FILM V ČESKOSLOVENSKU část 6.

část.1 ; část.2; část.3; část 4; část 5

FILM V ČESKOSLOVENSKU část 6.

Karel Smrž: Dějiny filmu (1933)

 Začátky Wetebfilmu byly stejně naivní, jako ostatních výroben. Démon rodu Halkenů, A vášeň vítězí, Dobrodružství Joe Flocka, Ošálená komtesa Zuzana, Pro hubičku do Afriky — a jak se jmenovaly všechny ty filmy, které se buďto objevily, nebo alespoň měly objeviti na projekčních plochách kin, ukázaly Binovcovi jasně, že hledání filmového námětu není lehké, a že ofotografované, prostoduché zápletky anekdotických příběhů nejsou ještě filmem.

 Kladem všech těchto snímků byla však relativně dobrá technická úroveň, poněvadž W. T. Binovec, který se již od počátku rozhodl pro systematickou výrobu ve větším slohu, zařídil pro Wetebfilm ve Vodičkově ulici z bývalého fotografického ateliéru dosti slušně vybavené studio, které mělo i svůj dekorační fundus a dosti rozsáhlý lampový park.

 Již v druhém roce své činnosti přinesl Wetebfilm několik děl pozoruhodné úrovně, v nichž sklízela úspěchy zejména inteligentní, herecky tvárná hvězda nové společnosti, Suzanne Marville, s jejímž jménem se setkáváme v českém filmu ještě dnes.

 Vedle ní byli společností pevně angažováni Vladimír Merhaut, Alois Sedláček, W. Ch. Vladimírov, Běla Horská, Luigo Hofman a několik dalších herců a hereček. Tento umělecký štáb byl pak podle potřeby od případu k případu rozšiřován o další členy, kteří byli angažováni jen na určitý film.

 Z větších filmů, které Wetebfilm roku 1919 uvedl, jmenujme alespoň drama Bogra, zpracované podle námětu divadelního autora Ladislava Nováka, velmi slušný film Sivooký démon, jehož předlohou byl známý Arbesův román, a konečně dvouepochový snímek Za svobodu národa, těžený z historie našeho národního osvobození, který měl úctyhodnou technickou úroveň, uvážíme-li skrovné finanční prostředky, jež byly na tuto superprodukci k disposici.

 Pod vlivem filmů z divokého Západu, které se už tehdy počínaly v kinech sem tam objevovati, pokusil se W. T. Binovec o natočení filmu stejného druhu, pojmenovaného Titimekův náhrdelník. Tato divočina však dopadla tak žalostně, že se vůbec neobjevila na projekční stěně kina.

 Rok 1920 přináší zato Wetebfilm prvý velký umělecký úspěch uvedením krásného filmu Poslední radost, který byl zpracován podle slavného románu Knuta Hamsuna. Toto dílo je tím cennější, že vedle Suzanny Marville a ostatních herců společnosti v něm hraje několik významných členů Moskevského uměleckého divadla, které tehdy právě v Praze hostovalo.

 Také příští dva roky, vyplněné plánovitou, nepřetržitou výrobou, uvedl Wetebfilm v Binovcově režii několik filmů slušné úrovně, z nichž největšího úspěchu dobyl Irčin románek, natočený podle námětu velmi populárního dívčího románu Josefa Rodena. Uměleckým mezníkem produkce této agilní firmy se stal v roce 1922 film Děvče z Podskalí, natočený podle původního námětu Suzanny Marvillové, a drama Černí myslivci, jehož předlohou byl román Růženy Svobodové. Ale i několik dalších filmů — Noc tříkrálová, Madame Golvery, podle původního námětu Otakara Štorcha-Mariena, Román boxera podle námětu G. B. Shawa a jiné — znamená cílevědomou práci a hledání nových cest.

V řadách prvých českých filmových režisérů zaujímá zcela zvláštní místo Vladimír Slavínský, který začínal svou filmovou dráhu roku 1919.

 Prvý jeho film — veselohra Divoká Marina — znamená sice jen pokus, který se umělecky příliš nevydařil, přesto však měl takový úspěch, že po něm velmi záhy následovaly další filmy, v nichž teprve Slavínský definitivně objevil své pravé schopnosti.

 Zavrhl filmové adaptace literárních předloh, a všechna světelná dramata z prvého období své činnosti natáčel podle námětů, které si přímo pro film sám psal. Měl k tomu nesporné schopnosti, které již jednou — asi roku 1912, kdy ještě spolupracoval se starou Kinofou — mu vynesly bohatý, třebaže bezděčný honorář z Německa. Tehdy totiž napsal filmové libreto, které se pokusil uplatniti u kterési z prvých německých výroben. Na odpověď sice čekal marně, po čase však běžel v Praze německý film, v němž Slavínský poznal i přes některé změny své dílo. Po dlouhém jednání německá společnost přece jen uznala jeho autorská práva a vyplatila mu velmi slušný honorář tisíc marek.

 Ještě roku 1919 uvedl Slavínský v produkci Poiafilmu drama Láska je utrpení, po němž v roce 1920 následovaly filmy Sněženky a Zlatá žena, roku 1921 pak napínavé drama O velkou cenu, jehož děj byl těžen z prostředí automobilových závodů, Děvče ze Stříbrné Hranice a Syn hor.

 Za velmi dobrou fotografii vděčí všechny tyto filmy Svatopluku Innemannovi, který tehdy ještě pracoval v českém filmu jako operatér. Vedle Niny Laušmanové a několika dalších herců z menších pražských divadel, nebo ochotníků, se setkáváme ve Slavínského dílech po prvé se Zdenou Kavkovou, která se i později v českém filmu dobře uplatňovala.

 Již roku 1920 se jeví v domácí produkci velmi naléhavě potřeba řádného filmového ateliéru, který jediný mohl zajistiti vyráběným filmům takovou technickou úroveň, aby mohly konkurovati s výrobky zahraničními, zejména s filmem americkým, který sem dovážely zejména půjčovny American-Film a Biografia.

 Ateliér společnosti Pragafilm již neexistoval, poněvadž tato firma zatím likvidovala, a malé studio Wetebfilm nestačilo málem ani na vlastní produkci této agilní výrobny, takže zase hrozilo nebezpečí, že ostatní společnosti budou nuceny natáčeti interiérové scény svých filmů v dekoracích, stavěných pod širým nebem.

(pokračování příště)

Dějiny filmu – Karel Smrž (1933)

v původním jazyce a stylistiky