27.02.1935 – Od edisonova kinetoskopu k metropoli světového filmu 3

Od Edisonova KINETOSKOUPU k METROPOLI SVĚTOVÉHO FILMU 3

Karel Smrž

V nakladatelství Družstevní práce vyšlo loni velké dílo, Smržovy „Dějiny filmu”, zachycující gigantický vývoj této osmé světové velmoci od nejstarších počátků až po naše dny. Otiskujeme z této knihy zkráceně kapitolu, léčící vznik a vývoj amerického filmu.

 Životní osudy tohoto cílevědomého filmového tvůrce, jemuž se přičítá objev nejskvělejšího výrazového prostředku světelných dramat — filmového detailu — jsou stejně pestré a dobrodružné, jako nejnapínavější filmový příběh.

 Narodil se dne 22. ledna 1880 v Kentucky. Jeho otec byl generálem. Ještě velmi mladý, vypravil se v šatech svého bratra do Louisville, kde hodlal zakotviti. Neměl však pevného plánu, bloudil ulicemi města, kterého neznal — a nakonec se zastavil před tiskárnou listu Courrier-Journal, který vídal doma.

 Napadlo ho, že by se mohl státi žurnalistou, a bez váhání se dal ohlásiti u ředitele, kterému vyložil své plány na zlepšení časopisu, jež se mu rodily v hlavě už tehdy, když doma Courier-Journal čítal.

 Nebyly asi naivní, ani hloupé — a mladý Griffith je uměl pravděpodobně podat s náležitou dávkou přesvědčivosti, protože se ho ředitel zeptal, zda už někdy byl žurnalistou. Dověděl se sice z úst mladého adepta tohoto povolání pravdu, přesto ho však angažoval jako lokálkáře.

 Snil-li Griffith o tom, že se stane rázem slavným a známým žurnalistou, který neohroženě hlásá do světa své názory, byl asi značně zklamán, protože v Courier-Journalu vedl podřadné rubriky, jako Sňatky a úmrtí, Zaběhl se pes, Náboženské slavnosti, Sportovní události a podobné.

 Když byl jednou svým šéfem vyslán, aby napsal referát o vystoupení slavného zpěváka Pete Bakera ve hře Romola, zatoužil, státi se dramaturgem. K činu nebylo u něho nikdy daleko tak ho nalézáme již příštího dne v kanceláři společnosti Louisville Stock Company, které divadlo patřilo, v živé rozmluvě s ředitelem T. C. Cookem. Toto jednání sku tečně skončilo Griffithovým angažováním — nikoli však za dramaturga, nýbrž prozatím za herce.

 Fatální neúspěch prvého vystoupení ve hře The Village School znamenal sice neslavný konec Griffithovy kariéry v tomto divadle, jed kulis a ramp byl však už v něm, takže se s ním záhy setkáváme na jevišti divadla Masonic Temple, kde byl angažován za šest dolarů týdně.

 Poněvadž tento honorář nestačil k živobytí, přivydělával si Griffith ve dne jako liftboy ve velkém obchodním domě.

 Tak se protloukal celý rok, než se mu podařilo získati lepší angažmá v divadle Strolling Players, kde hrál bez valného úspěchu malé úložky pod pseudonymem David Brayington, poněvadž v divadle byl již zaměstnán herec jeho jména — John Griffith.

 Ani tady však nezakotvil a vystřídal pak dlouhou řadu stálých i kočovných divadel, aniž se kdykoli vyšvihl nad úroveň průměrného herce episodních úloh. Sklíčen těmito neúspěchy, rozhodl se definitivně opustiti divadelní dráhu a odejel z Kentucky — kde právě tehdy hrál — do městečka Tanawandy, kde se živil různou hrubou prací jako pomocný dělník na stavbách a nádeník.

Toto zaměstnání ho však velmi vyčerpávalo, poněvadž nebyl příliš silné konstrukce a tělesné práci nikdy nepřivykl.

 Našetřil si trochu peněz a odejel do New Yorku, kde se pokoušel uchytiti se jako spisovatel. Ani tady se mu však nevedlo lépe. Redaktoři a nakladatelé ho neznali a jejich odpovědi byly většinou zamítavé.

 Po mnoha bezúspěšných pokusech podařilo mu však najít nakladatele, který vydal jeho báseň The Wild Duck — a zaplatil mu za ni honorář pětatřicet dolarů.

 Po tomto úspěchu prodal pak i divadelní hru, kterou napsal — A Fool and a Girl — řediteli J. K. Hackettovi. Censura mu ji však seškrtala tak, že autor svého díla vůbec nepoznal.

 Tehdy odejel Griffith do Chicaga a s proměnlivými úspěchy se tu živil svým perem.

 Večer, kdy náhodou navštívil jakési kinematografické představení, se stal jeho osudem, a filmovému umění dal zároveň jednoho z nejpovolanějších tvůrců. Okouzlen nevyužitými dosud možnostmi světelných dramat, napsal hned v příštích dnech scénář a po svém návratu do New Yorku jej nabídl ke zfilmování v kanceláři Edisonovy společnosti, kde se mu dostalo ujištění, že si věc přečtou, posoudí ji a napíší mu pak, zda se hodí.

 Na odpověď však čekal marně.

 Tento nezdar ho však neodradil od další práce, takže velmi záhy napsal jiné libreto, které však tentokrát nabídl společnosti Biograph.

 Bylo přijato a Griffith si odnášel z kanceláře honorář patnáct dolarů. Povzbuzen tímto úspěchem — spíše morálním než finančním — pokračoval v psaní dalších filmových námětů, které byly téměř vesměs společností Biograph přijaty.

 Jeho ctižádost hnala ho však výš. Chtěl se v tomto oboru uplatniti nikoli jako pouhý scénárista, nýbrž jako režisér. Toužil po tom, aby mohl své náměty také sám realisovati, a poněvadž neměl dosud příliš mnoho zkušeností, vrhl se velmi energicky na studium knih, pojednávajících o dramatickém umění.

(Pokračování.)

Karel Smrž – Kinorevue 27/1935 (12-13)

v původním jazyce a stylistiky