Štítek: články

07.11.1934 – Kino Baťa Zlín

Největší KINO střední Evropy Jeden z nejsilnějších dojmů při návštěvě Zlína: pod mohutnou frontou jedenáctietážového hotelu, rozčleněnou stovkami oken, klidná, prostá, ale tím mohutněji působící budova Baťova kina. Žlutý hranol, netříštěný detaily. Prosté stěny s jednoduchými dveřmi východů, od nichž běží travnatým obdélníkem paralelní cestičky k hlavnímu chodníku. Jen z přední fronty vybíhá nižší, sladěně Jednoduchý přístavek se širokým...

07.11.1934 – Než přišel kinematograf

V. Gutwirth  Každý vynález — byť za ním stála osobnost sebe silnější — potřebuje prostředí, v kterém by mohl růsti a vyzráti. To platí i o filmu, filmování. Problém, jak zachytiti ne mrtvý obraz, ale pohyb, byl prakticky řešitelný teprve tehdy, když byla po ruce dostatečně citlivá fotografická deska, dostatečně citlivý film. Trvalo dosti dlouho než vývoj, počínající se Daguerrem...

31.10.1934 – O typech které českému filmu chybí

MÍLA PACHNEROVÁ  Hubujeme, a velmi často právem, na cizí, zejména na německé filmy. Podívejme se však blíže na značné bohatství typů a přesně odstíněných charakterů, jaké tyto cizí filmy většinou mají, a pak si znovu a soudně prohlédněme produkci domácí.  V jediné úvaze nelze rozebrat najednou všechny její nedostatky po stránce volby typů, a proto se zmíním zatím o jediném z nich. Náš salonní milovník...

17.10.1934 – Víte, že máme v Praze filmové museum…?

Spojení dvou slov, filmové a museum, zní trochu nepravděpodobně. Vždyť na film jsme se naučili dívat jako na nejdnešnější, nejmodernější složku života, kdežto v pojmu museum je. Cosi letitého, páchnoucího plísní vzdálených věků, cosi vzdáleného, co spíše souvisí s dobou našich předků než s životem našich dnů.  A přece i kinematografie a film mají své řádné dějiny, sahající — ať to zní...

F. X. SVOBODA o „Posledním muži“

Prozrazujeme zajímavější Část přátelského rozhovoru redaktora „Pressy”, F. Vodičky, se spisovatelem F. X. Svobodou, autorem úspěšné veselohry „Poslední muž”, která byla zfilmována režisérem Mac Fričem s Hugo Haasem v hlavní úloze. Dříve, než se vůbec začnete ptát, řeknu vám sám, bez obvyklé úvodní otázky, něco, co vás bude zajímat: víte, co bylo vlastně příčinou, že jsem napsal...

10.10.1934 – Pokles návštěvy biografů

Václav Svoboda (vrchní statistický komisař) „Návštěva biografů jest také hospodářským barometrem blahobytu národa, resp. Mírou jeho příjmů. Biografy se vžily, o tom nikdo nepochybuje. Jest to nejlacinější zábavní podnik. Jest to však podnik, který neposkytuje jen zábavu, ale také poučení ve všech směrech a ze všech oborů lidského podnikání. Jest přístupným místem nejen pro dospělé, ale...

10.10.1934 – Laik se dívá na český film

 „Třebaže nemůžeme bez výhrad souhlasit s vším, co tu autorka píše, uveřejňujme její článek nezkrácený, tak jak byl zaslán, pro řadu poctivých a zdravých podnětů, které obsahuje. Vyvolá-li diskusi, bude nám to jen milé, a rádi odchylné názory jiných pisatelů otiskneme. „ Redakce Míla Pachnerová  „Vžilo se už u nás říkat napořád: český film za nic nestojí, nedovedeme dělat dobré...

10.10.1934 – Bude televize konkurentem – či podporou filmu?

10. října 1934 – Bude televize konkurentem – či podporou filmu? (Josef Kytka) V článku rozebírá Josef Kytka skutečnost, kdy v roce 1934 se lidstvo dočkalo techniky již přijatelně vyřešeného problému televize čili vidění na dálku. Poukazuje na skutečnost, že lidstvo stojí na prahu nové epochy, na počátku nové éry a před velkými změnami v rozhlase a filmu.  V dohledné době se nemusíme...

19.9.1934 – Miluji Tě…!

Fred Heller Vysvětlení nevysvětlitelného ve filmu „Na počátku byla láska… teprve potom přišel film. Láska byla vždy možná, aniž by kdo zrudlý hněvem láteřil: „Víí-ce duše, víc odevzdání – ale tohle přece není touha! Jděte k čertu – máte ho milovat, milovat, rozumíte!“ Tedy láska bez filmu ano, ale film bez lásky jest nepředstavitelný. Film musí...

5.9.1934 – Benátský filmový veletrh

Jan Kučera „Na měsíc srpen byl organisován italskou vládou v Benátkách mezinárodní filmový festival. Představíme-li si toto staroslavné město, kam téměř nezabloudil projev XX. století, máme pocit, že je to půda, kam se tak dnešní výtvor, jakým je kinematografie, nejméně hodí. Festivaly divadelní nebo hudební, výstavy malířství a sochařství naleznou ovšem v benátské architektuře nejlepší rámec a v připomínkách...