Bedřich Radl: Co se chystá v českém filmu

Dr. Bedřich Radl: CO SE CHYSTÁ V ČESKÉM FILMU

 Biografovému návštěvníku, ve kterém probudily filmy „Maryša” a „Jánošík” nejrůžovější naděje a nejpříjemnější sny, připravili naši filmoví výrobci hned vzápětí nejmrazivější procitnutí a nemilosrdné vystřízlivění: neboť to, co po těchto dvou filmech následovalo, dokazovalo příliš výmluvně, že tu šlo jen o dva zcela výjimečné případy a že celková úroveň domácí filmové výroby je hloub než kdy jindy. Nedá se zapříti, že dva z těchto posledních filmů, a to právě ty, jež stojí svým obsahem na úrovni nej nenáročnějšího kalendářového braku pro služky a svým zpracováním připomínají první krůčky filmu z válečných let, dosáhly po odmítavém přijetí velkoměstským obecenstvem poměrně značného obchodního úspěchu na venkově.

 Úspěchu, snadno vysvětlitelného jednak velikou popularitou románových předloh, velkou náklonností venkova k českému filmu (náklonností, jež je potěšitelnou, pokud jde o hodnotné domácí filmy) a konečně bohužel i pokaženým, nebo spíš nevytříbeným vkusem některých vrstev venkovského občanstva.

 Úspěch tento nebyl ostatně ani na venkově nijak spontánním, a i z něho ozvaly se rozhodné hlasy proti filmům podobné úrovně, čehož nejvýmluvnější důkazy zjišťujeme denně v desítkách dopisů svých čtenářů.

 Přesto vehnaly tyto škodlivé příklady vítr do plachet těm našim filmovým výrobcům, kteří založili svou působnost na spekulování se špatným vkusem části obecenstva. na níž při kalkulaci filmu hlavně záleží. Stali se nepřístupnějšími než kdy jindy seriosním a odpovědným filmovým návrhům některých našich filmových režisérů, u kterých dosud neuhaslo veškeré umělecké cítění, a začali se předháněti v pátrání po nejnenáročnějších filmových námětech, jež by rovněž mohly dosáhnouti lidového úspěchu. Jen zcela málo jedinců uchovalo si mezi nimi své přesvědčení, že lze obchodního úspěchu, který je prvním a posledním přikázáním všech, kdož mají s filmem co dělat, dosáhnouti i vkusnými filmy, jež pobaví a uspokojí obecenstvo, aniž uráží jeho rozum a cit.

 Tuto dvojí třídu filmových výrobců poznáme i bez komentáře při pouhém prohlédnutí projektů, které se s jarem v našich produkčních kruzích objevily.

 Bez obav můžeme hleděti vstříc filmům, které jsou právě natáčeny v našich ateliérech. Je to především Langerova „Jízdní hlídka” (v produkci AB), silné umělecké dílo, jež představuje největší hodnotu dramatické tvorby poslední doby a — líčíc individuální osud skupiny legionářů v Rusku — je národní hrou v nejkrásnějším smyslu. Režisérem filmu je V. Binovec a hrají v něm z divadelních představitelů Kreuzmann, Řepa a Hardt, dále Vojta, Struna a j. Hugo Haas, který dal našemu zvukovému filmu nejlepší veselohry, zpracoval další svůj námět „Dobrodinec chudých psů” spolu se scenáristou Otakarem Vávrou ve film, který natáčí Mac Frič s operatérem O. Hellerem a hudbou E. F. Burianovou. V krásných dekoracích Andrejevových hrají hlavní roli v české versi Haas a v německé znamenitý Hans Moser, další role Vítová, Svozilová, Trégl, Pištěk, Rogoz, Filipovský. Čelnou dětskou roli v české versi VI. Jedlička a v německé proslulý již Peter Bosse. — Hugo Haas vytvoří ihned po skončení tohoto filmu hlavní úlohu v dalším českém filmu, jehož režie připadla VI. Slavínskému: v „Třech mužích ve sněhu”. Pro námět tohoto filmu bylo použito rozkošné novely Ericha Kästnera, jednoho z nejvtipnějších a při tom nejbásničtějších autorů moderní německé literatury. Sotva kdy měl český film tak znamenitou předlohu pro filmovou veselohru. Doufejme, že jí bude ponechána všechna její jemnost, její kouzelný a duchaplný humor a její poezie. Vedle Haase hrají Ferbasová, Plachta, Borský, Baldová, operatérem je J. Roth. Kästnerův román byl před časem zfilmován již ve Francii, takže jest jeho česká filmová verse určena jen pro území republiky. — Posléze jsou tu Nerudovi „Trhani”, zfilmovaní kolektivní skupinou filmových pracovníků, které shromáždil kolem sebe ke svému režisérskému debutu scenárista Václav Wassermann. Za fotografie Blažkovy vznikl tu film, který se vymyká našemu průměru jak kolektivním způsobem svého vyrobení, tak i svým tématem a svou ideologií. Přiznejme se, že ze všech chystaných filmů budí tento odvážný pokus největší očekávání.

 Kdybychom mezi projekty nových filmů pátrali dále po hodnotnějších námětech, přišli bychom na obratnou a podařenou Wernerovu hru „Lidé na kře”, o jejímž zfilmování se uvažuje, a na Karla Nového román „Atentát”, který zpracoval nadaný scenárista K. Steklý ve filmové scenário, určené pro M. Krňanského. Součinnost proslulých moderních literátů najdeme i u ohlašovaného dalšího filmu Wassemannova „Intermezzo”, na němž spolupracuje Karel Konrád, a u filmu „Nedorozumění”, který má napsati a inscenovati pro producenta R. Vančuru spisovatel Vladislav Vančura. Olga Scheinpflugová napsala námět filmu „Švadlenka” a spolu se Slavínským i jeho scenário.

 To byli moderní autoři význačných literárních jmen. Ze starých autorů vybrala si producentka pí Popperová nezbytného Herrmanna a nedala se odvrátiti od záměru zfilmovati znovu jeho „Otce Kondelíka a ženicha Vejvaru”. Ve Vl. Slavínském si nalezla ke všemu ochotného režiséra. A pak už je tu jen „literatura” týdenních časopisů pro dívky a paní, nenáročných magazínů a „románů do kapsy”. Spol. Elektafilm, táž společnost, která vyrobila „Řeku” a mnoho velmi slušných českých filmů a uvedla řadu krásných filmů zahraničních, považuje za nutné a prospěšné zfilmovati další „dílo” Marie Radoměrské „Srdce v soumraku”, pro které rovněž přichází jako režisér v úvahu VI. Slavínský. Tento velmi pilný a snaživý režisér, který je mezi českými filmovými režiséry nejlépe placen a nejvíce zaměstnáván, nemá tolik ctižádosti a umělecké odpovědnosti, aby odmítl filmovati kdejaký brak a dupl si na výrobce: „Pánové, nebudu dávati svou práci a své jméno lecjakému braku“. Té odpovědnosti, kterou právě nedávno solidárně osvědčili všichni naši ostatní režiséři a zejména pozoruhodným způsobem i ti, kteří finančně nemají nijak ustláno na růžích: Spol. Meissner-film zfilmuje známý Kubásek, Krňanský a j. — román Křenovského „Divoch”, ve dvou versích, v režii Svitákově, s oblíbeným R. Wankou v hlavní úloze. Zvedněte ruku, kdo zná spisovatele Křenovského a jeho román! Táž společnost natočí také znovu „Irčin románek”, také s Wankou. Jiný producent vidí spásu českého filmu v natočení novely Dr. J. Hüttlové „Jarčina píseň”.

 Operetní scény divadelní dodaly filmovým výrobnám dva vděčné náměty: Ballonovu operetu „Poslední drožkář”, kterou bude s hudbou Dobešovou a R. Stolzovou inscenovati ve dvou versích režisér Mac Frič, který má pro titulní úlohu německé verse k disposici znamenitého W. Slezáka, a Benešovu operetní revui „Na tý louce zelený”, jež dosáhla tak neslýchaného úspěchu na našich jevištích a kterou má filmově realizovati osvědčená trojice: Lamač, Heller a Wassermann.

 Uvážíme-li ještě, že má býti znovu zfilmován i Slavínského nejhezčí němý film „Zlatá žena” a spol. AB další němý film „Páter Vojtěch”, dojdeme k smutnému uzávěru, že původních filmových nových námětů téměř vůbec není. O zfilmování námětu Q. Kujalova „Ave Maria” lze míti pochybnosti vzhledem k ubohé úrovni jeho posledního filmu, Longen napsal scenário ke sportovnímu filmu „Naše jedenáctka”, který přichází trochu pozdě po římských úspěších našeho národního fotbalového mužstva z roku 1934. Bude to film režiséra Binovce s Natašou Gollovou a A. Novotným v hlavních úlohách. Jára Kohout, který je na cestě k velké filmové popularitě, ale naráží na nemožnost úloh, které mu jsou přidělovány, rozhodl se napsati si sám veseloherní námět „Já a mých šest dcer”. Josef Rovenský musil si také sám napsati námět svého příštího filmu – „Preludium”, v němž hodlá uvésti znovu nejlepší českou filmovou herečku Jiřinu Štěpničkovou ve velké dramatické úloze. AB slibují také film „Facka” a jeden film s Voskovcem a Werichem, ale nedělejte si zbytečných iluzí. Tiskem proskočila i zpráva, že „známý výrobce čsl. filmů Karel Špelina připravuje nový film”. Připomeneme-li, že jeho posledním filmem bylo „Světlo jeho očí”, nepotřebujeme připojovati dalších poznámek.

 Po stránce reprodukční nepřestali jsme ještě doufati v nápravu, i když se mnohé slibuje, ale málo co plní. Výrobci musí si plně uvědomiti odpovědnost, kterou na sebe berou. Nestačí vybrat si za podklad filmu drama předního autora, je nutno i nalézti pro ně stejně krásnou řeč filmovou.

 To je tedy výrobní plán našich filmových producentů. Leccos se nám v něm nelíbí, mnohé vzbuzuje nedůvěru. Ale předpokládáme, že v něm dojde ještě k mnohým a dnes nepředvídaným změnám, a proto si jím nedáme zkaliti radost z krásných jarních dnů.

Dr. Bedřich Rádl: Kinorevue 1936/36 (179-180)

v původním jazyce a stylistiky