Výprava ve filmu – Kodetová-Strimplová

Výprava ve filmu – Arch. E. KODETOVÁ-STRIMPLOVÁ

  V kritikách o filmech čteme posudky o režii, scenáriu, hereckých výkonech a o nákladu filmu. Ale málokdy se vyskytne zmínka o výpravě.

Výprava je jakýmsi souhrnem všeho, co bylo pro natočení filmu vystaveno, namalováno, ušito, a vůbec vyrobeno. A patří k tomu i rekvizity. To vše je výprava. A i ta potřebuje komentáře. Potřebuje i ona chvály, nebo kritiky, stejně jako vše ostatní.

 Filmy můžeme rozdělit na takové, které se odehrávají v prostředí té země, kde byl film vyroben, na filmy, jejichž děj jedná v prostředí cizím, a na filmy historické. Všechny tyto druhy, a hlavně poslední dva, vyžadují veliké a důkladné studium všeho, co se té, které doby, nebo místa týká. Je tu třeba úzké součinnosti architekta s umělcem, navrhujícím kostýmy a s rekvizitářem.

 Není to jen tak, vytvořit prostředí, na pohled docela obvyklé. Film je podívaná a lidé se dívají. A vidí nejen herce a jejich výkony, nýbrž i vše to, co je obklopuje a co mají na sobě. Všechno dohromady musí vytvořit pro diváka úplnou iluzi skutečnosti.

 Domácí prostředí bývá zpravidla dobře vystiženo. Hůř je tomu, když se děj odehrává v prostředí cizím. Pak je třeba, aby si filmoví výtvarníci prostudovali kupy knih, viděli tisíce obrázků, mluvili se spoustou lidí. A aby hleděli pochopit, vžít se naprosto do doby a prostředí, které mají znázornit. A musejí jít až do posledních detailů, má-li být jejich práce dokonalá. A je to práce ohromně odpovědná. Krásný příklad poctivé práce vidíme u Angličanů. I mnoho amerických filmů je v tom směru bezvadných, ač tam přece občas vidíme kus Evropy, jak si ji představuje Hollywood. V ostatních produkcích je v tomto vidět často veliká vyspělost. Mluvím zde ovšem o filmech alespoň průměrné úrovně.

 A teď přicházím k produkci naší. Jako v ostatním, tak i ve výpravě pokulháváme za ostatními. Naříkáme na malé prostředky, na malé poměry, na všechno možné. Jen si nic nenamlouvejme. Je to příliš pohodlné stále se takto omlouvat. Co je drahé, to je práce v ateliérech. Ale předběžné studium a svědomitost nestojí nic, jen trochu dobré vůle. Ve filmu se nesmí nic odbýt. Každá nedbalost bije do očí. Je tu třeba více lásky k našemu filmu, je tu třeba vůle pomoci.

 Kromě přesnosti ve věcech doby a místa děje, je ještě třeba počítat s další, stejně důležitou složkou, to jest se záběry. Zde mluvím speciálně o interiérech. Nejen hra herců, nýbrž i jejich okolí musí přispět k působivosti obrazu, žádný záběr nesmí vyjít náhodně. Je třeba počítat s disposicemi režiséra a operatéra a s osvětlením.

 Myslet filmově! Zahodit tu šablonu, která tu vznikla, nespokojit se s málem a jít stále dál, vpřed!

Arch. E. Kodetová-Strimplová – Kinorevue 13/1935 (199-200)

v původním jazyce a stylistiky