40let kinematografu – Karel Smrž

Praxinoskop projekcni – atuor Poyet

Karel Smrž: ČTYRICET LET KINEMATOGRAFU (1935)

 Letošního roku oslavuje Francie a s ní celý kulturní svět čtyřicetileté výročí vynálezu, který se stal v krátké době z nejvšeobecnějších složek tváře našeho století. Dne 28. prosince 1895 se konalo prvé veřejné předvádění kinematografu, vynálezu bratří Augusta a Luise Lumiérů.

 Prvých pětatřicet diváků sešlo tehdy do podzemního sálku kavárny Grand Café na Boulevardu des Capucines v Paříži, aby se podivovali zázraku ožívajících fotografií.

 V odstupu čtyřiceti let dovedeme dnes těžko pochopit nadšení, s nímž Pařížané přivítali několik prvých kratičkých filmů, které v projekci celkem nedokonalé předváděly prajednoduché události: příjezd vlaku na nádraží, bárku na moři, východ dělníků z továrny apod.

 Datem 28. prosince 1895 byla oficiálně ukončena prvá etapa lidského úsilí o zvěčnění a reprodukci pohybu a Lumiérové byli prohlášeni za vynálezce tohoto kouzelného přístroje, který tak pronikavě dovedl zasáhnout do všech oborů lidské činnosti a života.

 Snad bude dobře, zamyslíme-li se nad tímto historickým datem pozorněji.

 Kinematograf zachycuje pohyb tím, že jej rozkládá na jeho jednotlivé fáze. Čtyřiadvaceti miniaturními fotografiemi rozloží moderní přijímací kamera každou vteřinu života.

 A projekční přístroj vrhne zase těchto čtyřiadvacet mrtvých fotografií na bílé stinítko, kde splynou v jediný, ožívající obraz.

 Rozklad pohybu na jeho jednotlivé fáze není však vynálezem Lumiérovým.

 Už kouzelné bubny, proxinoskopy, stroboskopy a jiné hračky z prvé poloviny XIX. století dávaly klamný život kresleným figurkám tím, že je zobrazovaly v rozličných polohách jejich pohybu.

 A v sedmdesátých letech minulého století rozložil svou fotografickou ručnicí pohyb na jeho fáze fotograficky Dr. J. E. Marcy, znamenitý francouzský fysiolog.

 Také Američan Eadward Muybridge rozložil běh koně fotograficky na jeho jednotlivé polohy, a dokonce jej později svým přístrojem, nazvaným zoopraxiskop, také předvedl na projekčním stinítku.

 T. A. Edison uvedl svůj kinetograf a kinetoskop již několik let před Lumiéry — a zároveň natočil spoustu filmů ve svém otáčivém ateliéru, nazývaném jeho spolupracovníky „Černá Máry”. Edisonovy filmy byly široké 35 mm a měly obrázky formátu 20X25 mm. Tohoto formátu se přidrželi pak nejen bratří Lumiérové u svého kinematografu, nýbrž s malými změnami i dnešní filmová technika.

 Edison užíval ovšem po stranách každého obrázku čtyř párů čtvercových perforačních otvorů, kdežto Lumiérové pouze jediného páru otvorů kulatých.

 Edison svých filmů ovšem nepromítal. Diváci pozorovali ožívající fotografie v kinetoskopu okulárem po vhození mince. Zdálo by se proto, že alespoň v projekci ožívajících obrázků mají Lumiérové prvenství. Ale již několik let před historickým rokem 1895 konal veřejná předvádění ožívajících kreseb, nazvaná Pantomimes lumineuses, francouzský vynálezce Emile Reynaud v pařížském muzeu voskových figurin.

 Bylo by lze vyjmenovat ještě několik dalších jmen badatelů, kteří se svými ožívajícími fotografiemi přišli dříve, než 28. prosince 1895 — a v tomto zorném úhlu by se proto mohlo zdát, že o Lumiérovu kinematografu nelze mluvit jako o vynálezu v pravém toho slova smyslu.

 Ale nezapomínejme, že to všechno, co bylo před aparátem Lumiérovým, nebylo dostatečně přesné a dokonalé. Obrázky byly neklidné, poskakovaly nahoru a dolů, mizely jim střídavě hlavy a nohy, jako při projekci starého filmu s poškozenou perforací v dnešním nějakém kočovném biografu.

 Teprve Lumiérové promyšlenou konstrukcí hnacího mechanismu dali záznamu a reprodukci pohybu potřebnou přesnost, která se stala nezbytným základem dalšího vývoje tohoto vynálezu. A proto můžeme plným právem oslavovat čtyřicetiletí Lumiérova vynálezu — i když nesmíme zapomínat předvoje těch pionýrů, kteří mu připravili cestu.

Kinorevue 19/1935 (314)

v původním jazyce a stylistiky

Pavel Stříbrný
administrátor stránek
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *