Něco o Filmu – M.R.

NĚCO O FILMU a filmovém umění

Ve vývoji filmu vidíme stále jasněji, Že se podařilo alespoň filmovému umění opět objeviti člověka. Nejen, že toto umění není jako divadlo odkázáno pouze na herce, chce-li ukázati člověka, nýbrž také s hercem jinak zachází. Herec sám se nemusí příliš měniti. Jeho obličej zůstává částí jeho těla a jeho tělo částí jeviště. Filmový herec jest pánem prostoru. Přistupuje-li blíže ke kameře, jeho postava roste; stojí-li blíže u mikrofonu, jest jeho hlas přizpůsobován a tím se nestává závislým na prostoru, čemuž se herec na divadle nemůže nikdy ubránit. Filmový herec může celý rámec projekční plochy vyplnit svým obličejem, herec na divadle jest však vždy jen bodem — i když je střediskem celého obrazu. Člověk vládne ve filmu nejen prakticky, nýbrž také fantasticky. Přetváří si libovolně ovzduší.

 Přesto že nás občas překvapí, hlavně Američané, různými triky, ličidlem, kitem, falešnými vousy apod., nemá maska ve filmu ani zdaleka takového významu jako na divadle.

 Obličej se sice pro každou úlohu upravuje, ale jen zřídka kdy se v podstatě mění. Zjev herce ve filmu může daleko silněji vyniknouti než zjev herce divadelního. Některé scény nabývají ve filmu až příliš soukromého rázu. Avšak ono lidské jest více vystupňováno na divadle. Básnické divadlo ukazuje, jak se osudy nebo vášně vtělují do lidí, ukazuje člověka jako nástroj moci a síly. Ve filmu je to vždy především člověk, který si svůj osud ať šťastný nebo nešťastný tvoří sám.

(přel. M. R.)

Kinorevue 17/1935 (269)

v původním jazyce a stylistiky