FILM V ČESKOSLOVENSKU část 4.

část.1 ; část.2; část.3

FILM V ČESKOSLOVENSKU část 4.

Karel Smrž: Dějiny filmu (1933)

 Vraťme se však znovu k českému filmu za světové války. Všeobecná nejistota a tísnivá hospodářská situace přivedla k zániku všechny dosavadní výrobny, takže slibný vývoj druhého období české filmové výroby byl násilně přerušen, a nikdo nedovedl zatím říci, zda a kdy bude zase pokračovati. Blokáda ústředních mocností uzavřela téměř úplně dovoz filmů z Francie, Itálie a severských států, takže Německo i Rakousko počínalo budovati svou vlastní filmovou produkci, a v Berlíně, Mnichově, ve Vídni i v jiných větších městech vznikala prvá dokonalejší filmová studia.

 Spotřeba filmů, která v prvých válečných letech velmi poklesla, počala náhle prudce růst.

 Všechny zábavní podniky prožívaly období největší konjunktury, o jaké se jim jistě ani nesnilo, poněvadž bída jedné části obyvatelstva kontrastovala stále ostřeji a ostřeji se snadným, lichvářským bohatnutím druhé.

 Nikdy se nevyrojilo tolik nových barů, dancingů, kabaretů a podobných podniků, jako v době, kdy od noci stály před potravinářskými obchody hladové fronty vyzáblých žen, a kdy na všech evropských bojištích tekla lidská krev.

 Ale i drobní lidé se snažili zapomenout na strasti a nejistotu života. Ani v počátcích kinematografie neměly snad biografy tak výbornou konjunkturu, jako v této době, kdy tisíce lidí všech společenských tříd utíkalo alespoň na dvě hodiny do zidealizovaného světa, v němž nebylo bídy ani válek, kde se mohli příjemně vzrušovati naivními milostnými zápletkami různých společenských dramat, nebo krkolomně napínavými scénami detektivek a kde – v rozporu se vším, co tehdy vládlo světem — bylo dobro v posledních metrech posledního dílu po zásluze odměněno, kdežto zlo stihl spravedlivý trest.

 Tohoto nečekaného obratu obchodní situace na filmovém trhu se pokusil využít budovatel paláce Lucerny Ing. Václav Havel, který roku 1917 založil výrobnu Lucernafilm.

 Havla také úspěch filmové veselohry Zlaté srdíčko, jejíž výrobu krátce před tím financoval. Tento film, zpracovaný podle divadelní hry Josefa Švába-Malostranského režíroval Antonín Fencl, a v hlavních úlohách se objevili vedle autora herci Švandova divadla, Antonie Nedošínská, Ema Švandová a Rudolf Kadlec.

 Zlaté srdíčko mělo v Lucerně obrovský úspěch, takže si zakladatel Lucernafilmu sliboval velmi mnoho i od dalších výrobků své filmové společnosti, která se již v prvých měsících roku 1917 pustila čile do práce.

 Prvé filmy byly krátké grotesky s komikem Nesvatbou v hlavní úloze, který v nich vytvořil postavu hlavního hrdiny Polykarpa. Již svou prvou činností přivedl Lucernafilm českému filmu nového člověka, který se doposud práce ve filmu ne zúčastnil — i když ji už léta bedlivě sledoval — Dr. Jana S. Kolára, který napsal libreta Polykarpovo zimní dobrodružství a Polykarp aprovisuie, a oba filmy sám také režíroval. Dr. J. S. Kolár napsal pak ještě další filmovou veselohru — Učitel orientálních jazyků — pro jejíž titulní úlohu po prvé angažoval už tehdy velmi populárního pražského komika Ference Futuristu a Josefa Rovenského.

 Antonín Fencl natočil pak v létě pro Lucernafilm delší veselohru Pražští adamité, ve které zase hráli osvědčení již členové Švandova divadla, k nimž tentokráte přibyli komici Vošalík a Karlovský.

 Po tomto filmu se Antonín Fencl rozešel sice s Lucernafilmem, nikoli však s filmem vůbec. Jed celuloidového pásku byl už v něm, takže roku 1918 se objevila nová výrobní společnost Pragafilm, kterou sám založil.

 Kinofa pracovala ještě bez jakéhokoli ateliéru. Asum měl již maličký a primitivně zařízený ateliér, kdežto Illusionfilm stavěl z počátku divadelní dekorace buďto na dvorku před biografem, nebo přímo v sále Illusionu, a Lucernafilm natáčel interiérové scény svých filmů pod širým nebem, později pak na ploché střeše paláce Lucerny.

 Antonín Fencl poznal za své dosavadní filmové činnosti všechny nevýhody tohoto způsobu práce, a zřídil proto v nejvyšším patře paláce České banky na nároží Václavského náměstí a Vodičkovy ulice — kde měl Pragafilm své místnosti — malý filmový ateliér, vybavený řadou obloukových lamp z bývalého Asumu, takže tu bylo lze filmovati i večer, nebo za nedostatečného denního světla.

 Čaroděj, Čertisko, Sen frátera Ondřeje, Ferenc se žení, České nebe, Princezna z chalupy, Láska si nedá poroučet, Macocha, V měsíci lásky a Šestnáctiletá byly prvé filmy této nové společnosti, které vyšly rychle za sebou ještě roku 1918. Vedle herců ze Švandova divadla a jiných menších pražských scén v nich hráli také žáci filmové školy, kterou podnikavý ředitel Pragafilmu ve svém podniku zařídil.

 Filmy — zejména některé z nich, jako Macocha, Sen frátera Ondřeje a Šestnáctiletá měly velký úspěch, a poněvadž byly slušné i po technické a fotografické stránce, byly nebezpečnou konkurencí výrobkům společnosti Lucernafilm, která krátce po státním převratu zastavila výrobu.

 Její zařízení koupili bratří Karel a Eman Déglové, kteří si v Lucerně zařídili filmovou laboratoř, a čas od času se pouštěli i do vlastní výroby.

(pokračování příště)

Dějiny filmu – Karel Smrž (1933)

v původním jazyce a stylistiky