12.9.1934 – ROZHOVOR: Vladimír Slavínský
S FILMOVÝM REŽISÉREM VLADIMÍREM SLAVÍNSKÝM
Navštívili jsme Vl. Slavínského v zákulisí u Pyšel – kde právě pracuje s Longenem na scariu „Kráčmerky“ podle románu P. Biliánové – a položili jsme mu několik otázek, které nám zodpověděl zajímavým způsobem.
„Vaše filmy jsou s českých nejúspěšnější. Jste si vědom proč?“
– Zajisté. Především chci, aby bylo obecenstvo spokojeno. Proč nedati divákovi to, co žádá, když si za to platí? Produkujeme v době těžké krise. A nechci hazardovat s přáním obecenstva, které je pánem v kinech. Když jsou kina plná, prosperuje také filmová výroba a podnikatel přijde na svůj účet. Prozatím jsem se „specializoval“ na veselohry. Neboť dnes je nutno dávati obecenstvu nejlepší koření života – humor. Divák touží při své zábavě v kinu po optimistické náladě, aby pozapomněl svých denních trampot. Chci mu dáti veselou zábavu, bez banality, lascivnosti a pochybné pikanterie. Zkrátka vkusně podanou.
“ Jak postupujete při své práci?“
– Napřed musí býti vhodný námět pro film, který si zpravidla sám hledám. Bývá to hodně těžké. Navštěvuji divadla – čtu a čtu. Konečně je tu námět. Ten však se musí většinou přepracovat od základu. Je nutno vymýtit vše, co by vzbudilo u diváka nelibost, a často se musí vymyslet nový děj i zápletky. Co projde na divadle, bývá ve filmu nebezpečným úskalím.
„Účastníte se všech prací, spojených s filmem?“
– Samozřejmě. Je povinností režiséra, aby vnikl do všech složek produkce svého filmu a zvládl je dokonale. Od počátku pracuji na filmovém scenariu se svými spolupracovníky, a hlavně – tvořím scenario podle svých uměleckých představ, které pak při filmování realisuji. Pak přijdou porady s architektem, operatérem, vedoucím produkce a hudebním komponistou. I pracovní rozvrh řídí se podle mých disposic, neboť každý můj film má průměrně asi pět-set záběrů, potřebných pro tempo filmu a pro akcentování význačných vtipů a komických situací. Od této metody u veseloher zatím neupustím. Je to strašná práce, neboť musím býti s filmováním hotov v předepsané době, která je českému filmu bohužel macešsky vyměřena na osm až deset dnů v atelieru. Důležité jsou také předběžné herecké zkoušky. Dobře připravený herec přichází před kameru naprosto jist, takže může svoji roli přirozeně žíti a za padnouti harmonicky v celek.
“ Jaký čas potřebujete k vytvoření svého filmu?“
– Asi čtvrt roku. Půldruhého měsíce zabere úprava námětu, napsání cenaria a zkoušky s herci. Deset dnů filmování v atelieru, a zbytek doby je vyhrazen pro exteriér, sestřih a synchronisaci filmu.
„Které z Vašich filmů byly nejúspěšnější?“
– „Madla z cihelny“ a „Zlatá Kateřina“. Poslední moje veselohra „Pokušení paní Antonie“ má právě premiéru v Lucerně a Kotvě.
„Vaše plány do budoucna?“
– Zatím pracuji s Longenem na scenariu „Kráčmerky“ a pak přijde na řadu „Studenstská máma“. Oba filmy s A. Nedošínskou, kterou považuji za naši nejlepší filmovou umělkyni pro její absolutně přirozenou hru, srdečnost, prostotu citu a smysl pro humor. V plánu mám mnoho a rád bych stvořil silný a vážný umělecký film. Námět již mám, ale k filmu se jenom pozvolna připravuji, abych mohl započít toto dílo po pečlivém studiu a přípravách. Tajemství úspěchu spočívá právě jen v neúměrné práci, stálém opravování i hledání a pečlivých přípravách.
(FTK)
Kinorevue 1934/03 (49-50)
přepis v původním jazyce a stylistiky
