Z DOPISU JIŘÍHO MAHENA

Z DOPISŮ JIŘÍHO MAHENA – K premiéře „Jánošíka”

(16. VIII. 35).

 Milý pane F.,

říkal mně řed. Valach, Že jste byli v Brně. Byl bych rád s Vámi mluvil, proto píši jen 2 věci:

1. Karlíček chtěl na mně nějaké věci do scény v horách. Zbojnická pečeně či co? Mám dodávat ještě, nebo jste už přišli na to, že ta velká „ilustrace” nebude?

2. Na té Polhoře musíme dát velký pozor na gradaci v efektech. Pozor na střelbu!

ovšemže 3. Ten Bělík už je hotov? Kdyby nebyl, telegrafujte.

ovšemže 4. Řed. V. má strach o Anku. Je to už rozřešeno?

ovšemže 10. Nezval Vás pozdravuje. Koupím mu sekanou dnes k večeři, bude u nás. Říkal, že byste býval měl vidět mexický film o Villovi. Tam prý je zbojnictví plno. Něco z toho jsem četl o prázdninách v Azuelovi: Demetrio. Kupte si to! Pozdrav všem!

Váš Mahen.

*

(4. XI. 1935).

  V nedělním Venkově se Píše o Villovi jako o národním hrdinovi: „A co prý my, budeme schopni své hrdinství … vyjádřit filmem?”

 Vidět, že se na hrdinský film čeká, což ostatně tušil každý, kdo viděl do věci v posledních dvou letech. „Janošík” mohl mít „nečekané” poslání. Cokoliv se na filmu uškubne, nebude k prospěchu nikomu. Pozdrav!

  Mahen.

*

(6. XI. 1935).

 Vážený lesmistře, traťmistře a pulmistře, na toho Villu jsem tedy velmi zvědav. Že tam jsou analogické scény, na tom nezáleží, poněvadž historie vzbouřenců jsou vždycky na jedno brdo. Uvidíme, jak se do toho amerického filmu prokopíruje ideově náš. Bude to jistě velmi zajímavé.

*

(2. I. 1936).

 Milý Macu,

přemýšlel jsem o Vašem Posledním dopise a usnesl jsem se:

1. Ničeho se nebát a nelekat, poněvadž jako inteligentní člověk jsem přece viděl do věci.

2. Spoléhat na milost osudu.

3. Pracovat na něčem novém a nechat staré definitivně za sebou.

4. Nemyslit si pranic zlého zejména o Vás, který přece nejste než kolečkem, které se musí otáčet, ať je všechno skutečně připraveno či není.

 Lepší Nový rok! Váš upřímný Mahen.

*

(10. 1. 1936).

 Milý M.,

díval jsem se dodatečně doma do svých poznámek o technice dramatu a vidím jasně, čím mne ten obraz bitvy v průsmyku chytil. Je to skutečně řada tak zvaných irreálných dějů, která se Vám povedla opravdu nade všecko očekávání. Zase ten výslední dojem v palici; kdybyste mohl experimentovat, kdyby mohl český film experimentovat, kdybychom mohli experimentovat dramatici s filmem, jistě že by to s českým filmem dopadalo třeba najednou daleko líp, než to vůbec dopadá.

 O tom by se mohlo jedenkráte veřejně vykládat, protože tu jsou schopní lidé, jako jste Vy.

 Nezapomeňte na ten loupežnický, slavičí hvizd! A nezapomeňte pozdravovat doma.

 Váš Mahen.

Kinorevue 22/1936 (369)

v původním jazyce a stylistiky