť tak, jak byly koláče krásné, byly nedobré – jenom z mouky a vody.

 Rekvizitář musí míti všeho zásobu, poněvadž scény se vždy několikrát musí opakovat, a mají-li herci jíst, pít či kouřit, spotřebují značné množství jídel, nápojů či kuřiva. Pivo ovšem se nedá nahradit lacinější náhražkou, proto bývá vždy pravé. Ovšem někdy také na přímý rozkaz režisérův musí rekvizitář dodati i šampaňské či koňaky v originále.

 K výpravě a výzdobě filmu různých obytných místností, lokálů, síní atd. rekvizitář obstarává výzdobu látkovou, obrazy, záclony, ubrusy, ložní zařízení, papírové ozdoby, reklamní nápisy apod. Kabinetními kousky podobné práce byly např. krásné komnaty královny ve filmu Lelíček, zdobené nádhernými látkovými závěsy.

 Někdy je třeba zařídit celý krám, jako např. ve Snědeném krámu nebo ve filmu Život je pes. Pro film Hej-rup! Musil rekvizitář dodati celé kancelářské zařízení, složené ze spousty knih, celých foliantů papírů a rukopisu.

 Jindy je opět třeba obstarati tištěné noviny se zprávou, týkající se právě děje filmu. Takových exemplářů, i když jest zapotřebí jen jednoho, musí rekvizitář nechat si vytisknout patřičné množství, poněvadž musí počítat s jejich poškozením při opakování scén.

 Zvláštní kapitolou tvoří také obstarávání zvířat pro účely filmové. Rekvizitář musí vědět, kam jít a kde potřebná zvířata si vypůjčit nebo koupit. V Polské krvi účinkuje např. řada koní, krav, ovcí a koz ve vzorně vybavené stáji, ve filmu Volha v plamenech mohli jsme viděti hejna hus a houfy vepřového dobytka, které v klecích a bednách musely být dopraveny na místo filmování – do kašírované ruské vesnice. Ve filmu Hej-rup! Účinkují několikakilové ryby v akváriu a při slavnosti „Hejrupáků“ také jedna „kráva, která mléko dává“. V Pokušení paní Antonie měl také velmi důležitou úlohu kohout. Rekvizitář musí vždy dbáti toho, aby se mu zvířectvo nerozuteklo a musí je proto vždy držeti v klecích pro případ potřeby, dokud film není skončen. Pro film Poslední muž musil rekvizitář obstarati řadu exotických zvířat, mezi nimiž byl i cvičený pavián, medvěd, ochočený ježek a drezírované myši.

 Šaty a speciální kostýmy historické apod. rekvizitář neobstarává. Vypůjčuje si je přímo producent z půjčoven kostýmů.

Práci spojenou s výpravou filmů nemůže rekvizitář zastati sám. Má vždy k ruce řadu pomocníků a několik aut, jimiž sváží potřebný materiál.

 Jeho práce mnohém pozorovateli filmu unikne. Ale přesto je to práce velmi důležitá, odpovědná a namáhavá. Mnohý vtip a spád zápletky závisí často na přesné službě rekvizitářově a na tom, jak dovede pochopit a povést přání režisérovo, aby opatřil rekvizity takové, aby dojem u obecenstva byl opravdový.“

Josef Kytka – Kinorevue 05/1934 (86-88)

v původním jazyce a stylistiky