Československá filmová avantgarda
Československá filmová avantgarda
Avantgardní film je útvarem, který si zaslouží všemožné pozornosti a podpory, neboť je solí filmové země. Jako každé umění má své předbojovníky, kteří v prvních řadách bojují o nové cesty svého umění, tak i film má svoji avantgardu. Avantgardní pracovníci jsou zpravidla lidé, požehnaní více bohatstvím srdce a ducha nežli statky tohoto světa, ale přesto nám často dokázali, že k vytvoření geniálního díla mnohdy stačí pouhá kamera a kotouč filmu. Avantgarda může však býti jen jakýmsi laboratorním stadiem filmu. Objevuje vždy znova abecedu výrazových prostředků filmu, ověřuje nové, nevídané možnosti a nabízí výsledky své práce tvůrcům, kteří ve velkém měřítku mohou uplatnit poznatky, získané tvorbou avantgardní k výstavbě velkých filmových děl.
Pojem avantgardy není třeba obmezovat na úzký výsek filmového experimentování. V širším smyslu je avantgardou každý film, který přináší nějaký nový objev ve filmové tvorbě. V tom smyslu se řadí k avantgardě Charlie Chaplin, Douglas Fairbanks, William Hart, Patt Sullivan a všichni, kdož přinesli do filmu něco nového.
Byl bych lokálním patriotem, kdybych tvrdil, že česká filmová avantgarda je z nejvýznačnějších ve světové produkci. U nás není dost předpokladů ke vzniku cílevědomé avantgardní tvorby jako v zemích s velkým filmovým průmyslem, kde vzniká avantgarda na jeho okraji. Přesto však československá avantgarda, tryskající z tvůrčí iniciativy jednotlivců, má svou vlastní osobitou notu a snese konfrontaci s mnohým dílem světové avantgardní produkce. Už v éře němého filmu vznikala řada experimetálních zlomků, jež byly závislé na zahraničních, hlavně francouzských a německých, vzorech. To byl Kučera, Vávra, Pilát a Hackenschmied.
Velmi pěkného výsledku dosáhl už v němém filmu Karel Plicka svým dokumentárním dílem „Po horách po dolách“, vyznamenaným na mezinárodním foru. Zvuková produkce přinesla další obohacení. Karel Plicka rozvedl svůj fragment „Po horách po dolách“ do celovečerní básnické symfonie, podložené krásnou lidovou hudbou: „Zem spieva“. Z podobných zdrojů čerpá Trnkova „Bouře nad Tatrami“, komponovaná obrazově na symfonickou hudbu Vítězslava Nováka. Alexandr Hackenschmied, montážní spolupracovník filmu „Zem spieva“, vytvořil pak vzorný výtvarný film „Na pražském hradě“. Vávrův filmový fejeton „Žijeme v Praze“ má zcela odlišný ráz inspirace lidového, často blasfemického popěvku. Nejnovější avantgardní snímek Plicky a Hackenschmieda, „Jaro v Praze“, má opět poetický pohled na všední věci velkoměsta a udává nejtypičtější tón československé avantgardní tvorbě. (Sk.)
Sk. – Kinorevue 51/1935 (481-482)
v původním jazyce a stylistiky
