13.02.1935 – FILM u Baťů
FILM u Baťů
Kousek retrospektivy
Začínáme v archivu filmového oddělení firmy Baťa. Ve standardních skříních, jež stojí mezi tímto poměrně klidným kouskem místa a rušnými prostorami oddělení sousedních, jsou pečlivě urovnány lesklé plechové krabice s bílými nálepkami. Je jich na 200 a chovají kolem 40.000 metrů kafrem vonícího pásu. Tady můžete zjistit, že první filmový snímek Zlína, podle něhož byste ovšem sotva poznali dnešní město dobrých bot, byl natočen už r. 1916. Naleznete tu dále technicky dosti nedokonalé výtvory první zlínské kamery z let 1918—20 a v krabicích s letopočty vyššími již stále dokonalejší reklamní i aktuální snímky. Ty už natáčel zlínský filmový pionýr Jar. Pagáč, který při své redakční práci zabýval se ze záliby filmováním. Od roku 1924 natáčel pravidelně Baťa-žurnály, jež ve 30 kopiích konaly po celé republice hezký kus propagační práce, a konečně se r. 1928 s filmovým oddělením osamostatnil. Odtud je pak možno v archivu dobře sledovat zvýšenou činnost. Krabic, nesoucích týž letopočet, je stále více. Mezi nimi, pod letopočtem 1931, je klenot archivu: unikátní snímek Foxova kamionu, který zaznamenal pro věčné časy slovem i obrazem hrdý a sebevědomý proslov Tomáše Bati: „Nebojme se budoucnosti!” A jenom kousek dále — pás zvuku a obrazu chová záznam o nejsmutnějším dni zlínské historie — dni pohřbu Tomáše Bati. Potom už bereme do rukou stále častěji zvukové snímky, většinou reklamního poslání. Na kontrolním stole je možno z nich uvidět a uslyšet Elišku Poznerovou, Adinu Mandlovou, Trudu Grosslichtovou, Vl. Borského, Čeňka Šlégla, bodrého Brášku a řadu jiných hvězd českého filmového nebíčka. Zahráli si v dobrých reklamních filmech, režírovaných Fričem, Innemannem, Kmínkem a natočených Stallichem, Hellerem, Víchem. Přední herci, přední režiséři, nejlepší kameramani. Vidíte, že Baťa dobře a vždy chápal velkou reklamní hodnotu filmu.
Příchodem zvukové složky se však tento druh propagace zvláště v Československu nepoměrně zdražil. Požadavky filmových atelierů nutily k řešení problému, jak vyrábět zvukové reklamní filmy levněji. Šlo přece jen o značné obnosy, uvážíme-li, že do konce roku 1934 Baťa vyrobil a vydal přes 500.000 metrů filmu. Při tom výrobní poměr 30% filmů zvukových k 70% filmů němých již nestačil a zvyšoval rozpočet filmového oddělení o nové a nové statisíce. Baťa se proto rozhodl postavit vlastní ateliér pro zvukové natáčení.
Vlastní atelier
To se u Baťů v prosinci 1934 řeklo: postavíme zvukový ateliér. Tato historická věta byla ovšem pronesena teprve tehdy, když potřeba ukázala se skutečně naléhavou. Ale pak to šlo. Po novém roce sjeli se už do Zlína tři nově angažovaní filmaři. Především Ladislav Kolda, na jehož mocných bedrech spočívá teď reorganisace oddělení a vybudování moderního ateliéru. Vyzná se v tom. Začal jako šéf produkce filmem „Muži v offsidu“ a vyrobil hezkou řádku dobrých zvukových filmů, mezi nimi „Anton Spelec“, „Funebrák“ s Vlastou Burianem, „Obráceni Ferdyše Pištory“, „Marijka nevěrnice“, a vydal Plickův film „Zem spieva“. Druhým novým mužem je avantgardista operatér Alexandr Hackenschmied. Získal cenné poznatky při spolupráci s Gustavem Machatým a natočil průbojné snímky „Bezúčelná procházka“, „Na pražském hradě“ a „Listopad“. U Baťů se naskýtá jeho svéráznému a vynikajícímu talentu skutečně bohaté pole činnosti. A stejně dobře se jistě uplatní i třetí pracovník, libretista Elmar Klos. Je to mladý spolupracovník Skružného, jemuž dělal scenáře už na němé filmy „Falešná kočička“, „Milenky starého kriminálníka“ a „Lásky Kačenky Strnadové“. Také scénář „Šenkýřky u Divoké krásy“ je jeho dílem. Šéf technického oddělení, J. Pagáč, filmový selfmademan s americkou praxí, a jeho Štáb technického dorostu v čele s nadějnými kameramany Míčkem a Sýsalou, dostali tak skutečně povolané umělecké a organisační spolupracovníky.
Lidé jsou; teď to ostatní
Noví pracovníci se neprodleně dali do práce. Úkolem prvním a nejtěžším je vybudování atelieru. Podle disposic filmařů začal architekt Karfík z Baťova stavebního oddělení intensivně pracovat na plánech, jež v několika dnech dokončil. Ateliér bude stát v novém továrním městě Baťově, u řeky Moravy, účelně a esteticky zasazen do výhodného okolí. Arch. Karfík jej řešil vnější disposicí jako standardní tovární budovu, vnitřním rozčleněním se však přizpůsobil všem posledním poznatkům na tomto poli. Baťa bude tedy mít jeden z moderních ateliérů střední Evropy. V nenápadné budově bude především prostorná natáčecí hala, pak místnost pro zvukovou aparaturu, další pro aparáty obrazové, ohnivzdorné skladiště filmového materiálu negativního i positivního, exponovaného i nepoužitého, projekční kabina, místnosti pro sestřih, laboratoře, rekvisitárna, dvě dílny, skladiště hotových kulis, šatny pro herce a pro komparsy, sprchy, umyvárny, malá restaurace, jiné menší místnosti a zasklená střešní terasa.
Technické vybavení
Nový ateliér bude mít nejmodernější výbavu. Vyjednávání o koupi dokonalé pojízdné aparatury pro příjem zvuku je v proudu. Pro obrazový záznam bude k disposici pět kamer, z nichž dvě nehlučné, synchronní. Osvětlovacímu parku přibude několik nových těles. A laboratoře budou zdokonaleny na nejvýkonnější v republice. Je již zakoupena Debrieova kopírka Matipo, jež ze dvou negativních pásů zkopíruje na jeden současně zvuk i obraz a vkopíruje titulky, při automatické regulaci exposice a hodinovém výkonu 700 m. Je tu dále redukční kopírka Arri k převádění obrazu z 35 mm pásu na 16 mm. Té bude používáno hlavně při výrobě školských výchovných filmů. Je tu konečně kontrolní stůl Union Tas, na němž je při kontrole nebo sestřihu promítán obraz na rozměr 18X24 cm a zvuk reprodukován amplionem. Zařízení laboratoří bude doplněno výkonným vyvolávacím automatem, aby bylo odstraněno zdlouhavé vyvolávání na rámech.
Výrobní Program
Zařízení všech ateliérů chce míti šéf J. A. Baťa naprosto dokonalé a skutečně na něm nešetří. Výrobní program a významné poslání ateliérů konečně ospravedlňuje jakoukoli investici. Filmové oddělení podle podrobně vypracovaného programu bude především pokračovat ve výrobě reklamních snímků. Úsporná, nepoměrně levnější výroba ovšem umožní, aby jich bylo vyráběno mnohem více než dosud, a vlastní natáčecí aparatura zaručuje, při možnosti věnovat každému z nich více času, daleko lepší výsledky. Druhým bodem výrobního plánu je pravidelný magazín, který ve formě tříminutových reportážních snímků se bude markantně lišit od běžných dodatků na filmovém trhu. Bylo by záhodno, aby patřičné úřady věnovaly zaslouženou pozornost tomuto Baťovu plánu, jenž při záměrné tendenci hospodářské, politické a sociální má všechny předpoklady k tomu, aby se stal nejlepší propagandou československého podnikání a národního života v zahraničí. Největší pozornost ovšem budí předpoklad pravidelné a rozsáhlé produkce školských a výchovných filmů. Zlín, se svým proslulým pokusným školstvím a s celou řadou vynikajících pedagogů, hledá stále nové cesty ve výchově k dokonale pro životní boj vyzbrojeného člověka. Uznává při tom film za jednu z nutných, zvláště dobrých učebních pomůcek. A že ve Zlíně je od poznání k činu jenom krůček, rozhodl J. A. Baťa o soustavné výrobě školských filmů ze všech vědních oborů. Slibné základy pro tuto práci položil již odborný učitel Jar. Novotný, jehož snímky na sebe upozornily i v USA, a který bude s filmovým oddělením spolupracovati. Školské filmy budou většinou natáčeny na normální film a převedeny redukční kopírkou na film 16 mm. V těchto malých, snadno dopravovatelných kopiích pak budou půjčovány zvláštním půjčovním oddělením všem československým školám, jež o ně budou mít zájem. Film může se tak u nás stát zásluhou firmy Baťa všeobecně přístupnou pedagogickou pomůckou.
Což je jistě největším kladem a nejkrásnějším posláním nového zlínského ateliéru.
Hrnčíř.
Hrčíř. – Kinorevue 25/1935 (483-487)
v původním jazyce a stylistiky
