První státní filmové ceny – Karel Smrž

Prvé státní filmové ceny – Karel Smrž

 Jak už jsme stručně oznámili v minulém čísle Kinorevue, udělil Filmový poradní sbor u příležitosti státního svátku po prvé filmové ceny, kterými byli odměněni Josef Rovenský za režii filmu Maryša, představitelka titulní úlohy tohoto filmu Jiřina Štěpničková za svůj herecký výkon, a Zvonimír Rogoz za způsob vytvoření postavy generála M. R. Štefánika ve filmu stejného jména. Těmto třem umělcům byla přiřčena čestná cena Kč 5.000,-. Kromě toho udělil Filmový poradní sbor producentovi filmu Maryša, Ing. Waldmannovi, majiteli brněnské firmy Monopolfilm, zvláštní státní podporu Kč 60.000,-.

 Československá kinematografie se tedy v roce 1935 dožila velkého zadostučinění, poněvadž Filmový poradní sbor z vlastní iniciativy splnil požadavek, po jehož uskutečnění se volalo již léta.

 Josef Rovenský, původně divadelní a filmový herec, debutoval jako režisér svým filmem Řeka, jehož skvělé ocenění na zahraničním fóru — a především na loňském benátském filmovém festivalu — prospělo nejen filmu a jeho tvůrci, nýbrž — bez jakékoli nadsázky — i celé československé filmové produkci, jejíž jméno šlo celým světem. Chceme-li být spravedliví, musíme zdůraznit, že byla i znáním producentovi tohoto filmu, obch. radovi Janu Reiterovi, který, a tedy i osud měl odvahu svěřit režii filmu investovaného kapitálu — člověku, o jehož dobrém poměru k filmu a inteligenci nebylo sice sporu, ale který byl před režii filmu postaven — po prvé.

 A Josef Rovenský ukázal, že má jemný a citlivý smysl pro dramatičnost ožívajícího obrazu, a že ke svému dílu dovede přistoupit vážně, celou svou bytostí, a nejen s tvůrčím citem umělce, nýbrž i se znalostmi filmového řemesla, bez nichž musí ztroskotat i největší génius. Tyto své schopnosti uplatnil plně i ve filmu Maryša.

 Jiřina Štěpničková, členka státní činohry, upozornila na své schopnosti již v několika čsl. filmech. Na rozdíl od mnoha divadelních herců dovede správně rozlišovat výrazové prostředky těchto dvou sice příbuzných, avšak uměleckou formou často diametrálně odlišných uměleckých projevů. Její herecký výkon v Maryše lze bez nadsázky přirovnat k výkonu Anny Stenové v sovětském filmu.

 Zvonimír Rogoz je rovněž členem státní činohry. Ve filmu na sebe upozornil už v Machatého Nocturnu a v dramatu A život jde dál …

 V úloze generála M. R. Štefánika byl postaven před nesmírně těžký úkol ztělesnit postavu člověka, jehož život a dílo nepatří ještě daleké minulosti, nýbrž který má dosud mnoho živoucích současníků. Nebylo proto lze stavěti obraz tohoto hrdiny zidealisovaně a literárně — ale stejně nebylo lze postavit na bílé plátno postavu střízlivě realistickou, poněvadž by tím byl hrubě porušen smysl a poslání filmu. Zvonimír Rogoz dovedl najít i v nejobtížnějších situacích správný tón a citlivým smyslem dovedl vyhmatat takovou mimickou škálu, která ztělesnila našeho národního hrdinu nezkresleně — a přece téměř symbolicky.

 A konečně je tu Ing. Waldmann, producent filmu Maryša.

 Filmovému poradnímu sboru slouží ke cti, že odměnil u příležitosti státního svátku umělecké výkony čsl. filmu. Ale má snad ještě větší zásluhu tam, kde udělením zvýšené podpory ocenil zásluhy producenta, který si uměl říci, že je snad dobrým obchodníkem, ale umělecky tvůrčí stránku filmu že ponechá těm, kdož za ni před kulturní veřejností svými jmény a svou činností odpovídají.

 Ti, kteří měli příležitost nahlédnout za kulisy produkce našich filmů, dovedou plně a s velkým zadostučiněním ocenit tuto opravdovou zásluhu Ing. Waldmanna na uměleckém úspěchu Maryši. Ukázal se tu jako výrobce, který rozumí svobodě uměleckého tvoření nejen na papíře, nýbrž i v praxi a Filmovému poradnímu sboru patří dík všech kulturně cítících lidí za to, že mu výrobní riziko zmenšil udělením další, zvýšené státní podpory.

 Tento čin je snad proto nejzáslužnější, že přiměje i jiné naše výrobce k tomu, aby nepočítali při produkci filmů tak úzkostlivě jen s obchodním úspěchem svých výrobků a s vkusem diváků (kterému ostatně většinou stejně nerozumějí!) — nýbrž s uměleckou hodnotou díla, které chtějí uvádět na trh.

 Bylo by si jen přát, aby Filmový poradní sbor použil této své pravomoci i v jiných případech, kde půjde o díla mimořádných hodnot, jež by takové zvýšené podpory zasloužila — bez ohledu na to jaké byly jejich výrobní náklady.

 Jen tudy vede cesta k pozdvižení úrovně filmu nejen u nás, nýbrž snad na celém světě.

Ksž

Karel Srmž – Kinorevue 13/1935 (202-204)

v původním jazyce a stylistiky