Na začátku byla pouze fotografie

Souhrn promítání – Hypotéza

Představte si, že máte doma fotografii, která není popsaná. Jediné, koho na ní bezpečně poznáte, je Jiří Voskovec (druhý zleva) a Jan W. Speerger (čtvrtý zleva). Zanedlouho ale přibude druhá fotografie v časopisu z roku 1927, jejíž popisek vás upozorní na film „Dcerušky paní Petersenové“, a doplní herecké obsazení: Petro Dolan alias Jiří Voskovec, Jan W. Speerger, Gusta Mayerová a Berta Reifová.

Toto je malý pohled do sbírky Jaromíra Farníka, který se celý život, veden sběratelskou vášní, pílí a důkladností, věnuje doplňování mezer a chybějících článků do životních příběhů osobností českého kabaretu a divadla, okrajově pak také českého filmu.
Zmíněný film byl dlouhá léta považován za nedochovaný. Až na přelomu 80. a 90. let získal Národní filmový archiv (NFA) rozsáhlou akvizici z továrny Setuza v Ústí nad Labem. Šlo o stovky krabic filmových materiálů, hraných i animovaných reklam a především dokumentárních záznamů výrobních procesů v továrnách firmy Schicht, původních majitelů továrny.

Na převzetí vesměs hořlavých filmů a následnou práci se sbírkou vzpomíná Jana Přikrylová, tehdejší vedoucí technického oddělení NFA a také restaurátorka:

„Trvalo několik let, než se vše roztřídilo, identifikovalo a zabezpečilo vykopírováním na bezpečný filmový materiál. Úplně poslední tři krabice, které zůstaly ještě nezpracované, byly označené názvem „Dcerušky paní Petersenové“ v češtině a němčině. Objev popularizačního dokumentárního filmu o výrobě margarínu, rámovaného hranými záběry, v nichž vystupoval mimo jiné mladičký Jiří Voskovec, nás nadchnul. Zahájily jsme rekonstrukci, která trvala téměř pět let mezi roky 2008 až 2012. Členkami týmu byly spolu se mnou i kurátorka a restaurátorka Eva Urbanová a restaurátorka Petra Korábová. Před samotnou rekonstrukcí se vždy provádějí rozsáhlé rešerše. Hledají se cenzurní listiny, titulkové listiny a jakékoli další dokumenty, které mohou pomoci film správně sestavit. Cenzurní listinu nalezena nebyla, takže není jisté, kdy bylo filmu uděleno povolení k veřejnému promítání. Ve složce filmové společnost bratří Deglů se našla titulková listina, která při rekonstrukci výrazně pomohla.“

Dejme slovo paní Evě Urbanové (nejenom dlouholeté kolegyni ale i sestře Jany Přikrylové):

„Ve stručnosti lze říct, že film sestavujete z částí filmových pásů jako skládačku. Procházíte jednotlivé fragmenty, porovnáváte je s dokumentací, měříte délky záběrů, hledáte návaznosti a ověřujete, zda děj a pořadí mezititulků odpovídá titulkové listině. Z částí zachovaných pouze v negativu je pak nutné nejprve vykopírovat kopie. Mezititulky v hraných němých filmech uvádějí dialogy mezi postavami a v případě tohoto filmu obsahují také informace o výrobě v továrně. Navíc některé se dochovaly v české a jiné v německé verzi. Rekonstruování filmu je hezká, ale nesmírně piplavá práce, náročná na čas a pečlivost.
Celá rekonstrukce má přísná pravidla, a protože se pracuje s kopiemi dochovaného filmů, je nakonec uložen i výchozí materiál. Některé černobílé němé filmy bývaly pro zvýšení atraktivity virážované a tónované. Barvení jednotlivých scén pomáhalo dotvářet atmosféru scén. Pokud se dochovají barevné původní scény lze je podle nich v nové kopii obarvit do stejného odstínu. Na tomto snímku s NFA spolupracoval specialista, majitel laboratoře, v níž používá způsob podobný historickým filmovým technologiím.“

Rekonstruovaný film je uložený ve sbírkách NFA už čtrnáct let a rozhodně není jediným unikátem, jež se podařilo vrátit do promítatelného stavu i přes propast času, která uplynula od jejich vzniku. Bohužel o jejich uvádění například v nějakém typu retropořadu zatím žádná televize neuvažuje.

Současné technologie umožňují uvádět alespoň digitální podoby filmů a takto přepsané „Dcerušky paní Petersenové“ získali v Národním filmovém archivu Jaromír Farník a Pavel Stříbrný, kteří umožnili po téměř sto letech představit snímek široké veřejnosti – nejen příznivcům Jiřího Voskovce, ale všem zájemcům o historii české kinematografie.
Svou obnovenou premiéru měl snímek „Dcerušky paní Petersenové“ po téměř sto letech ve Werichově vile, kde se sešlo několik odborníků, kteří se každý podle své specializace snažili objasnit několik záhad, patřících ke vzniku tohoto snímku. Během besedy zazněla hypotéza, že kameramanem mohl být Karel Degl. Podle jedné z hypotéz mohl být Artur Roeder vedoucím reklamního oddělení společnosti Centra. Bohužel jedná se zatím o nedoložené poznatky a badatelé na jejich ověření musejí ještě pracovat. Reklamní snímek z roku 1927 režiséra a autora námětu Artura Roedera nese celý název „Dcerušky paní Petersenové aneb Láska prochází žaludkem“ byl natočen možná pouze pro účely Schichtových závodů. Snímek trvá 41 minut, což bylo i v té době dost na reklamní spot. Ověřeno musí být i datum cenzury 10/1927 a premiéry 10/1927, které uvádí Filmový přehled (NFA), pokud stále ještě nebyla nalezena cenzurní listina, o níž mluvily 9. června 2026 Jana Přikrylová a Eva Urbanová po promítání.¹

Příběh se odehrává v údolí Labe, nedaleko Českého Švýcarska, kde tráví dovolenou syn slavného bankéře Olaf Hansen (Jan W. Speerger) a setká se zde s kolegyní ze studií Karin (Gusta Mayerová) a její sestrou Norou (Berta Reifová). Olaf je pozván do jejich vily, kde se seznámí jejich matkou vdovou Petersenovou. Olaf opojen Karininou krásou a s nadějí, že mu lásku opětuje, přijímá pozvání k pohoštění. K jeho překvapení se ke společnosti připojí Karinin přítel, mladý sportovec John Roberts (Jiří Voskovec). Zklamaný Olaf sní ze žalu celý dort. Nevěří Noře, která chválí jeho apetit, že byl dort vyroben z margarínu. Olaf a Jiří proto s oběma sestrami vyrazí na společný výlet krásnou krajinou v okolí Děčína a Podmokel a na prohlídku továrny Centra, kde se margarín Vitello vyrábí. Ještě před exkurzí se zdá, že Olaf našel zalíbení v Noře a ona jeho zájem opětuje.
Při exkurzi továrny se seznámili s jednotlivými etapami vzniku margarínu od dovozu surovin přes zničení případných bakterií až po jeho výrobu, balení, expedici dokonce i vlastní leteckou distribuci reklamních letáků. Olafův předsudek vůči margarínu se nakonec vytratil. Společně na závěr navštívili na parníku Hřensko a poté Edmundovu soutěsku. V závěrečném titulku se dozvíme, že si po pár letech margarín Vitello oblíbila i mladší generace.

Obnovená malá premiéra snímku „Dcerušky paní Petersenové“ se pod záštitou Jaromír Farník & Pavel Stříbrný a NFA uskutečnila 9. června 2026 ve Werichově vile a druhé promítání 29. června 2026 v Městské knihovně v Praze.
Jaromír Farník & Pavel Stříbrný připravili pro promítání hudební doprovod k celému snímku. Hudební výběr, střih a synchronizaci vytvořil Pavel Stříbrný, který použil hudbu Edvarda Griega z cyklu Peer Gynt a jako vsuvku k scénám v továrně hudbu Jaroslav Ježka nahranou orchestry: Stopy Jaroslava Ježka pod taktovkou P. Pospíšila a Nový orchestr Jaroslava Ježka s dirigentem Zoltánem Liškou.

---

1. jedná se pouze o hypotézy, které zazněli během promítání, které nejsou dosud podloženy (09.06.2026) ↩︎