13.02.1935 – Drobné příspěvky

13.02.1935 – 19.02.1935 Drobné příspěvky

 „Dokončení filmu „Jedna z milionu“. Režisér Vl. Slavínský dokončil v minulých dnech v ateliérech na Barrandově svůj nový film „Jedna z milionu“ podle scénáře Longena, Slavínského a Schmitta. V titulní úloze hraje A. Nedošínská, dále Theodor Pištěk, Hana Vítová, J. Plachý, Pešek aj. Asistent režie byl Šorš. Hudbu komponoval Jára Beneš, texty písní Mottl-Melíšek-Tobis. Vedení produkce měl J. Stein. Premiéry filmu budou již koncem února ve třech pražských kinech.“ (FTK)

 „Francouzští filmaři nadšeni Československem. Režisér a hlavní představitel francouzské verse u nás natáčené veselohry „Koho jsem včera líbal?“ Jean de Limur, Lilian Constantini, Gauthier Sylla a René Lefévre se vrátili již z Prahy do Paříže a prohlásili při rozhovoru s francouzskými žurnalisty, že byli pobytem v Československu prostě nadšeni.“ (P)

  „Z dávnověku kinematografie: Před 40 lety (poznámka DFA: 125 lety – dnes) bylo otevřeno v Paříži první kino. Letos tomu bude 40 let, co bylo otevřeno v Paříži první kino na světě. 28. XII. 1895 uspořádali totiž geniální vynálezci kinematografu bří Lumiérové první veřejné filmové představení v podzemním sále pařížské kavárny Grand Café na Boulevarde des Capucines. Majitel kavárny M. Volpini, který byl velký chytrák, vyhradil si místo pevného nájmu ze sálu 10%ní podíl z hrubého zisku. Jaké bylo však jeho překvapení, když se napoprvé za celý den sešlo jen 40 lidí, kteří platili po 1 franku, takže dohromady Volpiniho podíl činil pouze 4 franky. Pak však návštěvy každodenně stoupaly, až se denně tržilo od 1–2000 franků. Bří Lumiérové dostali pak skvělé nabídky se všech stran k prodeji svého universálního příjmacího i promítacího filmového aparátu, nejvyšší od Folies Bergéres 35.000 frs., které však všechny rozumně odmítli… Ani ne půl roku později, 21. III. 1896, otevřeno bylo v Berlíně první kino ve dvoře domu č. 21 Unter den Linden. Kino hrálo nepřetržitě od 10. hod. ráno do 10 hod. večer při 20 pfenicích vstupného. Předváděly se 15metrové velkofilmy, které byly dovezeny do Německa v kapsách Josefa Steina a jeho dvou přátel šéfred. Leo Leipzigera a bankéře Masopa. Děj těchto filmů měl ovšem velmi krátký dech, vzhledem k uvedené délce filmu. První program berlínského kina vypadal takto: 1. Vlka jede kolem. 2. Pán stojí na ulici a zdraví. 3. Dva psi se perou. Zkrátka, když byl film v nejlepším, byl konec. Obecenstvo bylo z počátku k pohyblivým obrázkům na plátně velmi nedůvěřivé a našli se i takoví, kteří se chtěli přesvědčit hmatem o osobách na plátně, nejsou-li živé… Praha se seznámila s vynálezem bří Lumiérů – kinematografem po prvé koncem roku 1896 v hotelu U saského dvora. První české filmy byl pak promítány o dvě leta později v r. 1898, zásluhou nadšeného průkopníka českého filmu arch. Kříženeckého a Josefa Švába-Malostranského. A tak vzpomínáme-li na začátky kinematografie a na ty, kteří stáli tenkrát u kolébky filmu, setkáváme se s jménem Josefa Steina, moravského rodáka, který se po dlouholetém pobytu v cizině vrátil domů a je dnes na Barrandově oblíbeným vedoucím produkce českých filmů. Neříkají mu tam jinak, než dobrý táta Stein….“ (P)

 Kinorevue 25/1935 (495-498)

v původním jazyce a stylistiky