07.11.1934 – Kino Baťa Zlín
Největší KINO střední Evropy
Jeden z nejsilnějších dojmů při návštěvě Zlína: pod mohutnou frontou jedenáctietážového hotelu, rozčleněnou stovkami oken, klidná, prostá, ale tím mohutněji působící budova Baťova kina. Žlutý hranol, netříštěný detaily. Prosté stěny s jednoduchými dveřmi východů, od nichž běží travnatým obdélníkem paralelní cestičky k hlavnímu chodníku. Jen z přední fronty vybíhá nižší, sladěně Jednoduchý přístavek se širokým vchodem, pokladnami, buffety, šatnami a foyerem.
Největší kino střední Evropy. Do večera září ta obrovská stavba, osvětlena baterií reflektorů, a přitahuje široké proudy návštěvníků.
3000 návštěvníků
Zlínští občané? Mají rádi film, nejdemokratičtější umění, a 2400 sedadel kina Baťa často pro ně nestačí. Když v neděli se autobusy sjedou návštěvníci z dalekého okolí, musí se mnohdy spokojit místy k stání. Pražským majitelům kin by srdce plesalo radostí při pohledu na sál, přeplněný 3000 diváků. Tyto neuvěřitelné návštěvy jsou však umožněny nízkým vstupným — 2 a 3 Kč. Tedy nejenom největší, nýbrž i nejlevnější kino republiky, nechceme-li právě v tomto bodě říci: Evropy.
Odkaz Tomáše Bati
Veliký zlínský biograf byl dokončen a otevřen po smrti Tomáše Bati. Je však jeho myšlenkou, jeho dílem. Tomáš Baťa měl film rád. Již od dob, které spadají do zlínského pravěku — někdy kolem r. 1924 — navštěvoval pravidelně kino. Měl rád rušné, životné a optimistické příběhy, jak je znamenitě dovedli dělat Američané. Fairbanks byl jeho oblíbeným hercem. Filmy, ve kterých hrál, Tomáš Baťa nikdy nevynechal. Tísnil se mezi stovkami diváků, smáčknut na přistaveném křesle, nebo stoje po celé představení, vzrušoval se s nimi a s nimi byl spokojen. To už se hrálo v rozměrném sále Obchodního domu, kde se promítal obraz na plátno, umístěné ve středu, zatím co diváci seděli s obou stran. Na jedné straně viděli pak ovšem všechno převrácené, zleva napravo, což činilo titulky nečitelnými. Ve Zlíně si se vším poradí náramně jednoduše: postavili do sálu speakera, který, vyzbrojen zrcadlem, titulky prostě předčítal. Ale ani tento sál rozměrů 20X 80 m, který byl Mohutné proudy obecenstva, vycházejícího z Baťova zlínského kina po skončení nedělního odpoledního představení po letech provisoria značným pokrokem, zakrátko nestačil.
Nové kino – stavba a osoby
Šéf závodů rozhodl proto zásadně o stavbě nového, velkého kina. Po zamítnutí několika návrhů se konečně Tomáši Baťovi zalíbil ideový náčrt arch. Gahury, řešící budovu jednoduše, ale imposantně. Rychle byly zhotoveny přesné plány a začalo se stavět. Stavba kina trvala několik týdnů. Má lehkou železnou kostru odvážné konstrukce, kterou propočítal jeden z nejlepších statiků Evropy, Ing. Vtelenský. To je druhý z tvůrců kina. Třetím, konečnou instancí, je starý Foral. Muž, který stál uprostřed staveniště a dobromyslně řval na svou partu svářečů tak dlouho, až byli se vším hotovi. Na celé železné konstrukci není jediného nýtu. Všechny spoje byly provedeny svářením. A jak rychle byla zbudována kostra, tak rychle pokračovalo vše ostatní. Stěny byly vyplněny plotnami dřevobetonu (heraklitu), potaženy jutou, a strop, také heraklitový pod dřevěnou střechou, nastříkán jasnou žlutí. Zároveň byla již dokončována betonová. podlaha, montována kovová sklápěcí křesla a instalována moderní aparatura Klang-Europa.
Zahajovací představení
Konečně kdysi v září 1932 odpoledne přišlo z Německa projekční plátno, jediný velký kus, rozměrů 8X10 m. V 18 hod. bylo zavěšeno. V půl 19. si starý Foral odplivl a zamručel něco jako zaplaťpánbu. V 19 hod. odnášeli strojníci vrtačky a pneumatická kladiva, lomcovali křesly, jestli jako dobře drží, a šourali se ze sálu. V půl 20. hod. přitáhli montéři v kabině poslední šroubky a nebyli by vsadili ani zlámanou grešli na to, že to bude celý večer hrát. Ve 3/420. řekl vedoucí „ježíšmarjá, doneste mi velkej sifon”, 10 minut před 20. hod. se otevřely vchody a ve 20:10 hod. začalo slavnostní zahajovací představení. Přes 3500 lidí přišlo a zaplnilo sál, sotva dýchalo pod odvážnou konstrukcí, vyslechlo s pohnutím vzpomínku na mrtvého Tomáše Baťu, a jeho nejmilejší písničku. Když pak začalo vlastní představení, obdivovali všichni dokonalou projekci i reprodukci, naslouchajíce s utajeným dechem děsivému řvaní krokodýlů, vyrušovaných Trader Hornem.
V kinu Baťa
Vnitřek kina Baťa má svůj zvláštní ráz. Jednobarevné, sladěné plochy stěn, rozlehlý půdorys s tisíci lesknoucích se křesel, dvě řady jednoduchých osvětlovacích těles — a nahoře holé, žlutě natřené nosníky, klenoucí se přes celou šířku sálu. Architekti je chtěli zakrýt jutou. Tomáš Baťa však rozhodl, že zůstanou obnaženy, přál si, aby bylo vidět holé železo prosté a odvážné konstrukce; to je přec v duchu zlínské práce.
Na prvním místě
Amerika má své obrovské biografy, největší na světě. Francie má svůj Gaumont-Palace, největší kino Evropy. Jsou to větší, honosnější kina než Baťovo, Ale žádné z nich nebylo postaveno s takovým krásným posláním: umožnit každému pravidelnou návštěvu kina, učinit z přepychu věc denní potřeby, přiblížit filmové umění nejširším vrstvám a vychovávat je jeho pomocí, sloužit poctivě návštěvníkům. Obrovská světová kina jsou výdělečné podniky. Zlínské kino je však stánkem filmového umění.
Mir. Hrnčíř
Kinorevue 11/1934 (206 – 209)
v původním jazyce a stylistiky
Dnešní Baťovo kino ve Zlíně – srpen 2019
