Česká produkce: NOVÝ HERRMANN

Vdavky Nanynky Kulichovy (1935) © Elektafilm
Jára Kohout a Antonie Nedošínská

Česká produkce: NOVÝ HERRMANN

 Ignát Herrmann patří beze sporu k nejúspěšnějším českým filmovým libretistům a nikdo vedle něho se nemůže pochlubiti takovým počtem zfilmovaných námětů. Vzpomeňme jen jeho Otce Kondelíka a ženich Vejvary, natočeného K. Antonem, Tchán Kondelíka a zetě Vejvary, Vdavek Nanynky Kulichovy, narežírovaných v r. 1925 Miroslavem Krňanským, který si Herrmanna obzvláště oblíbil a natočil jako zvukový film Kariéru Pavla Čamrdy a nedávno Bezdětnou. Přímo komorního provedení dostalo se Herrmannovu kupeckému románu U snědeného krámu v inscenaci Maca Friče se Smolíkem a Vl. Burianem v hlavních rolích. Nyní pak dostalo se dokonce již druhého zfilmování, tentokrát ve zvukové podobě a v režii Vl. Slavínského.

 Otázku, odkud prýští takový zájem našich filmařů o Ignáta Herrmanna, není těžko zodpovědět, uvědomíme-li si místo, které starý autor v naší literatuře zaujímal. Herrmann jako domnělý tvůrce pražského románu (čehož ve skutečnosti zůstal dalek a v kterémžto směru je vysoce přeceněn) dosáhl svými drobnými pracemi veliké popularity a opětovných vydání svých spisů. Stalo se tak po zásluze, pokud máme na mysli jeho bystrost pozorování, dovednost vžíti se do radostí a trampot malých městských lidí, obratnost ve figurkové kresbě. Herrmann zůstal při tom dalek vší sociální kritiky, nesnažil se nalézti kořenů bídy všech těch svých ubohých lidiček, myšlenkově nepouštěl se pod povrch, levným humorem zastíral nejvážnější otázky a pokud filosofoval, nedostal se za banální maloměšťáckou životní moudrost. Ale právě všechny tyto nedostatky učinily ho hledaným u onoho širokého okruhu nenáročných čtenářů, kteří nehledají v knize víc než kratochvíli, a stejně i u oné nepoměrné většiny biografových návštěvníků, kteří ani více nežádají od filmu.

 Vdavky Nanynky Kulichovy splnily již svůj úkol jako kniha, divadelní hra i němý film. Najde se jistě i dnes dost diváků, kteří projeví zájem o tento příběh plný veselí a budou uspokojeni jeho pateronásobným happy-endem.

Kinorevue 18/1935 (288)

v původním jazyce a stylistiky

Tagy:
Pavel Stříbrný
administrátor stránek
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *