Jak si představujeme film o Štefánikovi – Svatopluk Ježek

Jak si představujeme film o Štefánikovi

SVATOPLUK JEŽEK

 Jsou náměty, které zavazují. Každý národ má takové náměty, na něž je značně citlivý. Nerad vidí, chápou-li se takových sujetů, čerpaných z jeho historie, v cizině. Není třeba chodit pro příklad k biblickým námětům, jež jsou všelidské a k jejichž realizaci přistupuje každý národ s největší pietou. Stačí připomenout, že Francouzi, kteří mají o své národní světici Panně Orleánské nádherný film Dreyerův, nelibě nesou, když tento ryze francouzský námět, stejně jako řadu jiných, čerpaných z Velké revoluce, zpracují Němci. Je ovšem třeba, aby se doma přistupovalo k tak závažným látkám se vší zodpovědností a není-li předpokladů, že realizace filmu zaručuje dokonalý morální (ne materiální!) úspěch, pak je lépe plán odložit na vhodnější čas. Vzpomeňme, že si naše veřejnost dovedla prosadit, aby bylo upuštěno od natočení jedinečného námětu, jímž je Janošík, za okolností, které nezaručovaly důstojné umělecké provedení. Neboť přednostní nepsané právo má tu Karel Plicka.

 Jak známo, ohlásila před časem jedna pražská společnost, že natočí film o M. R. Štefánikovi. Rovněž je známo, že se proti tomuto plánu vedla na Slovensku dlouho prudká polemika. Ale zdá se, že přesto plán spěje ke svému dozrání.

 Je na místě konstatovat, že Štefánikův život poskytuje možnost snad nejnádhernějšího filmu, jaký kdy v Československu může vzniknout. Takových námětů je poskrovnu. Zpracovat dnes pro film štefánikovské téma není lehké. Běžnou, obvyklou formou filmového životopisu to není možné už proto, že většina lidí, kteří sdíleli Štefánikovy osudy a byli jeho přáteli a spolupracovníky, dosud žije a zaujímá namnoze vysoká místa ve státě. Filmová biografie o generálu Štefánikovi by mohla být natočena snad teprve za nějakých 50 let. Proto jediná vhodná forma, jež se nabízí, je básnický obraz jeho života.

 Štefánik opsal svým životem klasickou křivku meteoru, jenž jasně zazáří na nebi a padá v nenávratno. Tato postava naplnila bezděky svým osudem kánon antických tragických hrdinů a nese všecky jejich příznačné rysy, zejména tragický pád v samém okamžiku vítězství. Libretu se tedy dostává už námětem samým ideální konstruktivní linie, stoupající k samé katastrofě, pak prudce klesající a ukončené apoteosou.

 Neznám scénář chystaného filmu, ale jisto je, že těchto základních požadavků by měl dbát, nechce-li se prohřešit na duchu filmu a na nesmrtelné památce našeho hrdiny.

 Dále je jisto, že je třeba vyznačit celý pohnutý běh hrdinova života v jeho plnosti; jeho úpornou vědeckou práci v Paříži, jeho fysickou strázeň a hlad, dále světový dosah jeho vědecké práce a současně jeho světové cesty (výstup na Mont Blank Turkestan, Tahiti a j.). Hrdinova postava by měla být pojata přímo legendárně, aby byl zachován její odstup od ruchu všednosti.

 Po jazykové stránce je samozřejmé, že charakter námětu, úcta k autentičnosti jednotlivých prostředí a snaha zachovat jejich místní kolorit a atmosféru scén, odehrávajících se na rozličných stranách světa, by měly vést k zavedení některých cizích jazyků do dialogu.

 Nezapomínejme, že není možno přejít mlčením Štefánikovu účast na světové válce, to značí: bitevní scény, hrdina ve svém letadle nad srbskou frontou, jeho první havárie, z níž se pozdravoval v Itálii atd. atd.

 Z tohoto letmého nástinu vysvítá, doufám, jasně, v jakém produkčním měřítku se musí přistoupit k tomuto filmu. Není snad ani v silách žádné naší společnosti realizovat film, který by nutně musel mít světovou úroveň a světový odbyt.

 Nejšťastnější kombinací by byla zřejmě spolupráce s francouzským filmem, který by mohl zaručit umělecký zdar a důstojný ráz snímku.

 Tak asi bychom si představovali film o M. R. Štefánikovi. Kdo nám zaručí, že tak bude vypadat?

Svatopluk Ježek – Kinorevue 41/1935 (281-282)

v původním jazyce a stylistiky