Čeští spisovatelé do českého filmu – Karel Smrž

Čeští spisovatelé do českého filmu

 Tato věta je vůdčím heslem velké a velmi vážně míněné akce Filmového studia, a zároveň jedním z několika bodů jeho programové práce, usilující o pozdvižení úrovně českého filmu.

 Ve filmovém oboru, zejména v kruzích producentů, se najde i dnes dost lidí, kteří popírají nějaký úpadek českého filmu, poukazujíce zejména na to, že i v zahraniční produkci vedou počtem díla průměrná a podprůměrná. Tyto filmy se k nám —až na malé výjimky —vůbec nedostanou. Nejsou exportním zbožím. A kdo měl někdy za hranicemi příležitost vidět v kinech „běžnou ” obchodní produkci francouzskou nebo německou, rád uzná, že její úroveň je často ještě nižší než úroveň nejbeznadějnějšího českého filmu. Ale nesmíme zapomínat na to, že vedle desítek takovýchto výrobků, vypočítaných na domnělý vkus prostých lidí, vytvořily a rok co rok vytvářejí tyto produkce ojedinělá díla výjimečných hodnot, jakých v našem filmu naprosto postrádáme.

 Rádi přiznáváme, že vyrobit hodnotný film není otázkou pouze lidí, nýbrž i věcí finanční. Dobrá věc vyžaduje času — a čas je ve filmu neslýchaně drahý. Znamená to, pracovat měsíce na námětu a další měsíce na scénáři, vybírat a zkoušet lidi, angažovat nejlepší z nejlepších, a mít možnost natáčet v ateliéru nikoliv několik dnů, nýbrž týdnů.

 Naši producenti dobře vědí, že jim území republiky může zaplatiti jen film, jehož náklad příliš nepřekročil půl milionu korun. Za tyto peníze se však za hranicemi snad nepořídí ani průměrný, laciný obchodní kýč.

 Úsilí vedoucích činitelů našeho filmu směřuje proto především ke zvýšení podpory filmům skutečně hodnotným, aby se tím zmenšilo podnikatelské riziko a producentům dodala odvaha opustit běžný, podle jejich úsudku jediné obchodně úspěšný standart, a pokusit se o vytvoření děl, která považovali dosud za riskantní experiment.

 Základem dobrého filmu je ovšem dobrý námět.

 Filmové studio chce pro český film získat dobré české spisovatele, kteří jsou nadějí, že tyto náměty filmu dají. Navázalo proto styky jednak s několika našimi spisovatelskými organisacemi, jednak přímo s autory, jejichž práce jsou svými náměty filmové. Zjistí finanční i jiné podmínky filmovacího práva, vyžádá si synopsis, t.j. asi 5—6stránkový obsah děje, který dá vlastním nákladem rozmnožit a předloží prostřednictvím svého kuratoria k předběžnému schválení Filmovému poradnímu sboru. Podle dosavadní praxe je udělena podpora jen tomu českému filmu, proti jehož námětu a scénáři není ve Filmovém poradním sboru námitek. Mohlo by se proto některému výrobci velmi snadno stát, že by námět, který už zaplatil, nebyl touto institucí schválen, a producent by byl s udělením podpory (dosud 140.000 Kč) odkázán až po dokončení a předvedení filmu. Pochopíme proto, že pro producenta je výhodné, sáhne-li po námětu, který už byl zásadně schválen. Tato praxe je však výhodná i pro autory, poněvadž Filmové studio, rozesílající všem firmám, které u nás přicházejí ve výrobě filmu v úvahu, oznámení o předběžně schválených námětech, zašle jim na jejich přání i rozmnožený synopsis a sdělí autorovy podmínky, které samo hájí.

 Kromě synopsí literárních prací, již vydaných, může však po dohodě s autorem Filmové studio objednat i synopsis námětu původního, za jehož vypracování vyplatí podle jeho rozsahu 150 až 300 Kč. Tato částka se ovšem netýká filmovacího práva, nýbrž honoruje pouze napsání stručného dějového obsahu.

 Československý film, nemá-li utonout v moři zahraniční konkurence, a má-li si znovu získat kulturní obecenstvo, jež se mu počíná stále víc a více vyhýbat, musí se umělecky obrodit. Otázka námětů je v tomto očišťovacím procesu z nejdůležitějších.

 Neříkejme si, že procentuálně se vyrobí u nás mnohem méně braku než za hranicemi. Jsme téměř jediným malým státem ve střední Evropě, který i po příchodu zvukového filmu nepozbyl své filmové produkce, a chceme-li ji udržet a přivést k hospodářskému rozkvětu, musíme se snažit dělat takové filmy, které by šly i za hranice. Že to jde — o tom nás přesvědčily zahraniční úspěchy Rovenského filmu „Řeka“ a Fričova „Hej rup!“.

 Náš film se nestane internacionální nočními kluby, vznešenou společností, fraky a večerními toaletami, v nichž se až na čestné výjimky naši herci nedovedou pohybovat, nýbrž tím, že budou dobře režírovány a interpretovány, a že svým námětem přinesou něco typicky československého.

 Tím typicky československým není ovšem míněn ani svéráz, ani starodávná pivnice U Fleků a humor, který k ní patří!

Karel Smrž – Kinorevue 47/1935 (401-403)

v původním jazyce a stylistiky