Rek jde také k divadlu – Josef Kytka
REK jde také k divadlu…
JOSEF KYTKA:
Zdá se, že příklady mnohých filmových hvězd našich i cizích, které dočasně zaměnily úspěchy na plátně za slávu na prknech divadelních, měly vliv i na naši filmovou hvězdu, vlčáka Reka, který v posledních, dnech snad vlivem nevyjasněných poměrů filmových vystupuje na scéně Městského divadla na Vinohradech v Šolochovově dramatu Rozrušená země. Řadí se velmi důstojně po bok hercům-lidem a svojí velmi těžkou roli, v níž musí pracovati jako samostatný herec bez vůdce a nápovědy, provádí k plné spokojenosti režisérově a všeobecnému obdivu publika. Mnoho potlesku, adresovaného účinkujícím, patří i jemu.
Rekovi je dnes 6 roků a je v nejlepším rozvoji své inteligence a svých schopností. Svým původem pochází ze Skandinávie, z velmi slavného rodu. Jeho rodiče se nesčetněkrát osvědčili jako hrdinští vůdcové psích spřežení v jízdách polárními sněhy. V roce 1929 dostal jej jako štěně jeho nynější majitel, kapt. Vojtěch Musil, který v té době sloužil jako II. důstojník na námořní obchodní lodi jugoslávské. Kapt. Musil pracuje ve výcviku psů již 15 let, dokonce si ochočil i vlky a na lodi věnoval svůj volný čas cvičení vlčáků, kterých měl vždy několik. U Reka záhy se objevil neobyčejný talent. Rek svou bystrostí během půl roku cvičení dohnal své tři starší soudruhy, které jeho pán cvičil současně. Z těchto jeho druhů vlčák, jménem Art, zahynul otravou, druhý — Don — byl v Rumunsku omylem zastřelen, byv pokládán za vlka, třetí — Ďas — odešel jako dar k jinému pánovi — takže při návratu do republiky v r. 1931 zbyl kapt. Musilovi pouze Rek.
Přátelství člověka a zvířete bylo tehdy již utuženo nesčetnými společně prodělanými nebezpečími, mezi nimiž bylo i ztroskotání lodi a několik přepadení v různých končinách Orientu. Celé jmění bylo několikrát pánovi nabízeno za jeho psa, ale kamarád se kamarádovi nezpronevěřil.
Po příchodu do Prahy byl záhy vzbuzen zájem o Reka ve filmových kruzích, a po prvním zdařilém pokusu dostal Rek velkou roli ve filmu „Sedmá velmoc“, kde svým výkonem tak ohromil, že producent filmu se o něm vyjádřil, že jest brilantnější než celý Rin-Tin-Tin. Kritika novinářská také tento názor plně potvrdila.
Od té doby šel Rek z filmu do filmu. Následovala „Červená karkulka“, kde hrál vlka, který si lehá do postele a sám se přikrývá peřinou, jako činila nemocná babička, při tom otevíral tlamu bez štěkání tak, aby k obrazům mohla býti dodatečně nasynchronizovaná řeč, pak vystupoval ve filmu „Řeka“, potom ve „Dvou přátelích“, kde v námětu Musilově spoluúčinkovala i mláďata Rekova, pak přišel „Domeček pod Emausy“ v české a německé verzi, dále Machatého „Nocturno“, točené ve Vídni, „Cácorka“ a j.
O popularitě Rekově i za hranicemi svědčí okolnost, že Harry Piel chce při svém příštím filmu v Berlíně, chystaném na podzim, použíti Rekových schopností k vytvoření velké role.
Postup práce při natáčení filmu jest vzhledem ke zvukové složce velmi obtížný a vyžaduje se strany psa schopností skutečně mimořádných. U Rin-Tin-Tina, který pracoval pouze pro filmy němé, těchto potíží nebylo, poněvadž jeho pán mohl klidně mu dávati hlasité povely. Zde je však nutno pracovati pouze pomocí gest a pokynů ruky či prstů. Pes musí se zastaviti na určeném místě, zaštěkat třeba mezi řečí jednajících herců — jednou, dvakrát či víckrát, musí si lehnout, vstát, odejít, vše na pouhý pokyn. Zajímavé je, že Rek nepotřebuje nikdy před natáčením scény zvláštních zkoušek, nýbrž pracuje bez jakéhokoliv namáhavého studování přímo podle rozkazů svého pána, stojícího vedle přijímacího aparátu a jako Svengali dirigujícího psovy kroky, štěkot, plazení, vrčení, útočení atd.
Rek jest jednou z nejlépe honorovaných našich filmových hvězd. Nutno zde však říci, že výdělku filmováním získaného používá majitel Rekův zase k natočení speciálního filmu, majícího dopodrobna ukázati všechny Rekovy schopnosti, tak aby mohla v něm býti zachycena všechna inteligence a ohromná výkonnost tohoto rozumného zvířete. Doufejme, že v dohledné době tento film uvidíme!
Josef Kytka: Kinorevue 42/1935 (315-316)
v původním jazyce a stylistiky
