Pětiletý herec: Mirko Sirotek

Náš týdenní interview: PĚTILETÝ HEREC

 Český film nalezl svého Jackie Coopera, Dickie Moora a Baby LeRoy současně: je jím malý Mirko Sirotek (syn předního pražského biografického podnikatele), který hraje jednu z hlavních úloh v nejnovějším českém filmu „Komediantská princezna” a který si proti svému slavnému americkému kolegovi nezadá ani co do dětského půvabu, ani co do vrozeného hereckého nadání. Viděl jsem ho napřed na desítkách filmových fotografií: v dětském pokoji, přeplněném nejhezčími hračkami, u telefonu a v hezkém dětském županu, pak zase s vážnými brýlemi na nejrozkošnějším nosíku, v záviděníhodném objetí „komediantské princezny” Lídy Baarové, půvabné a čisté, jako je sám, v nejrůznějších scénách a situacích. Vždycky bezprostřední a nepadělaný, s překvapující pestrostí a bohatostí dětského výrazu, bez stínu znepokojení a strachu. A teď stojí živý přede mnou a dokazuje každým svým pohybem, že jeho líbeznost nebyla dílem filmových vlásenkářů a líčidel, a že práce v ateliéru s tímto živým chlapcem musila být snadnou a příjemnou.

 Aby prokázal spolehlivost své paměti, přeříkává rychle dětskou modlitbičku z filmu, rychle a bez pomlk; musil by se jinak smát, vysvětluje hned omlouvavě, a hned začne ze sebe spontánně chrlit své ateliérové dojmy, svěží, nové a zábavné. Filmový ateliér z hlediska pětiletého chlapce! Líbí se mu neskonale tato hračka dospělých lidí, ve které není nic skutečného a pravého stejně jako v jeho pohádkových knížkách, a ve které všechno je hra, zábava a zase hra. Ví už, že je to film, že se v této obrovské místnosti připravuje podívaná pro statisíce lidí a že v ní hraje význačnou úlohu, ale nedá se tím nijak přivésti ze své věčně dobré míry a nebere ani v nejmenším na vědomí, že je každý jeho pohyb a výraz sledován neúprosným okem filmové kamery. Pochopuje rychle, co se od něho žádá, nepotřebuje dlouhého zkoušení a nepokazí ničeho.

 Vždyť není ostatně žádným začátečníkem, hrál už dávno v „Madle z cihelny” absolvoval už pěkný úspěch s Haasem ve znamenitém „Domu na předměstí” a ukázal se ještě v dalším filmu, takže má dnes ve svých pěti letech za sebou již malou filmovou kariérku. Ale filmování se mu líbí a chtěl by být pořád na Barrandově, kde má tak dobré přátele, jako je předně pan Pešek, se kterým vždycky dováděl od rána do noci, se kterým si hrál v tom báječném dětském pokojíku, ale také boxoval a zápasil, při čemž ovšem po každé vyhrál a zahnal pana Peška na útěk. A hned po Peškovi přijde ten hodný pan šofér, který každého rána jezdil pro něho autem a nechával ho řídit vůz a pro kterého si malý Mirko vyprosil dovolení, aby směl býti v ateliéru při scénách, které právě filmoval. A pak ještě druhý pan šofér a hned po něm pan Cikán, který si všechny ty hračky vymýšlel, slečna Baarová, která je hrozně hodná a všichni ostatní, tlustého pana Kohouta nevyjímaje.

 Dívám se na něho: oči mu září vzrušením a tváře zčervenaly horlivým vyprávěním. Vzpomínám okouzlující vstupní scény malého Dickie Moora z „Petra Ibbetsona„. Tady sedí malý Dickie vedle mne a mluví česky.

Kinorevue 25/1936 (428)

v původním jazyce a stylistiky