12.03.1935 – Od edisonova kinetoskopu k metropoli světového filmu 5

Od Edisonova KINETOSKOUPU k METROPOLI SVĚTOVÉHO FILMU 5

Karel Smrž

V nakladatelství Družstevní práce vyšlo loni velké dílo, Smržovy „Dějiny filmu”, zachycující gigantický vývoj této osmé světové velmoci od nejstarších počátků až po naše dny. Otiskujeme z této knihy zkráceně kapitolu, léčící vznik a vývoj amerického filmu.

 Úspěch předčil všechno očekávání, neboť předvádění filmu vyneslo celkem 60.000 dolarů. Oba podnikatelé se pak spojili s Adolfem Zukorem a v rámci společnosti Famous Players in Famous Plays se pustili do výroby vlastních filmů.

 Poněvadž poznali na skvělém úspěchu Královny Alžběty, že obecenstvo dává spíše přednost dlouhým filmům, které byly přitažlivou novinkou — hlavně tehdy, když se promítaly najednou — rozhodli se jíti touto cestou.

 Prvý film společnosti Famous Players in Famous Plays, natočený roku 1912 a režírovaný Edwinem S. Porterem, se jmenoval Tess of the Storm Country. Hlavní roli malého děvčátka hrála v něm Mary Pickfordová, která už zatím opustila společnost Biograph.

 Zajímavou shodou okolností došlo právě po deseti letech — roku 1922 — znovu k natáčení tohoto filmu a titulní úlohu v něm vytvořila zase Mary Pickfordová. Tentokráte už v produkci Silné čtyřky, jak byla nazývána společnost United Artists.

 Ateliér Famous Players, umístěný v adaptovaném nejvyšším patře staré zbrojnice v ulici 26, však dlouho nezahálel. Po dokončení filmu Tess z bouřné krajiny uvažovali podnikatelé o dalším filmu a rozhodli se natočiti znovu slavný Dumasův román Hrabě de Monte Christo, který se již jednou dočkal své filmové inscenace společností W. N. Seliga. Od této doby se ještě mnohokráte dostal na plátna kin.

 Na vytvoření titulní úlohy byl získán slavný tehdy herec James O’ Neill, otec známého moderního amerického dramatika. Hrával tuto roli s velkým úspěchem již léta v mnoha velkých i malých amerických divadlech, takže jeho angažování znamenalo i dobrou reklamu příštího filmu.

 Jinou hvězdou tohoto filmu byl James K. Hackett, rovněž slavný herec divadelní, jehož popularita měla být další složkou přitažlivosti a úspěchu filmu. Režisér společnosti E. S. Porter se vrhl s chutí do práce, takže za necelé dva týdny byl čtyřdílný film Hrabě de Monte Christo dokončen.

 Ještě dříve, než došlo k předvádění tohoto snímku, pustil se režisér se svými spolupracovníky do natáčení dalšího filmu, nazvaného Vězeň na Zendě. Zatím konal Adolf Zukor pilné přípravy k slavnostnímu předvádění Hraběte de Monte Christo, které mělo být společenskou i uměleckou událostí. Připomeňme si však, že v americké kinematografii byly tehdy stále ještě dvě skupiny, které bojovaly všemi prostředky o svá mocenská postavení. Společnost Famous Players patřila k Independentům. Neudiví nás proto, že trust, vlastnící Edisonovy patenty, se snažil zkřížiti její plány. Těsně před chystanou premiérou Hraběte de Monte Christo se Adolf Zukor a jeho společníci dověděli, že jedna z firem, sdružených v General Film Company, vyrobila třídílný film, jehož podkladem byl rovněž tento slavný Dumasův román, aby tak roztříštila zájem obecenstva a poškodila Famous Players.

 Nezbývalo, než uložiti Porterova Hraběte de Monte Christo zatím do skladiště a počkati s jeho premiérou na příznivější dobu.

 Zato tím slavnostnější mělo být předvádění Vězně na Zendě— už proto, aby trustaři poznali, že svým trikem ničeho nedocílili a že do tohoto filmu byla investována neuvěřitelná tehdy částka — dvacet tisíc dolarů.

 Kino bylo stále ještě jen lidovou zábavou nejširších vrstev a mnoho lidí se chodilo dívati na ožívající obrázky tajně a s ohrnutými límci, aby si nezadali. Nebylo proto tak jednoduché sezvati na slavnostní premiéru Vězně na Zendě společenskou smetánku, jak o to usilovali společníci Famous Players. Kdežto J. K. Hackett si vzal na starost různé veličiny světa uměleckého, dostal Ben Schulberg, jakýsi tiskový a reklamní šéf společnosti, za úkol přiměti k návštěvě vynikající politiky a finančníky.

 Podařilo se mu to lépe, než sám doufal, takže slavnostní předvádění Vězně na Zendě se stalo skutečnou událostí, o níž se již dlouho napřed mluvilo a psalo.

 Obchodní úspěch filmu byl však ještě ohrožen nepříjemnou zbraní, kterou měli trustaři proti nezávislým: udělením nebo zamítnutím provozovacího práva, kterým disponovali, poněvadž byli jedinými majiteli licencí, plynoucích z Edisonových patentů.

 Mnoho diváků, kteří se zúčastnili slavnostního předvádění Vězně na Zendě, o této věci vědělo, poněvadž byli zasvěceni do všech podrobností tohoto starého sporu. Tito odborní zájemci byli proto velmi rozradostněni, když po posledních taktech předehry vystoupil před oponu ředitel společnosti Frohman a pronesl:

„Dámy a pánové, pokládám si za čest oznámiti vám, že General Film Company udělila filmu, který vám bude předveden, provozovací právo. Právě před chvílí dostal pan Zukor telefonicky tuto zprávu, která nás všechny upřímně potěšila.”

 Independenti, kteří se zúčastnili premiéry v hojném počtu, odměnili Frohmanova slova hlučným potleskem a pochvalnými výkřiky, poněvadž jediní věděli, jaký dalekosáhlý význam má toto rozhodnutí nejen pro další osudy filmu — nýbrž i společnosti.

 Úspěch filmu byl skvělý, takže opravňoval nejen majitele Famous Players, nýbrž i celou Motion Picture Distributing & Sales Company — organisaci nezávislých — k nejrůžovějším nadějím do budoucnosti.

 V prvých letech vývoje amerického filmu byla většina výrobních společností soustředěna v New Yorku, Chicagu a jiných větších městech. Po skvělých zkušenostech, které získali podnikatelé, pracující v Los Angeles, přesídlily však do tohoto koutu Kalifornie téměř všechny větší firmy.

 Společnost Kalem, vedená ředitelem Keneanem Bullem, se přestěhovala z Floridy, kde byla roku 1908 založena, do Los Angeles dne 11. prosince roku 1910 a zařídila si tu počátkem roku 1911 prvé studio, po němž následovalo další koncem roku 1913. Také Vitagraph, který původně měl své sídlo v Brooklynu, opustil v říjnu roku 1911 toto new-yorské předměstí a usadil se v Los Angeles.

 Některé později vzniknuvší společnosti byly tu již přímo vybudovány —jako Essenay, jejímiž zakladateli jsou W. Gilbert a Ch. Sanderson. Jestliže si však tito podnikatelé slibovali zázraky od ideálních klimatických podmínek tohoto kraje, byli pravděpodobně zklamáni, poněvadž počalo pršeti právě tehdy, když se tu chystali natáčeti svůj prvý film — a vytrvalý déšť ustal teprve po pěti týdnech.

(Pokračování už jen v knize: Dějiny filmu – Karel Smrž, z roku 1933. Nebo v dalších číslech Kinorevue.)

Karel Smrž – Kinorevue 29/1935 (52-53)

v původním jazyce a stylistiky