Z našich ateliérů: TŘI MUŽI VE SNĚHU
Po Haasově-Fričově „Dobrodinci chudých psů” dostal se do ateliéru další český film „Tři muži ve sněhu”, vyráběný spol. Metropolitan-film v režii Vladimíra Slavínského. Námět poskytl tomuto filmu krásný humoristický román Ericha Kästnera, který byl před časem zfilmován již ve Francii. Hlavní role hraji Hugo Haas, Věra Ferbasová, V. Borský, Zd. Baldová, Plachta, Pištěk, Paul a j. Přinášíme úryvek ze scenária, které je dílem V. Slavínského a O. Vávry.
231. (Polocelek s křeslem Věry v popředí.) Věra čeká v křesle napjatě. Hájek s Bártou se blíží zezadu ke křeslu.
Věra vstane, Hájek představuje: Slečna Věra . . .
Věra švitořivě s šibalským úsměvem: A to je váš přítel Edvard, Pane doktore? Přesně tak jsem si ho představovala.
232. (Polodetail Bártův. Záběr přes Hájka a Věru.) Bárta hledí vytřeštěně na Věru a lapá po vzduchu. Hájek: Co je ti příteli? Lapáš po vzduchu jako kapr na vzduchu!
Věra vesele: To není Špatné přirovnání.
Bárta hledí na Věru tupě, lapá po vzduchu, přejede si dlaní čelo, otočí se k Hájkovi a zakřičí mu do ucha: Baldrianové kapky! Udělalo se mi Špatně!
Hájek: Proboha! Odběhne.
233. (Polodetail Věry a Bárty.) Věra drze: Bolí vásbříško?
Bárta vztekle: Mlč! Tvé chování je strašné! Nejprve informuješ za mými zády ředitelství hotelu . . .
Věra: Ale tatíčku, moje telefonování přece nepomohlo! Pokládají ho za milionáře pana Hájka!
Bárta: Odkud to víš?
Věra: Právě teď mi o tom vypravoval.
Bárta: Poněvadž ti to teď vypravoval, odjela jsi už ráno z Prahy?!
Věra: Vidíš, to zní opravdu velmi nepravděpodobně.
Věra ukáže bojácně ke schodišti: Tati, nezlob se. Koukni, teta Julinka.
234. (Polocelek se schodištěm.) Hubáčková přichází, prohlíží se ještě, v chůzi pohlédne kupředu, zpozoruje Bártu, zděsí se, a aniž by se zastavila, otočí se a spěchá nazpět.
235. (Polodetail Věřin a Bártův.) Bárta zavrčí: Ajéjej! Teta Julinka! Sem s ní!
Věra odběhne z obrazu.
236. (Polocelek se schodištěm.) Hubáčková vystupuje po schodech jako spoutaná. Věra ji dohoní a násilím přivádí nazpět.
237. (Polodetail Bártův.) Bárta sedí v křesle a zapaluje si doutník. Přichází Věra s Hubáčkovou a představuje: Dovolíte, Pane Novotný, teta Julinka!
Bárta vstane, ukloní se velmi nerad, jen s ohledem na vrátného: Je u vás všechno zdrávo?
Hubáčková s Věrou usednou. Hubáčková: U nás ano, ale vy špatně vypadáte, pane rado! No, není také divu.
Bárta: Ticho!
Hubáčková už není k udržení a natahuje moldánky: Zametat kluziště, čistit lyže, spát v komoře, škrabat brambory …
Bárta zkormouceně: Brambory jsem ještě neškrabal.
Hubáčková: Šikmé stěny máte taky a žádná kamna v pokoji! Vám je to snad jedno, ale nám ne! Chtěla bych ten hotel zapálit! Nemáte nějaké bolesti, Pane rado?
Hubáčková si hlučně vyčistí nos.
Bárta: Pan Náprstek tedy také tlachal? Se mnou ovšem můžete dělat, co chcete!
Věra, skoro plačtivě: Tatínku! Nemůžeš nám to mít ani za zlé! Máme tě přece všichni rádi!
Bárta: Nechte toho fňukání. Chováte se ještě dětinštěji než já!
Věra: To je velké slovo!
238. (Polodetail Bártův. Záběr přes Věru a Hubáčkovou.)
Bárta: Stavíte tu všechno na hlavu. Uvažte! Nalezl jsem zde kamaráda. Přítele! Něco takového muž potřebuje. A teď jste přijeli vy! Dcera mne představuje mé hospodyni! Přítel mne představuje vlastní dceři! A před tím prohlásil v pokoji, že se s tím děvčetem stůj, co stůj ožení!
239. (Polocelek skupiny.) Věra vyhrkne žárlivě. S jakým děvčetem?
Bárta: S tebou! Jak mám tomu chlapci vyložit, jak jsme ho ošidili!
239a. Hájek sbíhá se schodů.
239b. Hájek přistoupí ke stolu s kapkami, se sklenicí vody a se lžičkou: Edvarde, tady máš kapky!
Bárta : Jaké kapky?
Hájek: No, baldrianové. Je ti přece Špatně!
Kinorevue 1936/40 (248-249)
v původním jazyce a stylistiky